JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 7 Tdo 476/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 23. 4. 2008 o dovolání obviněného M. D., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 11. 2007, sp. zn. 4 To 50/2007, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci pod sp. zn. 29 T 2/2006 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. D. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 16. 3. 2007, sp. zn. 29 T 2/2006, byl podle § 37a tr. zák. zrušen rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 28. 1. 2004, sp. zn. 2 T 166/2003, ve výroku o vině označeném bodem II a v celém výroku o trestu a zrušeny byly i další výroky, které mají podklad ve zrušeném výroku o vině, ostatní výroky rozsudku Okresního soudu v Bruntále zůstaly nedotčeny a obviněný M. D. byl uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák., který spáchal jako zvlášť nebezpečný recidivista podle § 41 odst. 1 tr. zák. Za tento trestný čin a dále za trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., kterými byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 28. 1. 2004, sp. zn. 2 T 166/2003, byl obviněný podle § 250 odst. 4 tr. zák., § 37a tr. zák., § 35 odst. 1 tr. zák., § 42 odst. 1 tr. zák. odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na deset roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř., podle § 229 odst. 1 tr. ř. a podle § 229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody

Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině a trestu, bylo usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 11. 2007, sp. zn. 4 To 50/2007, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci. Výrok o zamítnutí odvolání napadl v celém rozsahu. Odkázal na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. a), g), h) tr. ř. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. zahrnul námitku, že ve věci měl správně rozhodovat Okresní soud v Bruntále. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spojil s námitkou, že byl nesprávně uznán vinným jako zvlášť nebezpečný recidivista. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. spatřoval v tom, že taková výměra, v jaké mu byl uložen trest, není zákonem připuštěna. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.

K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř.

Důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. je mimo jiné to, že ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud, ledaže rozhodl soud vyššího stupně.

Z citovaného ustanovení vyplývá, že není možné úspěšně namítat věcnou nepříslušnost krajského soudu, jestliže by rozhodl místo věcně příslušného okresního soudu. Avšak ani jinak nemohou námitky obviněného obstát.

Pokud v posuzované věci rozhodl jako soud prvního stupně Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci, je to v souladu s ustanovením § 17 odst. 1, 2 tr. ř. Trestný čin podvodu podle § 250 odst. 4 tr. zák. s trestní sazbou odnětí svobody od pěti roků do dvanácti let evidentně je trestným činem, k jehož projednání v prvním stupni je podle § 17 odst. 1 tr. ř. věcně příslušný krajský soud (a v druhém stupni vrchní soud). Obviněný spáchal trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák. jako pokračující trestný čin, který spočíval ve větším počtu útoků, z nichž jedna část byla předmětem trestního stíhání a posléze i pravomocného odsouzení obviněného ve věci Okresního soudu v Bruntále sp. zn. 2 T 166/2003 a druhá část byla předmětem trestního stíhání obviněného ve věci Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci sp. zn. 29 T 2/2006. Právní kvalifikace celého pokračujícího trestného činu podle § 250 odst. 4 tr. zák. byla důsledkem toho, že způsobená škoda přesahující částku 5 000 000 Kč jako spodní hranici škody velkého rozsahu ve smyslu § 89 odst. 11 tr. zák., § 250 odst. 4 tr. zák. byla součtem škod způsobených útoky projednávanými v obou věcech, přičemž útoky v žádné z těchto věcí samotné způsobení škody velkého rozsahu neznamenaly. Z toho ovšem nelze vyvozovat věcnou nepříslušnost Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci k projednání té části útoků, o kterých nebylo rozhodnuto ve věci Okresního soudu v Bruntále. Jasně to vyplývá z ustanovení § 17 odst. 2 tr. ř., podle něhož krajský soud koná v prvním stupni řízení též o dílčích útocích pokračujícího trestného činu, jestliže postupem podle § 37a tr. zák. přichází v tomto řízení v úvahu rozhodnutí o vině některým z trestných činů uvedených v odstavci 1. Jestliže v dané věci přicházelo v úvahu postupem podle § 37a tr. zák. rozhodnutí o vině trestným činem podvodu podle § 250 odst. 4 tr. zák., tj. trestným činem, který jinak podle § 17 odst. 1 tr. ř. zakládá věcnou příslušnost krajského soudu, pak rozhodně nelze dojít k závěru, že Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci byl soudem věcně nepříslušným.

