JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 7 Tdo 443/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 29. dubna 2008 o dovolání nejvyšší státní zástupkyně, které podala v neprospěch obviněného V. D. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 29. 10. 2007, sp. zn. 2 To 532/2007, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 4 T 231/2005, t a k t o :

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se z r u š u j e rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 29. 10. 2007, sp. zn. 2 To 532/2007.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 4. 9. 2007, sp. zn. 4 T 231/2005, byl obviněný V. D. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 tr. zák. ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. a za tento trestný čin byl odsouzen podle § 222 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků. Podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu odnětí svobody podmíněně odložen na zkušební dobu dvou roků. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené Z. p. M. v. Č. r., zastoupené ředitelem pobočky v O., J., Dr. Bc. V. K., částku 8.505,- Kč.

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 29. 10. 2007, sp. zn. 2 To 532/2007, podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. z podnětu odvolání obviněného V. D. zrušil uvedený rozsudek Okresního soudu v Olomouci v celém rozsahu a za splnění podmínek v § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného V. D. podle § 226 písm. b) tr. ř. zprostil obžaloby Okresního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 16. 12. 2005, sp. zn. 4 Zt 70/2005, pro skutek spočívající v tom, že dne 13. 12. 2004 o době kolem 21:45 hodin v O., na ul. P., v šestém patře, na chodbě před bytem rodiny D., po předchozím slovním konfliktu fyzicky napadl poškozeného Z. D. a to opakovanými údery pěstí do oblasti břicha a nejméně dvěma razantními údery pěstí do obličeje v oblasti krajiny pravého oka a v oblasti nosu, čímž způsobil poškozenému zranění v rozsahu povrchové tržné rány horního víčka, drobné ranky na dolním víčku a při kořeni nosu, zlomeninu levé nosní kůstky bez posunu a zlomeninu pravé očnice s posunem dolů, přičemž toto zranění si vyžádalo lékařské ošetření a následnou hospitalizaci ve Fakultní nemocnici O., dobu léčení nejméně 2 - 3 týdny, přičemž délka trvání pracovní neschopnosti byla od 14. 12. 2004 do 2. 1. 2005, avšak s ohledem na způsob a razantnost úderu, tedy opakované údery pěstí do hlavy, mohlo v důsledku posunu úlomků kosti očnice reálně dojít ke způsobení závažnějšího zranění, spočívajícího v krvácení do prostoru za oko ke zrakovému nervu a následnému krvácení do mozku, přičemž takové zranění by zanechalo u poškozeného trvalé následky, čímž měl spáchat trestný čin ublížení na zdraví ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 222 odst. 1 tr. zák., neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem.

Nejvyšší státní zástupkyně podala proti tomuto rozsudku dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Poukázala na to, že z podnětu dovolání nejvyšší státní zástupkyně byl usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne 14. 3. 2007, sp. zn. 3 Tdo 192/2007, podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušen rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 25. 10. 2006, sp. zn. 2 To 577/2006, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud přikázal Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 29. 10. 2007, sp. zn. 2 To 532/2007, byl odsuzující rozsudek soudu prvního stupně opětovně zrušen podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. a obviněný V. D. byl podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby. Odvolací soud přitom shledal, že nebyla vyvrácena obhajoba obviněného, že jednal v nutné obraně ve smyslu § 13 tr. zák., což vylučuje protiprávnost jeho jednání. Podle názoru nejvyšší státní zástupkyně však závěr odvolacího soudu o tom, že skutek není trestným činem, spočívá na jeho nesprávném právním posouzení a na nesprávném hmotně právním posouzení předchozího jednání poškozeného Z. D. Poukázala přitom na to, že podle § 13 tr. zák. není trestným činem čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný tímto zákonem. Aby mohlo být jednání obviněného posouzeno jako jednání v nutné obraně podle § 13 tr. zák., muselo by předchozí jednání poškozeného Z. D. představovat hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestním zákonem, tzn. že by muselo směřovat k naplnění skutkové podstaty některého trestného činu. Pokud se poškozený Z. D. ohradil proti tlučení obviněného V. D. na dveře jeho bytu, a to i za použití fyzického násilí, nenaplňovalo toto ohrazení skutkovou podstatu žádného trestného činu. V úvahu nepřichází ani posouzení jednání poškozeného jako trestného činu výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák., neboť nelze dovodit splnění zákonného znaku tohoto trestného činu, a sice že byl spáchán „veřejně“. Jednání poškozeného tak nenaplňovalo skutkovou podstatu žádného trestného činu a nebylo proto možno vůči němu uplatňovat nutnou obranu podle § 13 tr. zák. Závěr odvolacího soudu, že skutek není trestným činem spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení otázky splnění podmínek nutné obrany podle § 13 tr. zák. Nejvyšší státní zástupkyně poukázala také na to, že odvolací soud ignoroval upozornění Nejvyššího soudu České republiky v usnesení ze dne 14. 3. 2007, sp. zn. 3 Tdo 192/2007, na podmínky, za nichž je možná aplikace ustanovení § 13 tr. zák. o nutné obraně.

Z těchto důvodů nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. za použití § 265p odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 29. 10. 2007, sp. zn. 2 To 532/2007, jakož i všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke zrušení pozbyla podkladu, a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Navrhla, aby dovolací soud rozhodl o dovolání ve smyslu § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání, a souhlasila s projednání věci v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. i pro případ jiného rozhodnutí ve věci.

Obviněný se k dovolání nejvyšší státní zástupkyně nevyjádřil.

