JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 7 Tdo 488/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 7. 8. 2002 o dovolání obviněného MVDr. M. J., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 2. 2002, sp. zn. 8 To 611/2001, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 3 T 96/98 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b), e) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

V trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 3 T 96/98 podal obviněný MVDr. M. J. dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 2. 2002, sp. zn. 8 To 611/2001, jímž bylo rozhodnuto o jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 3. 10. 2001, sp. zn. 3 T 96/98. Obviněný podal v zákonné lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.) dovolání, a to prostřednictvím svého obhájce, kdy uvedl, že dovolání podává z důvodu uvedených v § 265b odst. 1 písm. e), g) tr. ř.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno prostřednictvím obhájce, ve lhůtě stanovené zákonem.

Obviněný MVDr. M. J. byl uznán vinným trestnými činy přijímání úplatku podle § 160 odst. 1 tr. zák. a přijímání úplatku podle § 160 odst. 2 tr. zák. Podle zjištění Krajského soudu v Brně spočívaly uvedené trestné činy v tom, že obviněný 1) „jako vedoucí oddělení hygieny výživy OHS H. v situaci, kdy prováděl šetření k žádostem soukromých podnikatelů v okrese H. k povolení prodeje v potravinářských provozovnách v situaci, kdy rovněž sám některé kontroly prováděl, tak při těchto kontrolách v období od roku 1991 do září 1992 přijal od soukromých podnikatelů úplatek“, a to ve čtyřech případech, 2) „jako vedoucí oddělení hygieny výživy OHS H. v H., okr. H., v průběhu roku 1991 při hygienické kontrole a povolování provozu pohostinství vyžádal od J. K. finanční úplatek, přičemž tyto své žádosti opakoval i při dalších kontrolách“. Obviněnému byl podle § 160 odst. 2 tr. zák. za použití ustanovení § 35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon byl obviněnému podmíněně odložen na zkušební dobu dvou roků. Obviněnému byl dále uložen peněžitý trest ve výši 40.000,- Kč a pro případ jeho zmaření mu byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců.

Obviněný MVDr. M. J. v dovolání namítl, že soudy obou stupňů (okresní i krajský) dospěly na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a v důsledku toho pak i k nesprávným právním závěrům. Nesprávné právní posouzení ze strany soudu se projevilo podle dovolatele i při hodnocení zákonnosti a tudíž použitelnosti jednotlivých provedených důkazů. Dále se obviněný domnívá, že vzhledem k čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, kdy má každý právo, aby jeho záležitost byla spravedlivě a v přiměřené lhůtě projednána, mělo být jeho trestní stíhání podle § 11 odst. 1 písm. j) tr. ř. zastaveno.

Námitky, které obviněný uplatnil v dovolání, obsahově nenaplňují dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze podat dovolání, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci tohoto dovolacího důvodu je možné namítat nesprávnou právní kvalifikaci skutku, jimž byl obviněný uznán vinným, avšak není možné namítat, že tento skutek byl zjištěn nesprávně nebo že důkazy byly nesprávně hodnoceny.

Pokud tedy obviněný namítal nesprávnost skutkových zjištění a hodnocení důkazů, je namístě závěr, že ve skutečnosti podal dovolání z jiného důvodu, než který je uveden v § 265b tr. ř., zejména z jiného důvodu, než je důvod stanovený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a proto je Nejvyšší soud odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.

V daném případě ani námitka uplatněná obviněným v podaném dovolání, dovolávající se důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. nemůže obstát. Např. z ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod plyne, že každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem provedeným důkazům. Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem. Ze spisového materiálu je nepochybné, že obviněný nebyl v tomto směru na svých právech krácen. V průběhu hlavních líčení byl vyslechnut, vyjádřit se také mohl k prováděným důkazům, nebylo mu bráněno a vyjádřit se mohl také v řízení o stížnosti pro porušení zákona před Nejvyšším soudem, zastoupen byl obhájcem. Ustanovení § 11 odst. 1 písm. j) tr. ř. uvádí, že trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno stanoví-li tak vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána. V souvislosti s uváděnou argumentací dovolání, však jak Listina tak Úmluva hovoří o tom, aby věc byla bez zbytečných průtahů projednána aniž by z uvedeného dovozovala nepřípustnost trestního stíhání, přitom je nutno uvést, že ani odkaz obviněného na průtahy v řízení nemůže obstát, neboť trestní stíhání ve věci bylo zahájeno v září 1992 a pravomocně bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Brně dne 8. 11. 1993, sp. zn. 6 To 185/93. Až na základě stížnosti pro porušení zákona dne 28. 8. 1997 bylo shora uvedené usnesení Krajského soudu v Brno zrušeno stejně jako rozsudek Okresního soudu v Hodoníně ze dne 27. 4. 1993 a věc přikázána státnímu zástupci k novému projednání a rozhodnutí. Ani v průběhu dalšího řízení v uvedené věci nebyly orgány činné v trestním řízení nečinné, pokud byla hlavní líčení odročována na delší dobu, bylo tomu i proto, že soudy vycházely obviněnému vstříc s ohledem na jeho zdravotní stav, aby mohl plně realizovat svá práva.

Z uvedeného je zřejmé, že dovolání obviněného MVDr. M. J., pokud je založeno na dovolacím důvodu uvedeném v § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. je zjevně neopodstatněné. Proto je Nejvyšší soud odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř.

Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud shledal, že v posuzovaném případě nebylo dovolání podáno z důvodu stanoveného zákonem, rozhodl v souladu s ustanovením § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., u dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. postupoval z důvodů shora rozvedených podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Za podmínek uvedených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 7. srpna 2002

Předseda senátu:

JUDr. Jan Engelmann

Vydáno: 07. August 2002