JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 7 Tdo 483/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 7. května 2008 o dovolání, které podal obviněný J. M. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 11. 2007, sp. zn. 8 To 123/2007, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 2 T 33/2007 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. M. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 10. 7. 2007, sp. zn. 2 T 33/2007, byl obviněný J. M. uznán vinným trestným činem vraždy podle § 219 odst. 1 tr. zák. ve stádiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., a byl odsouzen podle § 219 odst. 1 tr. zák. za použití § 40 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 9 roků. Podle § 39a odst. 3 tr. zák. byl obviněný zařazen pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo obviněnému uloženo, aby nahradil poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, územní pracoviště M., se sídlem M., F., škodu ve výši 2.300 Kč a poškozené K. V. škodu ve výši 7.453 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byly poškozená Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, územní pracoviště M., se sídlem M., F., a K. V. odkázány se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. 7. 2007, sp. zn. 2 T 33/2007 podal obviněný odvolání proti výrokům o vině i trestu. Poškozená K. V. podala odvolání proti výroku o náhradě škody. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 28. 11. 2007, sp. zn. 8 To 123/2007, částečně zrušil napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e) tr. ř., ve výroku o trestu, způsobu jeho výkonu a ve výroku o povinnosti obviněného k náhradě škody poškozené K. V. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. rozhodl tak, že obviněnému J. M. uložil podle § 219 odst. 1 tr. zák. za použití § 40 odst. 1, 2 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání 8 roků. Podle § 39a odst. 3 tr. zák. obviněného zařadil pro výkon trestu do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněnému povinnost nahradit poškozené K. V. škodu ve výši 94.753 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená K. V. odkázána se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Podle skutkových zjištění soudů obviněný spáchal trestný čin tím, že dne 17. 8. 2006 kolem 6.00 hod. v obci O. – S., okres M., v ložnici domu, kde bydlela K. V., po několikahodinové hádce, napadl v silném afektu vzteku poškozenou K. V. v úmyslu ji usmrtit tak, že k ní přistoupil zezadu, držel ji za hlavu, pravou rukou ji kuchyňským nožem o délce čepele 18 cm energicky řízl zepředu do krku a způsobil jí hlubokou řeznou ránu krku s přerušením krčních svalů a svalové povázky levého laloku štítné žlázy a poranění poklůpku, přičemž došlo k ohrožení života poškozené v důsledku možnosti vzniku vzduchové embolie nebo vdechnutí krve, a smrti poškozené bylo zabráněno včasnou odbornou lékařskou pomocí.

Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 11. 2007, sp. zn. 8 To 123/2007, podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný v dovolání namítl nesprávná skutková zjištění, která učinil soud prvního stupně, s nimiž se ztotožnil i soud odvolací. Zásadní pochybení soudů obou stupňů spatřuje zejména v tom, že nebyla náležitě prokázána subjektivní stránka trestného činu, tedy úmysl usmrtit poškozenou, a to ani ve formě srozumění s možným následkem. Argumentoval tím, že při přetahování o nůž upadl dozadu a přitom poškozenou nešťastnou náhodou zranil. Rozhodně však nechtěl poškozenou usmrtit. Namítl, že v řízení, které předcházelo napadenému rozhodnutí, nebyla náležitě objasněna otázka vzájemného vztahu mezi ním a poškozenou, ani otázka vzniku jejího zranění. Poukázal také na to, že poškozenou odvezl do nemocnice, aby jí byla poskytnuta potřebná lékařská péče. Tuto okolnost soudy podle názoru obviněného náležitě nezvážily a soudy neprovedly žádné důkazy, které by podpořily jeho obhajobu. Svá skutková zjištění opřely výlučně o výpověď poškozené K. V. a o znalecký posudek znalce z oboru zdravotnictví prim. MUDr. M. B., PhD. Ve způsobu, jakým soudy obou stupňů naložily s tímto znaleckým posudkem, když o něj opřely závěr o jeho vině, lze podle obviněného spatřovat tzv. deformaci důkazu. Obviněný namítl, že tímto postupem soudů obou stupňů bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces garantované článkem 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod. Rovněž namítl porušení principu presumpce neviny podle článku 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i porušení zásady zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností podle § 2 odst. 5 tr. ř. Obviněný poukázal také na údajně nesprávný způsob protokolace, neboť o hlavním líčení byl pořizován pouze písemný protokol podle § 55 odst. 1 tr. ř., aniž byly dány důvody podle § 55b odst. 1 tr. ř.