Nejvyšší soud České republiky neodmítl dovolání podle § 265i odst. 1 tr. ř., a proto přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti němž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející. Po přezkoumání shledal, že dovolání nejvyšší státní zástupkyně je důvodné. Vycházel přitom z následujících skutečností:

Judikatura Nejvyššího soudu vychází z toho, že rozhodovací činnost soudů lze považovat za transparentní a předvídatelnou a současně i respektující základní požadavek právního státu, že státní moc lze uplatňovat jen v případech a mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který stanoví zákon (čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod) pouze za předpokladu, že při nezměněných skutkových okolnostech je respektováno ustanovení § 265s odst. 1 tr. ř., které vyjadřuje vázanost soudů nižších stupňů právním názorem vysloveným Nejvyšším soudem jako soudem dovolacím. Vzhledem k tomu, že zákon umožňuje přezkoumat rozhodnutí dovolacího soudu pouze cestou obnovy řízení (§ 265n tr. ř.), musí být právní názor Nejvyššího soudu vyjádřený v rozhodnutí jednoho senátu Nejvyššího soudu závazný a nezměnitelný i ve vztahu k tomu senátu Nejvyššího soudu, který bude věc při nezměněném skutkovém zjištění znovu projednávat a rozhodovat v dovolacím řízení (srov. usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 11. 2. 2004, sp. zn. 15 Tdo 44/2004-I).

V odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2007, sp. zn. 3 Tdo 192/2007, Nejvyšší soud uvedl, že je obdobně jako soud druhého stupně toho názoru, že v daném případě nebyla vyvrácena obhajoba obviněného, že byl napaden jako první. Ze skutkových zjištění podle názoru Nejvyššího soudu nevyplývá, pokud obviněný udeřil poškozeného a způsobil mu újmu na zdraví, že by tato skutečnost a priori vylučovala aplikaci ustanovení trestního zákona o nutné obraně.

Ustanovení § 13 tr. zák. definuje nutnou obranu jako čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný tímto zákonem. Nejde o nutnou obranu, byla-li obrana zjevně nepřiměřená způsobu útoku. Nutná obrana tedy předpokládá jednak odražení útoku přímo hrozícího nebo trvajícího na zájem chráněný zákonem, a jednak nesmí být zjevně nepřiměřená způsobu útoku.

Jak vyplývá z odůvodnění rozhodnutí napadeného dovoláním, odvolací soud sice stručně vysvětlil, z jakých důkazů vyplynulo, že obviněný V. D. byl jako první napaden poškozeným D. a za jaké situace. Zcela však pominul hodnocení otázky přiměřenosti obrany obviněného z hlediska způsobu útoku. Ač se u nutné obrany nevyžaduje naprostá proporcionalita mezi útokem a obranou, je zapotřebí zvážit, zda intenzita obrany obviněného (v podobě masivního úderu pěstí do obličeje poškozeného) byla adekvátní povaze útoku poškozeného. V této souvislosti Nejvyšší soud považuje za nezbytné pečlivé zhodnocení nejen fyzických dispozic obou účastníků konfliktu, ale i míry reálného ohrožení zdraví obviněného ze strany podnapilého poškozeného. Teprve poté bude možno učinit závěr, zda se v projednávaném případě jednalo o jednání obviněného v nutné obraně či nikoliv.

Protože se odvolací soud touto otázkou vůbec nezabýval, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí a postup soudu podle § 226 písm. b) tr. ř. jsou předčasné. Postupoval proto podle § 265k odst. 1, 2 a § 265l odst. 1 tr. ř. a napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci zrušil, včetně všech dalších rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu a tomuto soudu přikázal, aby ve věci znovu jednal a rozhodl. Odvolacímu soudu uložil, aby po případném doplnění dokazování se zabýval otázkou nutné obrany podle § 13 tr. zák. v intencích tohoto rozhodnutí a ve věci znovu rozhodl.

Z odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 29. 10. 2007, sp. zn. 2 To 532/2007, je zřejmé, že odvolací soud se vůbec nezabýval otázkou přiměřenosti obrany obviněného z hlediska útoku, což tomuto soudu bylo vytčeno již zmíněným usnesením Nejvyššího soudu České republiky, a místo toho téměř doslova reprodukoval obsah výpovědí slyšených svědků a závěry znaleckého posudku MUDr. Z. Z., CSc., a pouze stručně odůvodnil svůj závěr o tom, že nebyla vyvrácena obhajoba obviněného, že byl jako první napaden poškozeným. Závěr o tom, že to byl poškozený, který jako první napadl obviněného, však nebyl v předcházejícím řízení nijak zpochybněn. Takový závěr však nic nevypovídá o posouzení otázky přiměřenosti obrany z hlediska způsobu útoku. Je zcela zřejmé, že Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci při svém rozhodování o odvolání obviněného nerespektoval závazný právní názor, který Nejvyšší soud vyslovil ve svém usnesení ze dne 14. 3. 2007, sp. zn. 3 To 192/2007, přestože se skutkový stav věci nezměnil.

Nejvyšší soud proto podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil i všechna rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Tímto rozhodnutím Nejvyššího soudu se věc opětovně dostává do stadia odvolacího řízení. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci znovu rozhodne o odvolání obviněného V. D., které podal proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 4. 9. 2007, sp. zn. 4 T 231/2005. Při novém projednání a rozhodnutí věci je ve smyslu § 265s odst. 1 tr. ř. vázán právním názorem, který vyslovil Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí, ale i v usnesení ze dne 14. 3. 2007, sp. zn. 3 Tdo 192/2007, na jehož obsah pro stručnost odkazuje a kterým je vázán i Nejvyšší soud (srov. usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 2. 2004, sp. zn. 15 Tdo 44/2004).

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. dubna 2008

Předseda senátu

JUDr. Jindřich Urbánek

Vydáno: 29. April 2008