JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 7 Tdo 345/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 25. 3. 2008 o dovolání obviněného P. L., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 10. 12. 2007, sp. zn. 55 To 513/2007, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 2 T 138/2007 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. L. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 24. 10. 2007, sp. zn. 2 T 138/2007, byl obviněný P. L. uznán vinným trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. l tr. zák., trestným činem útoku na veřejného činitele podle § 155 odst. l písm. a) tr. zák. a trestným činem útoku na veřejného činitele podle § 156 odst. l písm. a) tr. zák. Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Šumperku spočíval v tom, že obviněný dne 6. 7. 2007 večer v obci K., v pohostinství K. po požití alkoholických nápojů v přítomnosti více hostů opakovaně shodil čepici kšiltovku V. H., fackoval ho a vulgárně mu nadával, opakovaně shodil čepici kšiltovku K. T., polil ho pivem do obličeje, vulgárně mu nadával a vyhrožoval, vzal za hřbet jeho psa, vyzdvihl ho do vzduchu a pod pohrůžkou, že ho zabije, nutil K. T., aby do pohostinství zavolal svoji dceru, a když proto na základě oznámení přijeli na místo policisté Policie ČR – Obvodního oddělení v Libině P. K. a M. P., kteří ho opakovaně vyzývali, aby svého jednání zanechal, během jejich zákroku jim vulgárně nadával, vyhrožoval jim a jejich rodinám likvidací, kopal kolem sebe, mával jim rukama před obličejem, plival na ně, dvakrát narazil svým břichem do břicha P. K. a kopl ho do břicha (bod 1 rozsudku). Citovaným rozsudkem byl obviněný dále uznán vinným trestným činem vydírání podle § 235 odst. l tr. zák., pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. l, § 221 odst. l tr. zák., trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. l tr. zák. a trestným činem útoku na veřejného činitele podle § 155 odst. l písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zák. Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Šumperku spočíval v tom, že obviněný dne 11. 7. 2007 večer v obci K., v pohostinství K. po požití alkoholických nápojů v přítomnosti více hostů chytil L. T. kolem pasu, držel ji, odmítal ji pustit a pod pohrůžkou, že její rodině shoří dům, ji nutil, aby se k němu vrátila a nadále s ním žila, hodil s ní o zeď, rozbil zařízení pohostinství, před pohostinstvím uhodil I. T. několikrát pěstí do obličeje, shodil ji na zem, kopal ji do nohou a způsobil jí zhmoždění pravé tváře, pravého bérce a paží s hematomy, roztrhl jí na krku dva zlaté řetízky, rozběhl se proti oknu a proskočil dovnitř do prostoru kuželny, a když proto na základě oznámení přijeli na místo policisté Policie ČR – Obvodního oddělení v Libině V. T., P. N. a P. K., kteří proti němu zakročovali, vulgárně jim nadával, nereagoval na výzvy, aby svého jednání zanechal, a s rozbitou sklenicí v ruce se rozpřáhl směrem k hrudníku V. T. a pak směrem na hrudník a břicho P. N. a poté, co se jim podařilo vyrazit mu sklenici na zem, uhodil loktem P. N. do prstů otevřené dlaně pravé ruky, způsobil mu zhmoždění článku pátého prstu a po převozu do nemocnice lékaři a ošetřujícímu personálu vulgárně nadával a P. K. uhodil pěstí do obličeje (bod 2 rozsudku). Za tyto trestné činy byl obviněný podle § 155 odst. 2 tr. zák., § 35 odst. l tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody na tři roky, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.

Odvolání obviněného, podané pro všem výrokům, bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 10. 12. 2007, sp. zn. 55 To 513/2007, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci. Výrok o zamítnutí odvolání napadl v celém rozsahu. Odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. l písm. g) tr. ř. Pokud jde o skutek, který se stal dne 11. 7. 2007, namítl nedostatek své trestní odpovědnosti pro nepříčetnost podle § 12 tr. zák. a projevil nesouhlas s tím, jaké závěry soudy vyvodily ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. Pokud jde o skutek, který se stal dne 6. 7. 2007, namítl, že policisté nevykonávali pravomoc veřejných činitelů, protože na něho sami bezdůvodně zaútočili a on se jim jen bránil. Připustil, že jeho slovní projevy na adresu policistů byly nadávkami, což nestačí k naplnění znaků trestného činu útoku na veřejného činitele podle § 156 odst. l písm. a) tr. zák., a namítl, že nešlo o vážně míněné výhrůžky. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.

Především pokládá Nejvyšší soud za nutné připomenout, že z podnětu dovolání podaného s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. se otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutkový stav byl přezkoumáván třetí soudní instancí.

