JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 7 Tdo 473/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. 8. 2002 o dovolání obviněného G. T., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 3. 2002, č. j. 13 To 58/2002-185, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 1 T 132/2001, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 3. 2002, č. j. 13 To 58/2002-185, bylo jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 14. 1. 2002, č. j. 1 T 132/2001-136, jímž byl obviněný G. T. uznán vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., jehož se měl dopustit tím, že „dne 24. 11. 2001 v časovém rozpětí od 03.20 hodin do 03.30 hodin v R. n. K. v P. ulici před vchodem do budovy S. c. ve stavu středně těžké prosté opilosti přistoupil ke stojícímu ing. J. V., a slovně ho nutil, aby s ním odjel do blíže neurčeného zábavního podniku; poté, kdy poškozený tyto nabídky obviněného jednoznačně odmítl, uchopil ho obviněný nejprve za jednu ruku, vzápětí ho držel oběma rukama za předloktí a stáhnul poškozeného na zem a přitom mu úmyslně přetáhnul jeho bundu přes hlavu v úmyslu znemožnit mu výhled a pohyb; v pozici, kdy oba leželi na zemi, poškozenému rukou strhnul z krku dva zlaté řetízky s přívěsky ve tvaru kříže, ve tvaru psaného písmena „J“ a ve tvaru poloviny srdce; v situaci, kdy se k místu činu přibližovali pořadatelé diskotéky S. c., J. B., a D. V., z místa činu prchnul směrem ke svému bydlišti, kde část odcizených věcí byla v důsledku dodatečného policejního šetření nalezena; v bezprostřední blízkosti místa činu byl nalezen na zemi přívěsek ve tvaru kříže; poškozený při napadení utrpěl povrchové oděrky na levém lokti bez omezení hybnosti, takže byl pouze prvotně ošetřen lékařem dne 24. 11. 2001, aniž by u něho nastala pracovní neschopnost; poškozenému byla způsobena škoda v dodatečně zjištěné výši nejméně 12.900,- Kč“. Obviněnému byl uložen podle § 234 odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání 4 roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Poškozeného soud odkázal podle § 229 odst. 1 tr. ř. se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti shora citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání z důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Obviněný namítá, že jeho jednání, „tak jak bylo prokázáno provedenými důkazy a jak je navrhoval dále prokazovat výpověďmi dalších v řízení dosud neslyšených svědků, nenaplňuje skutkovou podstatu trestného činu loupeže podle § 234 tr. zák., ale pouze trestného činu krádeže podle § 247 tr. zák.“ Podle názoru obviněného z provedených výpovědí nelze učinit jednoznačný závěr o průběhu incidentu, a to i s ohledem na rozpory, které tyto svědecké výpovědi vykazují. Dostatečný podklad pro otázku právní kvalifikace jednání obviněného neposkytují ani další provedené důkazy – lékařské zprávy, znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie. Za situace, kdy odvolací soud nepřipustil provedení dalších důkazů, zůstalo podle obviněného řízení neúplné, soud pak rozhodoval na základě neúplně zjištěného skutkového stavu věci a v rozporu s ustanovením § 2 odst. 5 tr. ř. V závěru dovolání obviněný navrhl výslech dalších svědků, a to I. M. a J. Z. V petitu dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud po přezkoumání napadeného rozhodnutí, toto rozhodnutí zrušil a věc soudu přikázal k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší státní zástupce ve svém vyjádření k dovolání obviněného uvádí, že uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný spatřuje ve skutkových vadách, kdy konstatuje potřebu jednak doplnění dokazování a jednak jiného vyhodnocení důkazů. Toto obsahové zdůvodnění zvoleného dovolacího důvodu však odporuje koncepci mimořádného opravného prostředku - dovolání, který není nástrojem změny skutkových zjištění ve smyslu odlišné definice skutku, než k jaké dospěly soudy obou stupňů na základě dvouinstančního řízení. V předmětné trestní věci na podkladě provedených a vyhodnocených důkazů byl soudy náležitě zjištěn skutkový děj a jednání obviněného G. T. bylo správně kvalifikováno jako trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. Vzhledem k tomu, že dovolání obviněného G. T. bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a souhlasí s tím, aby toto rozhodnutí bylo ve smyslu § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učiněno v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud shledal, že i když obviněný odkázal na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání uvádí námitky, které nelze opřít o shora uvedený dovolací důvod.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Podle tohoto ustanovení lze namítat, že zjištěný skutek byl chybně posouzen jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nešlo, protože skutek nevykazuje zákonné znaky žádného trestného činu, anebo je možné namítat, že správně měl být zjištěný skutek posouzen jako jiný trestný čin. V rámci uplatněného dovolacího důvodu však nelze namítat nesprávnost samotného zjištění skutkového stavu, případně zasahovat do oblasti hodnocení důkazů. Námitky uplatněné obviněným přitom směřují výlučně vůči vadám ve skutkových zjištěních, což lze mimo jiné dovodit i z tvrzení uvedeného v dovolání, že obviněný sice poškozenému strhnul z krku řetízky, popírá však použití jakéhokoliv násilí vůči poškozenému či pohrůžky bezprostředního násilí, na druhé straně konstatuje, že proti jeho tvrzení stojí zcela v celém řízení osamocená výpověď poškozeného, který opakovaně popisuje násilí, jehož se obviněný vůči němu dopustil. Tyto nedostatky by podle obviněného bylo možno odstranit výslechem dalších svědků. Za této situace obviněný považuje zjištěný skutkový stav za neúplný.

Lze tedy shrnout, že povaha dovolání jako mimořádného opravného prostředku spočívá v tom, že jej lze podat toliko z důvodů vymezených v ust. 265b tr. ř., přičemž dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolacímu soudu neumožňuje přezkoumávat skutková zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, neboť dovolací soud je povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění nižších soudů a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení.

S přihlédnutím k výše uvedeným skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., a proto Nejvyšší soud jeho dovolání odmítl. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 7. srpna 2002

Předseda senátu:

JUDr. Jan Engelmann

Vydáno: 07. August 2002