JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 7 Tdo 451/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 16. dubna 2008 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného F. S. , proti rozsudku Okresního soudu v Blansku ze dne 11. 9. 2007, sp. zn. 3 T 10/2007, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Blansku ze dne 11. 9. 2007, sp. zn. 3 T 10/2007, byl obviněný F. S. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1 tr. zák. a byl podle tohoto ustanovení odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců. Podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků. Podle § 49 odst. 1, § 50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání dvou roků. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích na náhradu škody.

Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný odvolání proti všem výrokům napadeného rozhodnutí. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 7. 11. 2007, sp. zn. 5 To 486/2007, podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu zákazu činnosti.

Proti rozsudku Okresního soudu v Blansku ze dne 11. 9. 2007, sp. zn. 3 T 10/2007, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém vyjádřil své přesvědčení, že jeho trestní věc je věcí zásadního právního významu a v této souvislosti poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu v Brně ze dne 17. 6. 2007, sp. zn. 3 Tdo 593/2007. Obviněný uvedl, že v protokolu o hlavním líčení ze dne 11. 9. 2007 bylo konstatováno, že motorka jela po hlavní silnici hrozně rychle asi 80 až 90, předjela všechna auta a řidič motorky udělal myšku, aby se vyhnul autu obviněného. Znalecký posudek Ing. J. rovněž potvrzuje, že na počátku reakce řidiče motocyklu byla jeho rychlost 63,9 plus minus 3,5 km v hod., což je podle obviněného v souladu s výpovědí svědkyně K. Je podle něj logické, že řidič dávající přednost účastníkům silničního provozu na hlavní silnici běžně nepředpokládá výskyt řidiče na silném motocyklu, kdy tento řidič ještě překročil nejvyšší povolenou rychlost téměř o 13 km. Z rozsudku Okresního soudu v Blansku je podle obviněného zřejmé, že byla věnována náležitá péče při projednávání této trestní věci, avšak nebyla vzata do úvahy nepřiměřená rychlost poškozeného, a to řidiče motocyklu, jehož bezohledná jízda byla podstatnou, ne-li jedinou příčinou dopravní nehody. Ze spisového materiálu podle obviněného vyplývá, že Policie České republiky nevěnovala této nehodě náležitou pozornost, neboť až teprve později vyšly najevo skutečnosti ohledně újmy na zdraví poškozeného. Zejména šlo o to, že nebyli vyslechnuti další účastníci nehody, také se vyskytly nejasnosti při určení přesného místa střetu. Navíc v odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Blansku není zmínka o tom, že motorista při předjíždění ostatních účastníků provozu přejel tzv. plnou čáru, a to jen cca 3 m od přechodu pro chodce. Tyto údaje podle obviněného svědčí o tom, že mu nebylo dopřáno právo na spravedlivý proces.

Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudek Okresního soudu v Blansku ze dne 11. 9. 2007, sp. zn. 3 T 10/2007, s tím, že jeho jednáním nebyla naplněna skutková podstata trestného činu ublížení na zdraví.

Na výzvu Okresního soudu v Blansku obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. J. Š. své dovolání doplnil s tím, že jeho dovolání směřuje proti rozsudku Okresního soudu v Blansku, sp. zn. 3 T 10/2007, a to proti výroku o trestu odnětí svobody. Doplnil konkrétní důvody dovolání s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a – l) a znovu navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudek Okresního soudu v Blansku a vrátil věc k novému projednání nebo aby sám rozhodl o jeho zproštění obžaloby.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že obviněný napadl dovoláním výslovně rozsudek soudu prvního stupně, dokonce z podnětu nalézacího soudu opětovně potvrdil, že jeho dovolání skutečně směřuje proti tomuto rozhodnutí. V původním dovolání není vůbec žádná zmínka o dovolacím důvodu, v doplnění dovolání (zřejmě na výzvu nalézacího soudu, aby byl uveden důvod dovolání) obviněný uvedl: „konkrétní návrh rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení § 265b/ odst. 1/ písm. a-l“. Obviněný podle státního zástupce zřejmě nedocenil zvláštní povahu dovolacího řízení a považuje je za víceméně opakované odvolací řízení. Zřetelně to plyne nejen ze způsobu argumentace užité v tomto „dovolání“, ale také ze skutečnosti, že toto podání nesplňuje základní požadavky kladené trestním řádem na obsah dovolání. Zásadním nedostatkem je skutečnost, že podání směřuje proti rozhodnutí soudu prvního stupně, což je v rozporu s ustanovením § 265a odst. 1 tr. ř., podle něhož je možné meritorní soudní rozhodnutí napadnout dovoláním pouze v případě, že soud rozhodl ve druhém stupni. Kromě toho v dovolání zcela absentuje zákonný důvod z katalogu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., o který by se tento mimořádný opravný prostředek opíral. Vzhledem k tomu, že tyto esenciální nedostatky nebyly odstraněny ani na výzvu soudu, nezbývá podle státního zástupce jiná cesta, než aby Nejvyšší soud České republiky toto „dovolání“ podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání odmítl, protože není přípustné, neboť směřuje proti rozhodnutí, jež dovoláním nelze napadnout, nemluvě o tom, že podání postrádá jednu z esenciálních náležitostí dovolání, jak jsou vyjmenovány v ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. Podle tohoto ustanovení trestního řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v § 265a odst. 2 písm. a) – h) tr. ř. jsou taxativně vymezena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé.

Rozhodnutím ve věci samé, kterým soud rozhodl ve věci obviněného ve druhém stupni a konstituoval právní moc rozsudku, bylo usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 11. 2007, sp. zn. 5 To 486/2007, které také obsahovalo řádné poučení o možnosti podat proti němu dovolání, včetně nutných obsahových náležitostí.

Obviněný však prostřednictvím svého obhájce proti tomuto rozhodnutí dovolání nepodal. Dovolání směřuje proti rozsudku Okresního soudu v Blansku ze dne 11. 9. 2007, sp. zn. 3 T 10/2007, což je zcela zřejmé z označení rozhodnutí, proti němuž dovolání směřuje, z obsahu dovolání, i z konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu, jímž se obviněný domáhá zrušení zmíněného rozsudku Okresního soudu v Blansku. Tato skutečnost vyplývá také z doplnění dovolání, kde obviněný zopakoval, že jeho dovolání směřuje proti rozsudku Okresního soudu v Blansku, sp. zn. 3 T 10/2007, a navrhl zrušit toliko tento rozsudek, ale nikoli usnesení, jímž rozhodl soud odvolací. Jestliže obviněný podal dovolání výslovně pouze proti rozsudku soudu prvního stupně, ačkoli trestní stíhání bylo pravomocně skončeno rozhodnutím soudu druhého stupně, pak podal dovolání proti rozhodnutí, proti kterému je zákon nepřipouští (srov. č. 25/2003 Sb. rozh. tr.).

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného F. S. podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl jako nepřípustné, přičemž své rozhodnutí učinil v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. dubna 2008

Předseda senátu:

JUDr. Michal Mikláš

Vydáno: 16. April 2008