Na základě těchto námitek obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 11. 2007, sp. zn. 8 To 123/2007, a podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání uvedla, že obviněný opírá své dovolání převážně o námitky, které nespadají pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný svými námitkami zpochybňuje skutková zjištění soudů nižších stupňů a na základě toho i správnost právního posouzení skutku. Konstatovala, že nelze pochybovat o přímém úmyslu obviněného podle § 4 písm. a) tr. zák. k předpokládanému následku tak, jak je vyjádřen ve skutkové větě rozsudku. Takový závěr lze vyvodit již z povahy použitého nástroje a místa vedení útoku, kde jsou umístěny životně důležité orgány. Za jedinou právní námitku považuje skutečnost, že obviněný odvezl poškozenou ihned po činu do nemocnice, přičemž poukázala na možný hmotně právní dopad této okolnosti z hlediska zániku trestnosti pokusu trestného činu podle § 8 odst. 3 písm. a) tr. zák. s tím, že obviněný podle jejího názoru za této situace naplnil zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 tr. zák.

Nejvyšší státní zástupkyně z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 28. 11. 2007, sp. zn. 8 To 123/2007, v celém rozsahu, a zrušil i další rozhodnutí na tento rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností:

Dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení skutku, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je specifickým mimořádným opravným prostředkem, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další soudní instancí přezkoumávající skutkový stav věci, neboť by se tím dostal do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do postavení soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.

Trestný čin vraždy je trestným činem úmyslným, přičemž úmysl pachatele, byť pouze eventuální podle § 4 písm. b) tr. zák., musí směřovat k usmrcení člověka. Při zkoumání, zda pachatel jednal v úmyslu poškozeného zavraždit, je zapotřebí vycházet z okolností, za nichž k útoku pachatele došlo, jakým motivem byl veden, co útoku předcházelo, jak byl útok veden, jakého nástroje bylo použito, zda pachatel záměrně zaútočil proti takové části těla, kde jsou orgány důležité pro život, které jsou snadno zasažitelné apod. Teprve v případě, že objasnění všech těchto okolností prokazuje úmysl pachatele spáchat vraždu, třebas úmysl nepřímý, je možno jej uznat vinným tímto trestným činem, popřípadě jeho pokusem (srov. č. 19/1969 Sb. rozh. tr.).

Obviněný především namítl, že skutek nevykazuje všechny znaky pokusu trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 219 odst. 1 tr. zák., a to pro absenci subjektivní stránky trestného činu ve formě úmyslu. Argumentoval tím, že poškozenou zranil nešťastnou náhodou při přetahování o nůž. V dovolání přímo uvedl, že: „…bezprostředně poté, co došlo k poranění poškozené, jsem ji odvezl do nemocnice, aby jí mohla být poskytnuta lékařská péče, kterou vzhledem ke svým zraněním neodkladně potřebovala. Tyto okolnosti soudy obou stupňů náležitě nezvážily právě ve vztahu k naplnění subjektivní stránky trestného činu, který mi byl kladen za vinu, když je zohlednily pouze ve vztahu k ukládání trestu jako okolnosti polehčující.“ Obviněný uvedl svou verzi skutkového stavu věci, když namítl, že soudy opřely svá skutková zjištění výlučně o výpověď poškozené K. V., s jejíž výpovědí nesouhlasí. Zároveň zpochybnil způsob, jakým soudy hodnotily znalecký posudek znalce z oboru zdravotnictví prim. MUDr. M. B., PhD. Je zcela zřejmé, že jde o skutkové námitky, jimiž obviněný zpochybňuje skutková zjištění soudů obou stupňů. Tyto skutkové námitky však nenaplňují dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiný důvod dovolání uvedený v § 265b tr. ř.

