JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 7 Tdo 375/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 25. 3. 2008 o dovolání obviněného A. H. , proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 4. 2007, sp. zn. 6 To 172/2007, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 4 T 64/2005 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného A. H. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Obviněný A. H. podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 4. 2007, sp. zn. 6 To 172/2007, jímž bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 14. 2. 2007, sp. zn. 4 T 64/2005. Výrok o zamítnutí odvolání napadl v celém rozsahu. Odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že soudy nesprávně hodnotily důkazy, na jejichž podkladě zjistily, že byl osobou totožnou s pachatelem skutku posouzeným jako trestný čin. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.

Nejvyšší soud shledal, že obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistil soud. Předmětem právního posouzení tu je skutkový stav, tak jak ho zjistil soud. V dovolání je možné namítat, že skutkový stav, který zjistil soud, nemá znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Lze tedy vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, tím i změny či dokonce zvratu ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který je co do důvodů koncipován tak, že nepřipouští, aby jeho cestou byl napadán skutkový základ rozhodnutí. Dovolacím důvodem tudíž nejsou námitky směřující proti tomu, jak soud hodnotil důkazky, jaká skutková zjištění z nich vyvodil, jak postupoval při dokazování, v jakém rozsahu provedl důkazy apod.

V posuzovaném případě byl obviněný odsouzen pro trestné činy ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 písm. b) tr. zák. a ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák. Soudy takto posoudily skutek, který podle jejich zjištění spočíval v podstatě v tom, že obviněný A. H. v době, kdy po požití alkoholu měl v krvi 1,96 g/kg alkoholu, řídil osobní automobil, s nímž havaroval čelním nárazem do kamenné zídky, a tím způsobil spolujezdci těžké zranění.

Zjištění, že obviněný v době nehody řídil vozidlo a byl tedy pachatel skutku, soudy zjistily jednak na podkladě výpovědi svědka, který z jiného vozidla, s nímž měl obviněný kolizi krátce před nehodou, viděl obviněného řídit, jednak na podkladě znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, který vyzněl v závěr, že s ohledem na mechanismus nehody, na charakter zranění obviněného a na charakter zranění poškozeného byl řidičem vozidla obviněný. Sám poškozený nebyl s to se vyjádřit, protože si nic nepamatoval.

Obviněný v dovolání neuplatnil žádné námitky v tom směru, že by skutkový stav, který zjistil Okresní soud v Teplicích a z kterého v napadeném usnesení vyházel i Krajský soud v Ústí nad Labem, nenaplňoval znaky uvedených trestných činů. Pouze takto pojaté námitky by korespondovaly s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný založil dovolání v celém rozsahu na polemice s tím, jak soudy hodnotily důkazy, na jejichž podkladě zjistily, že obviněný byl osobou, která v době nehody byla řidičem vozidla a která proto byla pachatelem skutku. Dovolání obviněného směřovalo proti skutkovým zjištěním soudů v otázce totožnosti obviněného s osobou pachatele, neobsahovalo žádné námitky hmotně právní povahy, mělo výlučně skutkový charakter a tím se vymykalo z rámce dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Obviněný sice formálně deklaroval zákonný dovolací důvod, avšak uplatnil námitky, které ho obsahově nenaplňovaly, neodpovídaly mu a nebyly pod něj podřaditelné.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž na jeho podkladě přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení z hledisek uvedených v § 265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání bez toho, že by k tomuto postupu potřeboval souhlas obviněného a státního zástupce.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. března 2008

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec

Vydáno: 25. March 2008