JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 7 Tdo 462/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 23. 4. 2008 o dovolání obviněného Ing. Z. B. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 5. 2007, sp. zn. 4 To 35/2007, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 21 T 33/2006 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. Z. B. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 18. 9. 2006, sp. zn. 21 T 33/2006, byl obviněný Ing. Z. B. uznán vinným trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák. a trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák. a odsouzen k úhrnnému podmíněnému trestu odnětí svobody na jeden rok a tři měsíce se zkušební dobou stanovenou na dvě léta a k trestu zákazu činnosti na tři léta.

Jako trestné činy posoudil Okresní soud v Novém Jičíně skutek, který podle jeho zjištění spočíval v podstatě v tom, že obviněný Ing. Z. B. dne 7. 7. 2005 kolem 14:30 hodin v B. , okr. N. J. , na Obvodním oddělení Policie ČR jako policejní komisař provádějící prověřování ve věci podezření z trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zák. v úmyslu označit Z. Ch. za pachatele a tím mu způsobit škodu spočívající v zahájení trestního stíhání proti jeho osobě jej pod pohrůžkou, že se zná s jeho nadřízeným a nechá ho propustit ze zaměstnání, nutil, aby se přiznal ke krádeži, a když to Z. Ch. odmítal, obviněný na něj křičel, uhodil ho nejméně čtyřikrát otevřenou dlaní do tváře, a když se ani poté ke krádeži nepřiznal, udeřil ho dvakrát pěstí do levé tváře, uchopil ho za vlasy tak, až mu je vytrhl, hlavou mu uhodil třikrát o skříň a způsobil mu zranění spočívající ve zhmoždění obou částí dolní čelisti a temene hlavy, což si vyžádalo jednorázové lékařské ošetření, a takto jednal v rozporu s ustanoveními § 6 odst. 1 zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, § 52 tr. ř., čl. 25 odst. 4 závazného pokynu policejního prezidenta č. 130/2001, přičemž se Z. Ch. , který opakovaně uvedl, že se krádeže nedopustil, nesepsal úřední záznam a tím porušil ustanovení § 158 odst. 5 tr. ř.

Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině a trestu, bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 5. 2007, sp. zn. 4 To 35/2007, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Obviněný podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě. Výrok o zamítnutí odvolání napadl v celém rozsahu. Odkázal na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), 1) tr. ř. V rámci těchto dovolacích důvodů zpochybnil správnost právního posouzení skutku, pokud byl kvalifikován jako trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák. Obviněný namítl, že fyzický útok proti Z. Ch. mohl vyplývat z osobních pohnutek, nesouvisel s výkonem pravomoci veřejného činitele a nesměřoval ke způsobení škody. Proti kvalifikaci skutku jako trestného činu vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák. obviněný neuplatnil žádné námitky odpovídající deklarovaným dovolacím důvodům. Mimo rámec dovolacích důvodů obviněný do dovolání pojal obšírné námitky proti způsobu, jímž soudy hodnotily důkazy, a proti skutkovým zjištěním, která z nich vyvodily. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Krajskému soudu v Ostravě věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout nebo aby po zrušení napadeného usnesení sám ve věci rozhodl.

Nejvyšší soud shledal, že pokud obviněný uplatnil námitky spadající pod dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), 1) tr. ř., je jeho dovolání zjevně neopodstatněné.

Právní posouzení skutku jako trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák. v žádném případě nemůže být z namítaných dovolacích důvodů považováno za nesprávné.

Trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák. se dopustí veřejný činitel, který mimo jiné v úmyslu způsobit jinému škodu vykonává svou pravomoc způsobem odporujícím zákonu.