Soud prvního stupně dospěl k závěru, že obviněný spáchal trestný čin v nepřímém úmyslu. Vycházel přitom ze zjištění, že šlo i impulzivní jednání, které nebylo předem plánováno ani připraveno, že čin byl spáchán v důsledku afektivní reakce, ale obviněný musel být srozuměn s možností nejzávažnějšího následku, když použil při činu velký kuchyňský nůž, jímž poškozenou energicky řízl a chtěl svůj útok opakovat. Obviněný se dopustil závažného útoku vůči poškozené, který byl způsobilý ke vzniku smrtelného následku, k němuž nedošlo jen náhodou a vlivem okolností nezávislých na vůli obviněného. Za tohoto stavu kvalifikoval jednání obviněného jako pokus trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1 tr. zák., § 219 odst. 1 tr. zák., neboť obviněný se dopustil jednání pro společnost nebezpečného, které bezprostředně směřovalo k tomu, aby byl trestný čin vraždy dokonán a ke smrtelnému následku nedošlo jen v důsledku včasné odborné lékařské pomoci, která byla poškozené poskytnuta. Okolnost, že obviněný poškozenou odvezl do nemocnice, nebyla jediným faktorem, který ovlivnil to, že nedošlo ke smrtelnému následku, neboť v té době existovalo nebezpečí vdechnutí krve či tukové embolie a obviněný svým zásahem pouze zkrátil dobu, během níž tato nebezpečí hrozila (srov. č. l. 341 až 342 spisu). Vrchní soud v Praze v odůvodnění napadeného rozsudku poukázal především na výpověď poškozené K. V., která vypověděla, že obviněný před činem řekl: „když nebudeš se mnou, nebudeš s nikým.“ Poškozená poté uvedla, že cítila ruku obviněného na temeni hlavy, nemohla se vyjádřit, zda ji obviněný chytil za vlasy nebo ji jen přizvedl hlavu, a pak jí podřízl krk. Právě z výpovědi poškozené K. V., ze způsobu útoku, jaký obviněný zvolil, do jakých životně důležitých míst a jakou silou při pevném držení nože proti hrdlu poškozené útok obviněného směřoval a v souvislosti se zmíněným výrokem obviněného Vrchní soud v Praze uzavřel, že lze naprosto spolehlivě dovodit úmyslné zavinění obviněného (č. l. 381 až 382 spisu).

Nejvyšší soud České republiky nepřisvědčil námitce obviněného pokud jde o subjektivní stránku pokusu trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1, § 219 odst. 1 tr. zák. Zjistil, že Krajský soud v Praze provedl dokazování, z něhož vyvodil skutková zjištění, na jejichž základě formuloval právní závěr o úmyslném zavinění obviněného. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací se s tímto závěrem ztotožnil a s námitkou obviněného proti právní kvalifikaci skutku se vypořádal tak, že shledal správnou právní kvalifikaci skutku použitou soudem prvního stupně. Současně uvedl, že nepřichází v úvahu, aby skutek byl posouzen jako nedbalostní trestný čin ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1 tr. zák.

Nejvyšší soud České republiky zjistil, že obviněný v dovolání výslovně nenamítl, že by soud prvního stupně ani soud druhého stupně nezvážily zánik trestnosti pokusu trestného činu podle § 8 odst. 3 písm. a) tr. zák. O možnosti zániku trestnosti pokusu trestného činu podle § 8 odst. 3 tr. zák. se zmínila nejvyšší státní zástupkyně ve svém vyjádření k dovolání. Tím se vyjádřila k napadenému rozhodnutí a nikoliv k dovolání obviněného. Vymezení dovolacího důvodu je povinnou obsahovou náležitostí dovolání (§ 265b tr. ř., § 265f odst. 1 tr. ř.). Jestliže obviněný nenamítl, že došlo k zániku trestnosti pokusu trestného činu, Nejvyšší soud České republiky neměl v tomto směru co přezkoumávat. Z hlediska zákonného vymezení důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je jeho povinností zabývat se otázkami právního posouzení skutku nebo otázkami jiného nesprávného hmotně právního posouzení, ovšem za předpokladu, že obviněný v rámci tohoto důvodu dovolání uplatní právní námitky. Povinností Nejvyššího soudu České republiky naproti tomu není, aby se zabýval tím, co obviněný v dovolání nenamítal.

Obviněný dále namítl porušení práva na spravedlivý proces, porušení principu presumpce neviny, jakož i zásady in dubio pro reo. Zároveň poukázal na údajně nesprávný způsob protokolace v hlavním líčení. Jedná se o námitky procesně právního charakteru, které svým obsahem nenaplňují uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Stejně je tomu v případě námitky, že soudy podle něj nesprávně naložily se znaleckým posudkem, v čemž obviněný spatřuje tzv. deformaci důkazu.

Nejvyšší soud České republiky zjistil, že napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání, které konal za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky neshledal podle § 265o odst. 1 tr. ř. důvod k odkladu výkonu trestu odnětí svobody, který byl uložen obviněnému J. M.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 7. května 2008

Předseda senátu

JUDr. Jindřich Urbánek

Vydáno: 07. May 2008