JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 7 Tdo 369/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud v Brně rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. července 2002 o dovolání obviněného Z. K., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. 10. 2001, sp. zn. 12 To 419/2001, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu se dovolání o d m í t á , protože není přípustné.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 24. 10. 2001, č. j. 12 To 419/2001-166 zamítl jako nedůvodné odvolání obviněného Z. K. proti rozsudku Okresního soudu v Příbrami (soudu I. stupně) ze dne 27. 8. 2001, č. j. 1 T 80/2001-141, jímž byl uznán vinným pokusem trestného činu pohlavního zneužívání podle § 8 odst. 1 k § 242 odst. 1 tr. zákona, kterého se měl dopustit jednáním popsaným ve výroku rozsudku soudu I. stupně. Podle § 242 odst. 1 tr. zákona byl za to odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 roků nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 72 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákona byla obviněnému uložena ochranná sexuologická léčba ústavní formou. Citované usnesení Krajského soudu v Praze nabylo právní moci dne 24. 10. 2001, tj. dnem vyhlášení.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce u Okresního soudu v Příbrami dne 22. 1. 2002 dovolání, v němž formálně odkázal na důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a j) tr. řádu (po novele zák. č. 265/2001 Sb.). Své dovolání opřel o námitku, že byl zkrácen na obhajobě, neboť soud neprovedl jím navržené důkazy. Navrhl proto, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení podle § 265l odst. 1 tr. řádu nebo sám ve věci rozhodl podle § 265m odst. 1 tr. řádu a zprostil obviněného obžaloby.

K věci se vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v Brně s návrhem, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. řádu jako nepřípustné.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti dovolání (§ 265a tr. řádu).

Dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé uvedené v § 265a odst. 1, 2 tr. řádu jen v případě, že to zákon připouští, tzn. že toto rozhodnutí bylo vydáno až za účinnosti novely trestního řádu (zák. č. 265/2001 Sb.), kterou bylo dovolání do systému opravných prostředků zavedeno, tj. po 1. 1.2002. Rozhodnutí odvolacího soudu, však bylo vydáno a stalo se pravomocným dne 24. 10. 2001, tzn. ještě za účinnosti trestního řádu ve znění před novelou provedenou zák. č. 265/2001 Sb. Vzhledem k tomu, že časová působnost trestního řádu (i jeho novel) se řídí zásadou, podle níž se procesní úkony v průběhu trestního řízení provádějí podle trestního řádu účinného v době, kdy je úkon prováděn, nebyl institut dovolání v době vydání napadeného rozhodnutí ještě součástí trestního řádu (stalo se tak až novelou tr. řádu provedenou zák. č. 265/2001 Sb. účinnou od 1. 1. 2002). Obviněný proto nebyl o možnosti jeho podání odvolacím soudem ani poučen.

Nejvyšší soud jako soud dovolací tedy dospěl k závěru, že v projednávané věci nejsou splněny podmínky, které by zakládaly přípustnost dovolání podle § 265a odst. 1 tr. řádu, a dovolání obviněného v neveřejném zasedání podle § 265i písm. a) tr. řádu jako nepřípustné odmítl.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. července 2002

Předseda senátu:

JUDr. Michal M i k l á š

Vydáno: 16. July 2002