JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 7 Tdo 447/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 7. 2002 o dovolání obviněných M. B., P. V., R. B., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 12. 2001, č. j. 10 To 149/2001-3020, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 2 T 23/2000, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněných o d m í t a j í .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 8. 2001, č. j. 2 T 23/2000-2771, byl obviněný M. B. v bodech 2) – 6) citovaného rozsudku uznán vinným dílem dokonaným, dílem nedokonaným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., spáchaným ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. a v bodě 7) citovaného rozsudku trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., ve znění novely zákona č. 175/1990 Sb. Obviněný P. V. byl pro skutky uvedené pod body 1), 2), 5) citovaného rozsudku uznán vinným dílem dokonaným dílem nedokonaným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., spáchaným ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. a konečně obviněný R. B. byl za jednání uvedené pod bodem 1) citovaného rozsudku uznán vinným pokusem trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. Obviněnému M. B. byl uložen podle § 187 odst. 2 tr. zák za použití ustanovení § 35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti roků a šesti měsíců, když pro výkon uloženého trestu odnětí svobody byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Obviněnému P. V. byl podle § 187 odst. 2 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání pěti let a pro jeho výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen rovněž do věznice s ostrahou. Obviněnému R. B. byl podle § 187 odst. 2 tr. zák. uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání tří let se zařazením rovněž do věznice s ostrahou.

Z podnětu odvolání státního zástupce byl napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o trestu a nově byl obviněným podle § 259 odst. 3 tr. ř. uložen trest. Obviněnému M. B. v trvání osmi roků a šesti měsíců, obviněnému P. V. v trvání sedmi let a obviněnému R. B. v trvání čtyř roků, když pro výkon uloženého trestu byli všichni obvinění zařazeni do věznice s ostrahou. Odvolání obviněných byla podle § 256 tr. ř. zamítnuta jako nedůvodná.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podali shora uvedení obvinění prostřednictvím svých obhájců dovolání. Dovolání byla podána z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g), f) tr. ř.

K věci se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně, který navrhl, aby podaná dovolání byla podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítnuta.

Dovolání jako mimořádný opravný prostředek bylo nově do trestního řádu začleněno novelou účinnou od 1. 1. 2002 (zákon č. 265/2001 Sb.). Časová působnost trestního řádu se řídí zásadou, že trestní řízení se koná podle zákona účinného v době řízení. V době do 1. 1. 2002 bylo možno pravomocné rozhodnutí napadnout pouze stížností pro porušení zákona nebo návrhem na povolení obnovy řízení. Jestliže dovolání bylo zavedeno s účinností od 1. 1. 2002, znamená to, že tento mimořádný opravný prostředek lze podat jen tehdy, nastanou-li podmínky pro jeho podání až po 1. 1. 2002, tj. za účinnosti zákona č. 265/2001 Sb. Pro shora uvedený závěr, tj. že dovolání lze podat jen proti rozhodnutím, která nabyla právní moci v době od 1. 1. 2002 svědčí i ta okolnost, že přechodná ustanovení zákona č. 265/2001 Sb. neupravují možnost podat dovolání proti rozhodnutím, která nabyla právní moci před účinností tohoto zákona.

Z výše uvedeného pak vyplývá, že dovoláním byl napaden rozsudek, který nabyl právní moci dnem vyhlášení Vrchním soudem v Praze jako soudem odvolacím – před 1. 1. 2002, tudíž proti němu nelze podat dovolání.

Z důvodů shora uvedených Nejvyšší soud dovolání obviněných odmítl jako nepřípustná, aniž z jejich podnětu přezkoumal napadený rozsudek a jemu předcházející řízení ve smyslu § 265i odst. 3, 4 tr. ř.

Ústavní soud dne 18. 6. 2002 pod sp. zn. 298/02 odmítl ústavní stížnost P. L., proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 49/2002, kterým bylo podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítnuto dovolání obviněného, které bylo podáno proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 11. 2001, sp. zn. 8 To 544/2001, jako soudu odvolacího.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. července 2002

Předseda senátu:

JUDr. Jan Engelmann

Vydáno: 30. July 2002