JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 7 Tdo 359/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 20. března 2008 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného T. R., které podal proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. 11. 2007, sp. zn. 10 To 301/2007, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 2 T 33/2007, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 27. 8. 2007, sp. zn. 2 T 33/2007, byl obviněný T. R. uznán vinným trestným činem znásilnění podle § 241 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil tím, že dne 1. 1. 2007 v době od 18.30 hod. do 22.30 hod. v bytě v Č. S., ulice R., okres N., poté, co byl po předchozím slovním sporu poškozenou J. Š. vyzván k opuštění bytu, urážel ji vulgárními slovními výroky, uchopil ji za vlasy a cloumal s ní, odebral jí telefon, bránil jí v opuštění bytu a posléze poškozenou uchopil a hodil ji na postel, kde jí strčil prsty do úst, plival jí do úst, přes odpor poškozené spočívající v odstrkování jeho rukou jí stáhl tepláky a kalhotky do půli stehen, obnažil své genitálie a sám masturboval, poté zvedl poškozené nohy a zasunul svůj prst do jejího análního otvoru se slovy, že „on to má do zadečku také rád“, ač poškozená při tomto jeho jednání bolestí křičela, v dalším jednání obviněnému zabránil příchod jiné osoby a následně i příjezd policejní hlídky. Za to byl odsouzen podle § 241 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 2 let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem.

Proti rozsudku soudu I. stupně podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. 11. 2007, sp. zn. 10 To 301/2007, zamítnuto podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.

Usnesení odvolacího soudu napadl obviněný řádně a včas podaným dovoláním, ve kterém uplatnil důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítá, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Vadu nesprávného právního posouzení a nesprávnost hodnocení skutkového zjištění, spatřuje zejména ve vztahu k jím uvedeným skutečnostem v průběhu řízení, které zůstaly nehodnoceny a ani z odůvodnění rozhodnutí nevyplývá, jak se s nimi konkrétně soud vypořádal. Tyto skutečnosti, že od počátku trestního řízení uváděl bez jakýchkoli změn a opakovaně. Věc tak považuje za posouzenou bez souvislosti se všemi skutečnostmi a v logické návaznosti na závěry vyplývající ze všech provedených důkazů, když rozhodnutí soudu vychází pouze z hodnocení části skutkových zjištění. Podle obviněného tak posouzení jeho viny nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování a namítá zjevný nesoulad mezi tzv. skutkovou a tzv. právní větou rozsudku soudu I. stupně, soudy se s jeho obhajobou vypořádaly jednostranně a s odkazem na obsah odvolání vytýká odvolacímu soudu, že se s jeho námitkami nevypořádal. Okresnímu soudu pak vytýká, že jeho obhajobu hodnotí jako účelovou ale „důvod pro toto však není hodnocen.“ V závěru dovolání pak uvádí, že Nejvyšší soud je v řízení o dovolání povinen vycházet ze skutkového zjištění soudu I. stupně, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a na základě takto zjištěného skutkového stavu mu přísluší zvážení hmotně právního posouzení. S odkazem na obsah odvolání ať je tedy posouzeno právní posouzení věci. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud zrušil dovoláním napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí, nebo aby podle § 265m odst. 1 tr. ř. sám rozhodl.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedla, že obviněným uplatněný důvod dovolání zjevně nekoresponduje s obsahem jeho odůvodnění, neboť jím uváděné argumenty se týkají výlučně hodnocení důkazů z hlediska právní kvalifikace a v závislosti na tom ukládání trestu. S ohledem na dostupný spisový materiál státní zástupkyně neshledává ve věci extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením jednání obviněného. Dovolání obviněného tak bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., když uplatněný důvod dovolání není v souladu s obsahem odůvodnění. Proto navrhla, aby bylo dovolání odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§ 265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.

Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Z obsahu výše citovaného dovolání je zřejmé, že toto výše uvedeným požadavkům neodpovídá a námitky obviněného nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. Obviněný námitkami, že rozhodnutí soudů vychází ze skutkového zjištění, které v podstatné části nemá oporu v provedeném dokazování, že skutková zjištění byla nesprávně hodnocena, když jím uváděné skutečnosti hodnoceny nebyly, resp. byly hodnoceny jednostranně, že jeho obhajoba byla považována za účelovou, nenapadá právní posouzení skutku uvedeného ve výroku o vině rozsudku soudu I. stupně, ale domáhá se jeho změny tím, že důkazy budou hodnoceny jinak. Na základě jiného hodnocení důkazů se tak obviněný domáhá jiných, pro něj příznivějších skutkových zjištění a ve vztahu k nim pak také namítá zjevný nesoulad mezi skutkovou a právní větou. To vyplývá nejen z celého obsahu dovolání („dovolatel tedy shrnuje…“), ale také ze skutečnosti, že ve vztahu ke skutku zjištěnému již soudem I. stupně, nic z hlediska jeho nesprávného právního posouzení konkrétně nenamítá. Obviněný tak dovolání, jako mimořádný opravný prostředek, zaměňuje za další odvolání a dovolací soud tak staví do pozice soudu odvolacího, když se domáhá, aby Nejvyšší soud vycházel z jeho námitek uvedených v odůvodnění odvolání, na jehož obsah plně odkazuje. Nejvyšší soud přitom podle § 265i odst. 3 tr. ř. přezkoumává napadená rozhodnutí pouze z důvodů uvedených v dovolání a nikoli v jiných opravných prostředcích.

Námitky uvedené v dovolání tak neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu a Nejvyšší soud proto dovolání obviněného T. R. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. března 2008

Předseda senátu:

JUDr. Michal Mikláš

Vydáno: 20. March 2008