JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 7 Tdo 421/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 30. 7. 2002 o dovolání obviněného L. A., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 3. 2002, sp. zn. 4 To 471/2001, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 3 T 138/2001 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b), e) tr. ř. se dovolání obviněného L. A. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

V trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 3 T 138/2001 podal obviněný L. A. prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 3. 2002, sp. zn. 4 To 471/2001, jímž bylo rozhodnuto o odvolání obviněného proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 22. 8. 2001. Obviněný uvedl, že dovolání podal z důvodů stanovených v § 265b odst. 1 písm. d), g) tr. ř. Důvod stanovený v § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. spatřoval obviněný v tom, že Městský soud v Brně rozhodl rozsudkem v hlavním líčení konaném dne 22. 8. 2001 bez přítomnosti obviněného a jeho obhájce, ačkoli se předem řádně omluvili. Důvod stanovený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřoval obviněný v tom, že provedenými důkazy nebyla vyvrácena jeho obhajoba založená na tvrzení, že se žádné trestné činnosti nedopustil. V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil oba rozsudky a aby ho zprostil obžaloby.

Nejvyšší soud shledal, že pokud jde o tu část dovolání, v níž byl namítnut dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., jde o dovolání zjevně neopodstatněné, a že pokud jde o tu část dovolání, v níž byl namítnut dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jde o dovolání, které bylo podáno ve skutečnosti z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.

Hlavní líčení se konalo nejprve dne 18. 7. 2001 za přítomnosti obviněného. V tomto hlavním líčení byl obviněný vyslechnut a v rámci svého výslechu se vyjádřil ke skutečnostem, které mu byly kladeny za vinu. Byla vyslechnuta též svědkyně J. A., jejíž výpověď byla hlavním důkazem z hlediska obžaloby. K této výpovědi měl obviněný možnost se vyjádřit a měl také možnost klást svědkyni otázky. Kromě toho byli vyslechnuti další tři svědci. Hlavní líčení bylo odročeno na 8. 8. 2001, kdy se konalo opět za přítomnosti obviněného, a při tomto hlavním líčení byli vyslechnuti dva svědci, byly přečteny protokoly o výsleších tří svědků a dále byly provedeny listinné důkazy. Hlavní líčení bylo odročeno na 22. 8. 2001 a k tomuto hlavnímu líčení se obviněný nedostavil. Dne 22. 8. 2001 tedy bylo hlavní líčení na podkladě rozhodnutí soudu učiněného podle § 202 odst. 2 tr. ř. konáno v nepřítomnosti obviněného a v jeho průběhu byl vyslechnut znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie se specializací na klinickou psychologii a poté byl vyhlášen rozsudek.

K hlavnímu líčení konanému dne 22. 8. 2001 byl obviněný předvolán tak, že vzal termín jeho konání na vědomí při odročení hlavního líčení konaného dne 8. 8. 2001. Dne 16. 8. 2001 došlo Městskému soudu v Brně podání, které vypracoval obhájce obviněného a v kterém bylo žádáno o odročení hlavního líčení. Obsahem podání zároveň byla omluva obviněného i jeho obhájce u hlavního líčení stanoveného na 22. 8. 2001, a to z důvodu dovolené obhájce a pracovní neschopnosti obviněného. Lze poznamenat, že pracovní neschopnost obviněného nebyla nijak doložena.

Podle § 202 odst. 2 tr. ř. v nepřítomnosti obviněného se mohlo hlavní líčení provést, jen když měl soud za to, že věc lze spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti obviněného, a přitom obžaloba byla obviněnému řádně doručena, obviněný byl k hlavnímu líčení včas a řádně předvolán, o skutku, který byl předmětem obžaloby, byl obviněný už některým orgánem činným v trestním řízení vyslechnut, a bylo dodrženo ustanovení o sdělení obvinění (§ 160 tr. ř.) a obviněný byl upozorněn na možnost prostudovat si spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování (§ 166 odst. 1 tr. ř.).

Z citovaného ustanovení je zřejmé, že zákonné podmínky pro konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného nebyly nijak vázány na to, zda se obviněný omluvil, ani na to, co bylo důvodem jeho nepřítomnosti. Městský soud v Brně tudíž nemohl nijak porušit ustanovení § 202 odst. 2 tr. ř. jen tím, že konal hlavní líčení bez přítomnosti obviněného, třebaže obviněný svou nepřítomnost předem omluvil a jako důvod své nepřítomnosti uvedl pracovní neschopnost.