Duševní stav obviněného při spáchání skutku, který se stal dne 11. 7. 2007, byl zkoumán znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. Posudek znalce vyzněl v závěr, že obviněný trpí těžkou smíšenou poruchou osobnosti se stupňující se agresivitou po požití alkoholu a že schopnost obviněného rozpoznat nebezpečnost svého jednání pro společnost byla zachována a že jeho schopnost ovládat své jednání byla snížena s tím, že nešlo o podstatné snížení, a to pro případ, že by obviněný vedle alkoholu požil ještě i lék diazepam. Znalec se zabýval tvrzením obviněného, že vedle vlivu alkoholu byl také pod vlivem léku diazepam, který požil v množství dvou plat. Pravdivost tohoto tvrzení znalec vyloučil jednak na podkladě úvahy, že pod vlivem takového množství diazepamu by obviněný nejspíše usnul, jednak na podkladě zjištění, že při vyšetření obviněného po jeho převezení do nemocnice u něho v žaludku diazepam nebyl nalezen. Na tomto podkladě učinily soudy odpovídající právní závěr, že není důvodu považovat obviněného za nepříčetného podle § 12 tr. zák. a tedy za trestně neodpovědného. Nesouhlas obviněného se znaleckým posudkem a s tím, jak soudy tento důkaz hodnotily, není dovolacím důvodem.

Obstát nemůže ani námitka, že při skutku, který se stal dne 6. 7. 2007, policisté nevykonávali pravomoc veřejných činitelů. Za těch skutkových okolností, které jsou zřejmé z výroku o vině (bod 1 rozsudku) a které jsou podrobněji rozvedené v odůvodnění rozhodnutí obou soudů, je jasné, že o výkon pravomoci šlo. Tvrzením, že byl policisty napaden a že se jim jen bránil, obviněný v podstatě projevil nesouhlas se skutkovými zjištěními soudů a s tím, jak hodnotily provedené důkazy, a zároveň se snažil prosadit svou vlastní verzi skutkového stavu. Z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. je předmětem právního posouzení skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli skutek, jak se jeho zjištění domáhal obviněný. Ze skutkových zjištění soudů je evidentní, že policisté obviněného nenapadli a že naopak on své agresivní jednání proti hostům restaurace nakonec zaměřil i proti policistům, kteří byli přivoláni a zakročovali proti němu. Rozhodně tedy není důvodu k závěru, že policisté nevykonávali pravomoc veřejných činitelů.

Podanému dovolání lze přisvědčit v tom, že pouhými urážkami (nadávkami) není možné naplnit zákonné znaky trestného činu útoku na veřejného činitele podle § 156 odst. l písm. a) tr. zák., nebot\' tohoto trestného činu se dopustí ten, kdo jinému vyhrožuje usmrcením, ublížením na zdraví nebo způsobením škody velkého rozsahu v úmyslu působit na výkon pravomoci veřejného činitele. Z tzv. právní věty výroku o vině uvedeného v bodě 1 rozsudku je zřejmé, že z hlediska objektivní stránky uvedeného trestného činu soudy považovaly za naplněný znak, který spočívá v tom, že pachatel jinému vyhrožuje usmrcením. Tomuto zákonnému znaku plně odpovídá zjištění, že obviněný zakročujícím policistům a jejich rodinám vyhrožoval likvidací. Námitku, že nešlo o vážně míněnou výhrůžku, nemohl Nejvyšší soud akceptovat. Pro naplnění zákonného znaku pohrůžky usmrcením není třeba, aby pachatel skutečně zamýšlel usmrtit toho, komu vyhrožuje, nebo jinou osobu. Předmětem ochrany, kterou poskytuje ustanovení § 156 tr. zák., není život a zdraví, nýbrž nerušený výkon pravomoci veřejného činitele. Pro naplnění uvažovaného znaku tedy postačí, že pohrůžka usmrcením, byť není projevem skutečného záměru usmrtit, je vážně pronesena a jako taková je způsobilá ovlivnit veřejného činitele při výkonu jeho pravomoci. Uváží-li se konkrétní okolnosti posuzovaného případu, vystupuje do popředí celkově agresivní charakter chování obviněného, a to nejprve proti hostům restaurace a posléze i proti zakročujícím policistům, přičemž agrese obviněného se neomezovala jen na vulgární a násilnické slovní projevy, ale přerostla do podoby fyzického násilí. K tomu přistupuje vliv alkoholu, kterým bylo agresivní chování obviněného zesilováno. Pokud obviněný za těchto okolností policistům a jejich rodinám vyhrožoval likvidací, bylo to zcela v intencích jeho dosavadního agresivního chování, takže jeho slovní projev nemohl být chápán jinak, než jako vážně pronesená výhrůžka s cílem zastrašit policisty.

Nejvyšší soud neměl v dovolání obviněného žádný podklad k tomu, aby do napadeného usnesení jakkoli zasahoval, a proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. l písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením § 265r odst. l písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání, aniž k tomuto postupu potřeboval souhlas obviněného a státního zástupce.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. března 2008

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec

Vydáno: 25. March 2008