JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 7 Tdo 448/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 30. 7. 2002 o dovolání obviněného J. H., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 1. 2002, sp. zn. 7 To 2/2002, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 14 T 61/2001 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. H. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný J. H. podal dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 1. 2002, sp. zn. 7 To 2/2002, jímž bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 28. 11. 2001, sp. zn. 14 T 61/2001. Obviněný uvedl, že dovolání podal z důvodu stanoveného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci tohoto dovolacího důvodu je možné namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně posouzen jako nějaký trestný čin, ačkoli nevykazuje znaky žádného trestného činu nebo vykazuje znaky jiného trestného činu, než kterým byl obviněný uznán vinným. Není však možné namítat, že skutek byl zjištěn nesprávně, že důkazy byly hodnoceny vadně apod.

Dovolání jako mimořádný opravný prostředek zavedený zákonem č. 265/2001 Sb. je koncipováno tak, že důvody k jeho podání se nekryjí s důvody k podání odvolání jako řádného opravného prostředku, a že nejde o běžný opravný prostředek k třetí instanci. Charakter dovolání jako mimořádného opravného prostředku se projevuje mimo jiné tím, že může být podáno jen z některého z taxativně vymezených důvodů. Tyto důvody jsou stanoveny v § 265b tr. ř. a není mezi nimi žádný, který by připouštěl napadat nesprávnost skutkových zjištění či nesprávnost hodnocení důkazů.

V posuzovaném případě obviněný v dovolání formálně deklaroval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak ve skutečnosti své dovolání opřel o námitky, které obsahově tento dovolací důvod nenaplňují. Obviněný totiž v celém rozsahu uplatnil jen námitky směřující proti správnosti skutkových zjištění, která se stala podkladem výroku o vině, a proti tomu, jak byly hodnoceny důkazy. Obsahem dovolacích námitek obviněného bylo tvrzení, že „nebylo prokázáno, zda … škodu skutečně způsobil … či zda vznikla již dříve …“, dále tvrzení, že „zjištěnou škodu na vozidle nemohl za použití svého šroubováku způsobit“, že „soud … nezjistil znaleckým posudkem, zda uvedené poškození odpovídá zabavenému šroubováku, a při odůvodnění svého rozhodnutí se plně spolehl na výpověď svědka“, a konečně na tvrzení, že „zda se … do předmětného auta chtěl vloupat za účelem zmocnit se zde věcí uvnitř, nelze … vyvodit pouze ze skutečnosti, že uvnitř automobilu bylo autorádio“.

Namítat nesprávné zjištění skutku, jímž byl obviněný uznán vinným, či nesprávné hodnocení důkazů nepřichází v úvahu v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani v rámci jiného dovolacího důvodu stanoveného v § 265b odst. 1 tr. ř.

Proto Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž z jeho podnětu přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení podle § 265i odst. 3, 4 tr. ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. července 2002

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec

Vydáno: 30. July 2002