JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 7 Tdo 50/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 6. února 2008 v neveřejném zasedání v Brně o dovolání obviněného D. O., které podal proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 6. 2007, sp. zn. 5 To 55/2007, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 31 T 2/2006, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 11. 2006, sp. zn. 31 T 2/2006, byl obviněný D. O. uznán vinným pomocí k trestnému činu padělání a pozměňování peněz podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k § 140 odst. 2 (první část věty) tr. zák., kterého se dopustil tím, že (stručně uvedeno) v přesně nezjištěné době v srpnu 2005 ve svém bydlišti po vzájemné dohodě, umožnil L. T., aby na multifunkčním zařízení zn. Epson vyhotovil nejméně 6 ks padělků bankovek o nominální hodnotě 1.000,- Kč, kterými L. T. hodlal platit na akci odpust v K., což také sdělil D. O., přičemž na základě jejich dohody měl L. T. vyplatit D. O. za každou padělanou bankovku částku 250,- Kč, následně si L. T. padělky po jejich vytištění odnesl do svého bydliště, ve třech případech je pak udal do oběhu při platbách v K., přičemž prodejci nepravost bankovek nerozpoznali, přijali je a vrátili mu zbylou částku do nominální hodnoty.

Za to byl D. O. odsouzen podle § 140 odst. 2 a § 40 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na 3 roky, jehož výkon byl podle § 60a odst. 1, 2 a § 58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu 5 let se současným vyslovením dohledu nad obviněným. Podle § 72 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zák. bylo tomuto obviněnému uloženo ochranné opatření, a to ochranné protitoxikomanické léčení ambulantní formou. Uvedeným rozsudkem bylo odsouzeno také dalších pět spoluobviněných.

Rozsudkem ze dne 20. 6. 2007, sp. zn. 5 To 55/2007, rozhodl Vrchní soud v Olomouci o odvoláních obviněných, přičemž ohledně D. O. zrušil rozsudek soudu I. stupně toliko ve výroku o uloženém ochranném protitoxikomanickém léčení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal D. O. řádně a včas dovolání z důvodů uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), k) a l) tr. ř.

Ohledně důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. namítá, že odvolání podal také proti výroku o vině a trestu a je toho názoru, že v této části nebylo o jeho odvolání rozhodnuto. Je toho názoru, že odvolací soud, pokud částečně zruší rozsudek soudu I. stupně podle § 258 odst. 2 tr. ř. a v ostatních výrocích jej ponechá beze změny, měl by ve výroku uvést, ve vztahu ke kterým částem napadeného rozsudku se odvolání zamítá jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. Tento výrok ale v rozsudku vrchního soudu chybí a je v něm pouze konstatováno, že jinak zůstává napadený rozsudek nezměněn.

Ohledně důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný předně opakuje námitky uplatněné již v odvolání, že nebylo prokázáno, že s obviněným T. byli kamarádi, že se soud I. stupně nevypořádal s výpovědí svědkyně O. a v tomto směru pochybil při hodnocení důkazů, když pouze konstatoval, že je v rozporu s výpověďmi obviněného T. a svědků Z. a S., jejichž výpovědi považoval za věrohodné. Považuje za neprokázané, že padělané bankovky byly skutečně vyrobeny na trojkombinaci EPSON v jejich bytě a soudy neaplikovaly zásadu in dubio pro reo, ač jsou důvodné pochybnosti, zda spáchal daný skutek.

Dále obviněný namítá, že ve skutkové větě není uvedeno, že obviněnému T. poskytl pomoc tím, že mu opatřil prostředky, odstranil překážky, poskytl radu, utvrzoval jej v předsevzetí, slíbil přispět po činu. Z pouhého konstatování, že mu „umožnil …“, přitom nelze učinit závěr, že mu poskytl pomoc ve smyslu § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák., protože umožněním lze chápat i to, že někoho vpustí do bytu, kde se nachází tiskárna a skener a v nestřeženém okamžiku tato osoba vytiskne bankovky a později je udá jako pravé, přičemž on o tom nemusí vůbec vědět. Neshledává proto ani úmysl pomocníka udat padělané bankovky, nebo se na jejich udávání nějakým způsobem podílet a že v důsledku jeho jednání došlo k padělání bankovek v úmyslu udat je jako pravé. Zjištěný skutkový stav, tak podle obviněného nenaplňuje zákonné znaky pomoci k trestnému činu podle § 10 odst. 1 písm. c) k § 140 odst. 2 alinea první tr. zák. V závěru dovolání proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek ve výroku „jinak zůstává napadený rozsudek nezměněn“, dále aby zrušil také výrok o vině a trestu v rozsudku soudu I. stupně, včetně navazujících rozhodnutí, která tím pozbydou podkladu a Krajskému soudu v Ostravě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že námitky obviněného, týkající se hodnocení provedených důkazů soudem, jsou v rozporu s výlučně hmotně právní povahou důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Za právně relevantní považuje v tomto ohledu pouze námitku, že ze skutku nevyplývá poskytnutí pomoci obviněnému L. T., že ji nelze dovozovat pouze z konstatovaného „umožnil …“ a že není dán ani úmysl jako pomocníka, udat padělané bankovky nebo se na jejich udávání podílet, takže zjištěný skutkový stav nenaplňuje znaky pomoci k trestnému činu podle § 10 odst. 1 písm. c) k § 140 odst. 2 alinea první tr. zák. Tyto námitky obviněného ale považuje státní zástupce za zjevně neopodstatněné. Podrobně pak uvádí obecné právní úvahy o pomoci a subjektivní stránce a s poukazem na znění skutkové věty konstatuje, že tato obsahuje a spolehlivě vyjadřuje zákonné znaky pomoci. Naplnění zákonných znaků pomoci k uvedenému trestnému činu shledává státní zástupce především v tom, že D. O. si byl vědom záměru L. T. padělat peníze, a to v úmyslu udat je jako pravé a umožnil mu přístup k počítačovému zařízení v intencích předchozí dohody.