Posuzované jednání obviněného spočívající ve fyzickém útoku proti Z. Ch. evidentně souviselo s výkonem pravomoci veřejného činitele a bylo dokonce součástí tohoto výkonu. Jasně o tom svědčí zjištění, že obviněný se tohoto jednání dopustil v rámci úředního postupu, kterým bylo prověřování ve věci podezření z trestného činu a které obviněný konal jako policejní komisař. Šlo tedy o postup podle § 158 odst. 1 tr. ř., který je třeba považovat za výkon pravomoci. Námitka o možnosti, že jednání obviněného vyplývalo jen z osobních pohnutek, je v rozporu se zjištěním, že obviněný po Z. Ch. chtěl, aby se přiznal k spáchání trestného činu krádeže. Toto zjištění svědčí o tom, že posuzované jednání i ze subjektivního hlediska obviněného směřovalo k dosažení určitého výsledku úředního postupu představujícího výkon pravomoci a že jeho cílem rozhodně nebylo řešení nějakých osobních záležitostí mezi obviněným a Z. Ch. Ze zjištění, která jsou obsahem skutkové části výroku o vině, vyplývá, že obviněný posuzovaným jednáním sledoval úmysl, aby proti Z. Ch. bylo zahájeno trestní stíhání pro trestný čin krádeže, tj. aby se Z. Ch. ocitl v postavení obviněného. Záměrem obviněného tedy bylo takové zhoršení situace Z. Ch. , které je škodou ve smyslu § 158 odst. 1 tr. zák., neboť za škodu se tu považuje nikoli jen škoda ve formě majetkové újmy, ale i ve formě imateriální újmy na právech, v morálním ohledu apod.

Rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně tudíž není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě není vadné ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který byl v posuzované věci uplatnitelný jen ve spojení s jiným dovolacím důvodem, tj. v dané věci s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Obviněný v dovolání odkázal na tu část ustanovení § 265b odst. 1 písm. 1) tr. ř., podle které dovolacím důvodem je to, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Tato část citovaného ustanovení se na posuzovaný případ vůbec nevztahuje a uvedená varianta dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. nebyla v tomto případě uplatnitelná. Z dikce, že „nebyly splněny procesní podmínky” pro zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku, vyplývá, že se jedná o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku z důvodů, které mají procesní povahu. Jde o zamítnutí odvolání podle § 253 odst. 1 tr. ř., tj. proto, že odvolání bylo podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již předtím výslovně vzala zpět, resp. o odmítnutí odvolání podle § 253 odst. 3 tr. ř., tj. pro nedostatek náležitostí obsahu odvolání. Společným rysem těchto případů je to, že odvolací soud zamítne nebo odmítne odvolání bez meritorního přezkoumání rozsudku podle § 254 odst. 1 tr. ř. Rozhodne-li odvolací soud chybně, znamená to, že odňal obviněnému přístup k druhé instanci, a dovolání pak je prostředkem garantujícím meritorní projednání podaného odvolání soudem druhého stupně. V posuzované věci nebylo odvolání obviněného zamítnuto podle § 253 odst. 1 tr. ř. ani odmítnuto podle § 253 odst. 3 tr. ř., nýbrž bylo zamítnuto podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné po meritorním přezkoumání rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně. Na tento případ se vztahuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ve variantě spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku a v řízení předcházejícím tomuto rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. tu je vázán na jiný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Z toho vyplývá, že je-li dovolání zjevně neopodstatněné z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je zjevně neopodstatněné i z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání, aniž k tomuto postupu potřeboval souhlas obviněného a státního zástupce.

Nejvyšší soud považuje za nutné připomenout, že z podnětu dovolání podaného s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jímž je nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení, se otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Z dikce citovaného ustanovení, která zní „... nebo jiném nesprávném hmotně právním ...“, je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli tak jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. V dovolání lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nemá znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Dovolacím důvodem nejsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a nahrazení těchto zjištění jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z hlediska důvodů je dovolání koncipováno tak, že nepřipouští, aby jeho cestou byl napadán skutkový základ rozhodnutí. V souladu s touto koncepcí dovolání se Nejvyšší soud námitkami obviněného ohledně nesprávného právního posouzení skutku zabýval z toho hlediska, zda je správné právní posouzení toho skutkového stavu, který zjistil Okresní soud v Novém Jičíně a který v napadeném usnesení akceptoval i Krajský soud v Ostravě. Z toho důvodu Nejvyšší soud nijak nepřihlížel k té části dovolání, v níž obviněný projevil nesouhlas s tím, že soudy vzaly za podklad svých skutkových zjištění svědeckou výpověď poškozeného a výpovědi dalších svědků, které ji podporovaly, a že nevycházely z výpovědi obviněného a výpovědí svědků potvrzujících podle názoru obviněného jeho verzi. Nejvyšší soud nepřihlížel ani k tomu, že obviněný nesouhlasil se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy týkající se zranění poškozeného, nehledě na to, že ublížení na zdraví není znakem žádného z trestných činů, jimiž byl obviněný uznán vinným. Nejvyšší soud se tedy meritorně nezabýval tou částí dovolání, v níž obviněný vybočil z mezí deklarovaných dovolacích důvodů.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. dubna 2008

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec

Vydáno: 23. April 2008