JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 7 Tdo 475/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud v Brně rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. srpna 2002 o dovolání obviněného A. G. proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 12. 2001, sp. zn. 4 To 637/2001, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu se dovolání o d m í t á , protože není přípustné.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 5. 9. 2001, č. j. 1 T 97/2001-173, byl obviněný A. G. uznán vinným

1. trestným činem pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1, odst. 2 tr. zákona jako zvlášť nebezpečný recidivista podle § 41 odst. 1 tr. zákona, trestným činem soulože mezi příbuznými podle § 245 tr. zákona, trestným činem ohrožování mravní výchovy mládeže podle § 217 odst. 1 písm. b) tr. zákona a

2. trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zákona jako zvlášť nebezpečný recidivista,

kterých se měl dopustit jednáními popsanými ve výroku rozsudku soudu I. stupně. Podle § 234 odst. 1 tr. zákona s použitím § 42 odst. 1 tr. zákona byl za tato jednání odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání deseti /10/ roků nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zákona zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.

Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací rozsudkem ze dne 3. 12. 2001, č. j. 4 To 637/2001-192, podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu zrušil k odvolání obviněného shora označený rozsudek soudu I. stupně, a to ve výroku o trestu a způsobu jeho výkonu a obviněného odsoudil podle § 234 odst. 1 tr. zákona za použití § 35 odst. 1 tr. zákona a § 42 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti /10/ roků nepodmíněně. Podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zákona rozhodl o zařazení obviněného do věznice se zvýšenou ostrahou. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem nabyl právní moci dne 3. 12. 2001, tj. dnem vyhlášení.

Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce u Okresního soudu v Teplicích dne 13. 2. 2002 dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. c) a g) tr. řádu (po novele zák. č. 265/2001 Sb.), jímž namítá, že v řízení nebylo dokázáno, že by obžalovaný svým jednáním naplnil všechny znaky trestného činu loupeže, že přípravné řízení nebylo provedeno v souladu se zásadou práva obviněného na obhajobu a že došlo k porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod. Navrhuje proto, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí a věc krajskému soudu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.

K věci se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně s návrhem, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu jako nepřípustné.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti dovolání (§ 265a tr. řádu).

Dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé uvedené v § 265a odst. 1, 2 tr. řádu jen v případě, že to zákon připouští, tzn. že toto rozhodnutí bylo vydáno až za účinnosti novely trestního řádu (zák. č. 265/2001 Sb.), tj. po 1. 1. 2002, kterou bylo dovolání do systému opravných prostředků zavedeno. Rozhodnutí odvolacího soudu, však bylo vydáno a stalo se pravomocným dne 3. 12. 2001, tj. ještě za účinnosti trestního řádu ve znění před novelou provedenou zák. č. 265/2001 Sb. Vzhledem k tomu, že časová působnost trestního řádu (i jeho novel) se řídí zásadou, podle níž se procesní úkony v průběhu trestního řízení provádějí podle trestního řádu účinného v době, kdy je úkon prováděn, nebyl institut dovolání v době vydání napadeného rozhodnutí součástí trestního řádu (stalo se tak až novelou tr. řádu provedenou zák. č. 265/2001 Sb. účinnou od 1. 1. 2002). Obviněný proto nebyl o možnosti jeho podání odvolacím soudem ani poučen.

Nejvyšší soud jako soud dovolací tedy dospěl k závěru, že v projednávané věci nejsou splněny podmínky, které by zakládaly přípustnost dovolání podle § 265a odst. 1 tr. řádu a dovolání obviněného v neveřejném zasedání podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu jako nepřípustné odmítl.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 7. srpna 2002

Předseda senátu:

JUDr. Michal M i k l á š v. r.

Za správnost vyhotovení:

Jitka Juránková

7 Tdo 475/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud v Brně rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. srpna 2002 o dovolání obviněného A. G. proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 12. 2001, sp. zn. 4 To 637/2001, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu se dovolání o d m í t á , protože není přípustné.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 5. 9. 2001, č. j. 1 T 97/2001-173, byl obviněný A. G. uznán vinným

1. trestným činem pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1, odst. 2 tr. zákona jako zvlášť nebezpečný recidivista podle § 41 odst. 1 tr. zákona, trestným činem soulože mezi příbuznými podle § 245 tr. zákona, trestným činem ohrožování mravní výchovy mládeže podle § 217 odst. 1 písm. b) tr. zákona a

2. trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zákona jako zvlášť nebezpečný recidivista,

kterých se měl dopustit jednáními popsanými ve výroku rozsudku soudu I. stupně. Podle § 234 odst. 1 tr. zákona s použitím § 42 odst. 1 tr. zákona byl za tato jednání odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání deseti /10/ roků nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zákona zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.

Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací rozsudkem ze dne 3. 12. 2001, č. j. 4 To 637/2001-192, podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu zrušil k odvolání obviněného shora označený rozsudek soudu I. stupně, a to ve výroku o trestu a způsobu jeho výkonu a obviněného odsoudil podle § 234 odst. 1 tr. zákona za použití § 35 odst. 1 tr. zákona a § 42 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti /10/ roků nepodmíněně. Podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zákona rozhodl o zařazení obviněného do věznice se zvýšenou ostrahou. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem nabyl právní moci dne 3. 12. 2001, tj. dnem vyhlášení.

Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce u Okresního soudu v Teplicích dne 13. 2. 2002 dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. c) a g) tr. řádu (po novele zák. č. 265/2001 Sb.), jímž namítá, že v řízení nebylo dokázáno, že by obžalovaný svým jednáním naplnil všechny znaky trestného činu loupeže, že přípravné řízení nebylo provedeno v souladu se zásadou práva obviněného na obhajobu a že došlo k porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod. Navrhuje proto, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí a věc krajskému soudu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.

K věci se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně s návrhem, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu jako nepřípustné.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti dovolání (§ 265a tr. řádu).

Dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé uvedené v § 265a odst. 1, 2 tr. řádu jen v případě, že to zákon připouští, tzn. že toto rozhodnutí bylo vydáno až za účinnosti novely trestního řádu (zák. č. 265/2001 Sb.), tj. po 1. 1. 2002, kterou bylo dovolání do systému opravných prostředků zavedeno. Rozhodnutí odvolacího soudu, však bylo vydáno a stalo se pravomocným dne 3. 12. 2001, tj. ještě za účinnosti trestního řádu ve znění před novelou provedenou zák. č. 265/2001 Sb. Vzhledem k tomu, že časová působnost trestního řádu (i jeho novel) se řídí zásadou, podle níž se procesní úkony v průběhu trestního řízení provádějí podle trestního řádu účinného v době, kdy je úkon prováděn, nebyl institut dovolání v době vydání napadeného rozhodnutí součástí trestního řádu (stalo se tak až novelou tr. řádu provedenou zák. č. 265/2001 Sb. účinnou od 1. 1. 2002). Obviněný proto nebyl o možnosti jeho podání odvolacím soudem ani poučen.

Nejvyšší soud jako soud dovolací tedy dospěl k závěru, že v projednávané věci nejsou splněny podmínky, které by zakládaly přípustnost dovolání podle § 265a odst. 1 tr. řádu a dovolání obviněného v neveřejném zasedání podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu jako nepřípustné odmítl.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 7. srpna 2002

Předseda senátu:

JUDr. Michal M i k l á š

Vydáno: 07. August 2002