JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 7 Tdo 357/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky v Brně rozhodl dne 10. července 2002 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného Ing. J. Ť., které podal proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 1. 2002, sp. zn. 6 To 263/2001, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací shora uvedeným rozsudkem (poté, co z podnětu odvolání obviněného s ohledem na novelu tr. zákona provedenou zák. č. 265/2001 Sb. zrušil rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 29. 3. 2001, sp. zn. 3 T 186/96) uznal obviněného vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zák., a to za stejný skutek, který byl soudem I. stupně právně kvalifikován jako trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákona. Za toto jednání byl odvolacím soudem podle § 250 odst. 2 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody na 1 rok, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 písm. a), § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu 2 let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena také povinnost nahradit poškozené HMZ, a. s., škodu ve výši 307.062,20 Kč.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný včas dovolání z důvodů uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) a k) tr. ř. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. spatřuje v tom, že byl odvolacím soudem uznán vinným totožným skutkem jako soudem I. stupně, pouze s tím rozdílem, že s ohledem na novelu trestního zákona (účinnou od 1. 1. 2002) užil mírnější právní kvalifikaci a v důsledku toho mu uložil také mírnější trest. Z hlediska jeho odvolání však žádná jeho námitka nebyla akceptována a tak bylo jeho odvolání fakticky zamítnuto, ač jeho námitky měly být důvodem zrušení rozsudku soudu I. stupně a vrácení věci k dalšímu řízení, resp. měl být odvolacím soudem zproštěn obžaloby. V souvislosti s tím namítá, že „byla porušena ustanovení, jimiž se má zabezpečit objasnění věci a práva obhajoby“. Dále vyjadřuje nesouhlas se znalcem a znaleckým posudkem, z něhož soudy vycházely při svém rozhodování a za vadu řízení považuje nevyhovění jeho návrhu na výslech původně spoluobviněných jako svědků, když jejich svědectví ohledně souhlasu členů představenstva a. s. s prodejem předmětných nemovitostí, považuje z hlediska jeho obhajoby za klíčové. Za nesprávná považuje také skutková zjištění soudů ohledně okolností, za nichž dozorčí rada udělila souhlas s prodejem a také zjištění ohledně ceny předmětných nemovitostí. Ohledně dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný namítá, že přes opakované návrhy obhajoby soudy neakceptovaly jeho požadavek na „kvalifikované zjištění ceny obvyklé předmětných nemovitostí“ a přehlédly, že obviněný jako předseda představenstva měl právo jednat za HMZ, a. s., navenek, takže je vyloučeno, aby uzavřením platného právního úkonu mohl spáchat trestný čin podvodu podle § 250 tr. zák., protože nemohl uvést v omyl sám sebe. Protože byl v dobré víře, že znalecký posudek Ing. Taufera je správný, je toho názoru, že u něj není dán ani tzv. podvodný úmysl. Navrhl proto, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že uplatnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je pojmově vyloučeno, neboť odvolací soud v předmětné věci nerozhodl o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku. Další námitky v dovolání považuje z podstatné části za skutkové námitky, které se s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nekryjí. Ohledně tohoto dovolacího důvodu ale považuje za opodstatněnou námitku, že obviněný jako předseda představenstva HMZ, a. s., měl právo jednat za tuto společnost navenek a je proto vyloučeno, aby spáchal trestný čin podvodu podle § 250 tr. zák., protože nemohl uvést v omyl sám sebe. Poukázal přitom na rozhodnutí publikované pod č. 5/2002 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Navrhl proto, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a přikázal soudu I. stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně vyslovil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.

Protože dovolání bylo podáno včas, oprávněnou a řádně zastoupenou osobou, zabýval se Nejvyšší soud otázkou, zda jsou ve věci dány dovolací důvody uplatněné obviněným.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. /nyní písm. l) po novele účinné od 24. 5. 2002/ spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k). Tento dovolací důvod se proto uplatní pouze v případě, kdy rozhodnutím o řádném opravném prostředku byl obviněnému v podstatě odepřen přístup k soudu druhého stupně, protože tento soud řádný opravný prostředek chybně zamítl či odmítl, aniž z jeho podnětu napadené rozhodnutí meritorně přezkoumal. O takovýto případ v dané věci nejde, protože odvolací soud rozsudek soudu I. stupně z podnětu odvolání obviněného meritorně přezkoumal a není rozhodující, že při svém rozhodování neakceptoval námitky v odvolání uvedené. Obviněný tedy na svém právu nechat přezkoumat rozhodnutí soudu I. stupně soudem odvolacím zkrácen nebyl. Tento dovolací důvod by se uplatnil důvodně pouze v případě, kdy by odvolací soud chybně zamítl nebo odmítl odvolání podle § 253 odst. 1 nebo odst. 3 tr. ř., ač by daný zákonný důvod pro odmítnutí nebo zamítnutí odvolání ve skutečnosti dán nebyl.