K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení.

Obviněný byl považován za zvlášť nebezpečného recidivistu podle § 41 odst. 1 tr. zák. proto, že se nynějšího trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák. dopustil útoky spáchanými v době od 10. 10. 2002 do února 2003, a to poté, co byl dne 3. 9. 1992 podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody uloženého v trvání sedmi let mimo jiné za trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák. ve věci Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 1 T 38/2000. Jak formálními podmínkami zvlášť nebezpečné recidivy, tak její materiální podmínkou se soudy obou stupňů zevrubně zabývaly. Obviněný v dovolání blíže neuvedl, která ze zákonných podmínek zvlášť nebezpečné recidivy nebyla podle jeho názoru v dané věci splněna, a namítanou nesprávnost kvalifikace skutku s použitím ustanovení § 41 odst. 1 tr. zák. vyvozoval z toho, že aplikace uvedeného ustanovení nepřicházela v úvahu, pokud by se obě skupiny útoků, tj. útoky stíhané ve věci Okresního soudu v Bruntále a útoky stíhané v posuzované věci Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, posuzovaly odděleně, neboť za takové situace by v žádné z uvedených věcí nešlo o zvlášť závažný úmyslný trestný čin, který má na mysli ustanovení § 41 odst. 1 tr. zák.

Konstrukci, kterou tím obviněný prezentoval, nelze v žádném případě akceptovat. Jestliže postupem podle § 37a tr. zák. nastane situace, že souhrn všech dílčích útoků, tj. jak těch, o kterých již bylo dříve pravomocně rozhodnuto, tak těch, o které jde v později projednávané věci, naplňuje zákonné znaky trestného činu, který je zvlášť závažným úmyslným trestným činem (v dané věci trestným činem podvodu podle § 250 odst. 4 tr. zák.), pak je při splnění dalších podmínek uvedených v § 41 odst. 1 tr. zák. namístě posoudit tento trestný čin jako trestný čin spáchaný zvlášť nebezpečným recidivistou. Jinak řečeno, posouzení trestného činu jako trestného činu spáchaného zvlášť nebezpečným recidivistou podle § 41 odst. 1 tr. zák. nijak nebrání okolnost, že právní kvalifikace trestného činu jako zvlášť závažného úmyslného trestného činu je důsledkem teprve toho, že všechny dílčí útoky pokračujícího trestného činu byly postupem podle § 37a tr. zák. nově posouzeny ve svém souhrnu.

K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

Důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu.

Obviněnému byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody jako takový druh trestu, který zákon připouští. Výměra tohoto trestu v trvání deseti roků spadá do rámce zákonné trestní sazby stanovené v § 250 odst. 4 tr. zák. a upravené podle § 42 odst. 1 tr. zák. Z těchto ustanovení vyplývá rozpětí upravené trestní sazby od deseti let do patnácti let, takže obviněnému byl trest uložen na spodní hranici uvedeného rozpětí. Rozhodně tedy nebyl obviněnému uložen trest, který by svou výměrou vybočoval z mezí zákonné trestní sazby.

Obviněný výměru trestu, která „není zákonem připuštěna“, vytýkal s ohledem na své námitky uplatněné proti právní kvalifikaci skutku. Jestliže námitky obviněného jsou zjevně neopodstatněné z hlediska výroku o vině, logickým důsledkem toho je, že jsou zjevně neopodstatněné i z hlediska výroku o trestu.

Závěrem

Dovolání obviněného neobsahovalo nic, co by mohlo být podkladem k tomu, aby Nejvyšší soud cokoli měnil na napadeném usnesení Vrchního soudu v Olomouci. Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání, aniž k tomuto postupu potřeboval souhlas obviněného a státního zástupce.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. dubna 2008

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec

Vydáno: 23. April 2008