K námitkám obviněného v rámci důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. státní zástupce uvedl, že odvolací soud postupoval zcela obvyklým způsobem a použil ustálenou praxi soudů. Nemusel tedy samostatným výrokem z části odvolání obviněného zamítat. Státní zástupce proto navrhl, aby bylo dovolání obviněného odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§ 265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.

Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Z uvedeného je zřejmé, že námitky obviněného v rámci tohoto důvodu dovolání z části nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu, protože ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají. Jde o námitky o neprokázání kamarádského vztahu obviněného k L. T., o nezohlednění nebo vadném hodnocení důkazů, resp. neprokázání, že bankovky byly padělány na předmětném zařízení. K těmto námitkám proto Nejvyšší soud nepřihlížel.

Namítá-li obviněný, že ve skutkové větě není uvedeno, že L. T. poskytl pomoc k spáchání trestného činu některou z forem jednání uvedených v § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák., nutno uvést, že tyto znaky se uvádí v tzv. právní a nikoli skutkové větě. Skutková věta naopak musí popisovat takové jednání pachatele, které lze pod některou s demonstrativně uvedených forem jednání, anebo jiného obdobného jednání, podřadit. Nejvyšší soud přitom posuzuje správnost právního posouzení skutku, tj. vychází z popisu jednání obviněného, jak je uvedeno ve výroku o vině. Pokud soud I. stupně pomoc obviněného ve smyslu § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. spatřoval v tom, že L. T. umožnil za odměnu vyrobit na multifunkčním zařízení ve svém bydlišti šest kusů padělků předmětných bankovek, přičemž věděl, že tyto chce použít k placení, je toto hmotně právní posouzení správné, protože takovéto jednání je typickým jednáním pomocníka, kterým hlavnímu pachateli umožňuje spáchat trestný čin. Oba obvinění podle zjištění soudů jednali po předchozí vzájemné dohodě a poskytnutí složitého a finančně nákladného kopírovacího zařízení L. T. nepochybně významně pomohlo k spáchání trestného činu. Obviněný D. O. tak spoluobviněnému úmyslně poskytl pomoc tím, že mu umožnil na tomto zařízení vyhotovit padělky bankovek, věděl za jakým účelem a z hlediska formálních znaků pomoci podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák., jde o fyzickou pomoc ve formě opatření prostředků. Pokud soud I. stupně toto výslovně v tzv. právní větě nespecifikoval, nemá to na správnost právního posouzení skutku a jednání obviněného jako pomocníka žádný vliv. Nejvyšší soud se proto neztotožnil s námitkou obviněného, že „umožnění“ bez dalšího ještě neznamená poskytnutí pomoci. Samotné toto slovo totiž obviněný vytrhává ze souvislosti celého jeho jednání, jak bylo zjištěnou soudem I. stupně a navíc jej posuzuje i v rozporu s tímto zjištěním, když v podstatě tvrdí, že o tom, co spoluobviněný činí, nic nevěděl. Námitka obviněného o nenaplnění znaku pomoci k danému trestnému činu je proto zjevně neopodstatněná a uplatněný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není ve věci dán.

Námitce obviněného ohledně důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř., který je dán tehdy, když v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný, rovněž Nejvyšší soud nepřisvědčil. Státní zástupce ve vyjádření k dovolání správně uvedl, že odvolací soud postupoval zcela obvyklým způsobem a v souladu s ustálenou soudní praxí (R 20/1985 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Na odvolání jako řádný opravný prostředek je třeba nahlížet jako na jeden celek a byť odvolací soud z řady obviněným uplatněných námitek změní napadený rozsudek soudu I. stupně pouze ohledně některé z nich a ostatním námitkám nepřisvědčí, protože je považuje za nedůvodné, je dovolání (byť jen z části) důvodné. Nelze jej proto z části zamítnout podle § 256 tr. ř. a z části mu vyhovět, jak se domnívá obviněný. Postup, kterého se obviněný domáhá, se uplatňuje v rozhodování civilních a nikoli trestních soudů. Také tato námitka obviněného proto není způsobilá naplnit uplatněný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. Chybějícím je takový výrok jako celek, který není v rozhodnutí, přestože podle zákona ho měl soud učinit. Neúplný je pak výrok, který neobsahuje některou podstatnou náležitost stanovenou zákonem. O žádný z těchto případů se ale v této věci nejedná.

Dovolání obviněného bylo proto odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, když ve věci nebyly námitkami obviněného naplněny uplatněné důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř. a vzhledem k tomu ani důvod podle písm. l) tohoto ustanovení trestního řádu.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 6. února 2008

Předseda senátu:

JUDr. Michal Mikláš

Vydáno: 06. February 2008