Je tedy zcela evidentní, že dovolání obviněného se opírá o okolnosti, které jsou z hlediska zákonných předpokladů k provedení hlavního líčení bez přítomnosti obviněného nerozhodné. Obviněný v dovolání ostatně ani neuvedl, které konkrétní ustanovení považoval za porušené. Jak již bylo konstatováno, z hlediska ustanovení § 202 odst. 2 tr. ř. uplatnil v dovolání námitky, které se zákonnými předpoklady k provedení hlavního líčení bez jeho přítomnosti nijak nekorespondují. Pokud jde o ustanovení vylučující postup soudu podle § 202 odst. 2 tr. ř., nepřicházelo použití žádného z nich v úvahu, protože obviněný byl stíhán pro trestné činy krádeže podle § 247 odst. 1, 2 tr. zák. a poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. a nebyl ve vazbě ani ve výkonu trestu odnětí svobody.

Námitka, že hlavní líčení konané dne 22. 8. 2001 bylo provedeno také bez přítomnosti obhájce, stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., protože tento dovolací důvod spočívá v porušení ustanovení o přítomnosti obviněného a nikoli též obhájce.

I když to obviněný v dovolání výslovně neuvedl, zabýval se Nejvyšší soud nepřítomností obviněného v hlavním líčení konaném dne 22. 8. 2001 i z toho hlediska, zda nedošlo k porušení jeho ústavně garantovaného práva na projednání věci v jeho přítomnosti ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Tím, že se obviněný předem omluvil a požádal o odročení hlavního líčení, dal najevo, že se ho chce zúčastnit. Postup Městského soudu v Brně, který se podle § 202 odst. 2 tr. ř. přesto rozhodl provést hlavní líčení bez přítomnosti obviněného, tedy byl určitým zásahem do zmíněného práva obviněného. Šlo však o zásah, který byl akceptovatelný, protože k němu soud měl zákonný podklad a protože soudní řízení jako celek nebylo dotčeno v takové míře a takovým způsobem, aby pozbylo podstatných rysů spravedlivého procesu. Účelem práva obviněného na projednání věci v jeho přítomnosti je zejména zajistit mu reálnou možnost vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu v obžalobě kladeno za vinu, a k důkazům, na nichž je obžaloba založena. V posuzovaném případě byla konána tři hlavní líčení, přičemž obviněný byl dvěma z nich přítomen a v této spojitosti se při svém výslechu vyjádřil k obsahu obžaloby a k důkazům, pokud měly povahu výpovědí svědků a listinných důkazů. Obviněný nebyl přítomen pouze tomu hlavnímu líčení, v němž v rámci dokazování byl proveden důkaz znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie se specializací na klinickou psychologii. Význam znaleckého posudku pro skutková zjištění Městského soudu v Brně byl jen podpůrný, protože jím bylo ověřováno, zda svědkyně J. A. není osobou s takovými vlastnostmi, z nichž by mohl vyplývat sklon ke konfabulacím. Pro samotná skutková zjištění, z nichž Městský soud v Brně vycházel, byl rozhodný především obsah výpovědi svědkyně J. A. a dále to, že Městský soud v Brně hodnotil tuto výpověď jako důkaz, kterému obsahově odpovídaly i další provedené důkazy, pokud měly charakter výpovědí svědků. Městský soud v Brně vzal sice v úvahu i poznatky, které o osobě svědkyně J. A. vyplývaly ze znaleckého posudku, avšak tyto poznatky podle jeho hodnocení nepřímo pouze potvrdily to, co vyplývalo z obsahové shody mezi výpovědí svědkyně J. A. a výpověďmi dalších svědků. Znalecký posudek tudíž nebyl v žádném případě nějakým stěžejním, rozhodujícím či jediným důkazem, z něhož by Městský soud v Brně čerpal svá skutková zjištění jako podklad výroku o vině. Provedení hlavního líčení dne 22. 8. 2001 bez přítomnosti obviněného tedy evidentně nebylo tak závažným zásahem do práva obviněného na projednání věci v jeho přítomnosti, aby tím mohl být naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako nějaký trestný čin, ačkoli neměl znaky žádného trestného činu nebo měl znaky jiného trestného činu. V tom spočívá podstata nesprávného právního posouzení skutku. Rozumí se však skutek, jak byl v rozhodnutí soudu zjištěn. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neumožňuje namítat nesprávnost samotného zjištění posuzovaného skutku, nesprávnost hodnocení důkazů, neúplnost provedeného dokazování apod.

V daném případě obviněný v dovolání sice odkázal na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak neuplatnil žádné námitky, které by obsahově odpovídaly tomu, co zákon předpokládá jako „nesprávné právní posouzení skutku“, tj. skutku, který byl zjištěn jako podklad napadeného rozhodnutí. Obviněný v dovolání neuvedl nic ani v tom směru, který by se týkal „jiného nesprávného hmotněprávního posouzení“, tj. jiného než právní kvalifikace zjištěného skutku. Námitky, které obviněný spojoval s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v celém rozsahu směřovaly jen proti skutkovým zjištěním a proti hodnocení důkazů. Šlo tedy o námitky, které obsahově nenaplňovaly deklarovaný dovolací důvod.

Proto Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl, a to jednak podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., pokud jde o uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jednak podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., pokud jde o uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. července 2002

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec

Vydáno: 30. July 2002