Další obviněným uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho vyplývá, že tento dovolací důvod nemohou naplnit námitky ohledně hodnocení důkazů, vyhovění nebo nevyhovění návrhům na provedení důkazů a konečně ani námitky proti zjištěnému skutkovému stavu. Dovolací soud je zjištěným skutkovým stavem vázán, nemůže ho měnit a hodnotí ho pouze z hlediska správnosti jeho hmotněprávního posouzení. Proto v dané věci nemohou obstát námitky obviněného ohledně porušení ustanovení zabezpečujících objasnění věci a práva obhajoby ve vztahu k opatřování nebo hodnocení znaleckých posudků, nepřipuštění důkazů výslechem svědků, nedostatků odůvodnění a konečně ani námitky ohledně pochybností o správnosti skutkových zjištění. Toto omezení přezkumné povinnosti dovolacího soudu je dáno tím, že dovolací soud není druhým řádným opravným stupněm soudní soustavy a dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno pouze k nápravě zásadních vad předcházejícího řízení nebo rozhodnutí, které je činí zmatečnými.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ale v dané věci nezakládá ani námitka, že obviněný, jako osoba oprávněná jednat za HMZ, a. s., navenek, nemohl uzavřením platného právního úkonu spáchat trestný čin podvodu podle § 250 tr. zák., protože by musel uvést v omyl sám sebe. Státní zástupce sice ve svém vyjádření cituje rozhodnutí R 5/2002 včetně závěru, že není rozhodující, jestliže fyzická osoba jednající jménem právnické osoby uváděla v omyl jiné funkcionáře nebo pracovníky právnické osoby, kteří však jejím jménem žádné majetkové dispozice nečinili. Zcela však pomíjí následující větu tohoto rozhodnutí, v níž je uvedeno, že „o omylu by bylo možné uvažovat jen v případě, kdyby měl obviněný povinnost nechat si odsouhlasit nebo schválit nadřízenými řídícími pracovníky či statutárním orgánem jednotlivé podmínky odprodeje …, a pokud by obviněný v této souvislosti uváděl nepravdivé okolnosti nebo podstatné skutečnosti zamlčel.“ Uvedené soudní rozhodnutí se tedy vztahuje na případ, kdy obviněný jednal za právnickou osobu ve věci, která byla výlučně svěřena do jeho samostatného rozhodování, tj. nepotřeboval žádné schválení nebo souhlas. O tuto situaci se ale v dané věci nejedná.

Ze skutkových zjištění učiněných soudem vyplývá, že „obviněný požádal Fond národního majetku o souhlas s prodejem, … přestože tři členové představenstva souhlas k prodeji nedali, … a dozorčí rada udělila souhlas pouze v důsledku ujištění obžalovaného, že všichni členové představenstva s prodejem souhlasí … a Fond národního majetku udělil souhlas s prodejem domu na základě nepravdivých informací v žádosti.“ V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu je pak uvedeno, že aby návrh na prodej domu mohl být předložen dozorčí radě a následně s jejím vyjádřením Fondu národního majetku ČR, podle stanov a. s. potřeboval obviněný souhlas všech členů představenstva. Tato v dovolacím řízení nezpochybnitelná skutková zjištění jednoznačně potvrzují, že jednání obviněného za právnickou osobu navenek nebylo svěřeno výhradně do jeho rozhodovací pravomoci, ale podléhalo předchozímu schválení dalších orgánů společnosti. Uváděl-li obviněný členům těchto orgánů nepravdivé okolnosti, resp. podstatné skutečnosti zamlčel, nepochybně členy těchto orgánů uváděl v omyl. Není přitom rozhodující, že členové těchto orgánů nejsou ve skutkové větě konkrétně uvedeny, když je zřejmé, že daný orgán se skládá z jednotlivých konkrétních osob.

Z uvedeného je zřejmé, že již z popisu skutku zjevně vyplývá správnost právního posouzení jednání obviněného. Navíc je toto právní posouzení zcela v souladu s publikovanou judikaturou. S ohledem na tyto jednoznačné skutečnosti je dovolání podané obviněným zjevně neopodstatněné a bylo proto dovolacím soudem podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto v neveřejném zasedání /§ 265r odst. 1 písm. a) tr. ř./.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. července 2002

Předseda senátu:

JUDr. Michal Mikláš

Vydáno: 10. July 2002