JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 7 Tdo 383/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 17. 7. 2002 o dovolání obviněné M. H., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 1. 2002, sp. zn. 7 To 392/2001, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 6 T 43/2001 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné M. H. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

V trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 6 T 43/2001 podala obviněná M. H. prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. 1. 2002, sp. zn. 7 To 392/2001, jímž bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto její odvolání proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 2. 7. 2001. Obviněná uvedla, že dovolání podala z důvodu stanoveného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo ve skutečnosti podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako nějaký trestný čin, ačkoli nešlo o žádný trestný čin nebo šlo o jiný trestný čin. Není však možné namítat nesprávnost zjištění samotného skutku. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek, který byl nově zaveden zákonem č. 265/2001 Sb., je koncipováno tak, že jím nelze napadat skutková zjištění ani způsob hodnocení důkazů.

Přitom obviněná M. H. v dovolání uplatnila v celém rozsahu pouze námitky proti tomu, jak byly v původním řízení hodnoceny důkazy a jaká skutková zjištění soudy z těchto důkazů vyvodily. Z její strany šlo v podstatě o opakování námitek uvedených již v odvolání proti rozsudku Městského soudu v Brně. K tomu je třeba poznamenat, že dovolání není jen dalším opravným prostředkem k třetí instanci ve všech případech, kdy obviněný nesouhlasí s rozhodnutím odvolacího soudu jako soudu druhého stupně. Charakter dovolání jako mimořádného opravného prostředku je i v tom, že v § 265b tr. ř. jsou taxativně stanoveny důvody pro jeho podání, a to způsobem, který ve srovnání s důvody odvolání (§ 246 tr. ř.) představuje výrazné zúžení. Toto zúžení se projevuje mimo jiné tím, že podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je přípustné namítat v dovolání to, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován po právní stránce, ale není přípustné napadat samotná skutková zjištění.

Skutek, jímž byla obviněná uznána vinnou, spočíval v podstatě v tom, že obviněná bez souhlasu a vědomí bývalého manžela vyměnila byt, ve vztahu k němuž nezanikl společný nájem manželů, protože nájemkyní bytu se stala za trvání manželství.

Obviněná v dovolání namítala, že její bývalý manžel není oprávněnou osobou ve smyslu § 249a odst. 2 tr. zák. Pro posouzení věci bylo významné především ustanovení § 703 odst. 1 obč. zák., podle něhož jestliže za trvání manželství manželé nebo jeden z nich se stanou nájemci bytu, vznikne společný nájem bytu manžely. Relevantní bylo také ustanovení § 708 obč. zák., z něhož ve spojení s ustanovením § 706 odst. 1 obč. zák. vyplývá, kdo se stává nájemcem, jestliže nájemce opustí trvale společnou domácnost. V tomto ohledu Městský soud v Brně zjistil okruh skutkových okolností, které se staly podkladem jeho závěru, že v době, kdy se obviněná stala nájemkyní bytu, který později bez souhlasu a vědomí bývalého manžela vyměnila, nejenže trvalo její manželství, ale mezi oběma manžely byl stav existující společné domácnosti. To pak bylo důvodem, pro který nebylo na posuzovaný případ aplikováno ustanovení § 708 obč. zák. ve spojení s ustanovením § 706 odst. 1 obč. zák.

Námitky obviněné v celém rozsahu směřovaly proti tomu, k jakým skutkovým zjištěním soud dospěl v otázce, zda v rozhodnou dobu tu byla společná domácnost obviněné a jejího manžela, a proti tomu, jak soud v tomto směru hodnotil důkazy. Z takto koncipovaného zdůvodnění podaného dovolání je zřejmé, že jde o dovolání podané z důvodu, který obsahově neodpovídá ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Proto Nejvyšší soud dovolání obviněné podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž z jeho podnětu přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení podle § 265i odst. 3, 4 tr. ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. července 2002

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec

Vydáno: 17. July 2002