JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 7 Tdo 341/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 2. dubna 2008 o dovolání, které podal obviněný M. K. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 25. 9. 2007, sp. zn. 2 To 457/2007, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 3 T 231/2005 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 11. 6. 2007, sp. zn. 3 T 231/2005, byl obviněný M. K. uznán vinným trestným činem úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1 tr. zák. ve formě návodu podle § 10 odst. 1 písm. b) tr. zák. a trestným činem úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, odst. 3 tr. zák. ve formě pomoci podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. a byl za tyto trestné činy podle § 250b odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 20 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let a šesti měsíců. Současně soud prvního stupně zrušil podle § 35 odst. 2 tr. zák. výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 18. 1. 2007, sp. zn. 55 To 631/2006, kterým byl při nezměněném výroku o vině zrušen celý výrok o trestu včetně omezení podle § 59 odst. 2 tr. zák. z napadeného rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 25. 10. 2006, sp. zn. 3 T 39/2006, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 59 odst. 2 tr. zák. bylo obviněnému uloženo, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení podle svých sil nahradil škodu, kterou trestnými činy způsobil. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená Č. s., a. s., se sídlem v P., O., odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání proti výrokům o vině i trestu. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 25. 9. 2007, sp. zn. 2 To 457/2007, odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.

Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 25. 9. 2007, sp. zn. 2 To 457/2007, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný v dovolání namítl absenci subjektivní stránky trestného činu a zejména poukázal na to, že nebyla učiněna taková skutková zjištění, která by vedla k závěru, že nepravdivý údaj byl způsobilý ovlivnit rozhodování věřitele. K tomu, aby se jednalo o trestný čin úvěrového podvodu podle § 250b tr. zák., musí existovat příčinná souvislost mezi omylem určité osoby a majetkovou dispozicí učiněnou v omylu a zároveň příčinná souvislost mezi touto dispozicí na jedné straně a škodou na cizím majetku a obohacením pachatele nebo jiné osoby na straně druhé. Obviněný namítl, že podle výslechu svědka Ing. J. B., bývalého zaměstnance poskytovatele úvěru, byla podmínkou poskytnutí úvěru skutečnost, aby byl žadatel zaměstnán, přičemž J. S. tuto podmínku splňoval, a další podmínkou bylo, aby měl klient účet u Č. s., což si klient opatřil. Obviněný má za to, že vzhledem k obsahu výpovědi svědka Ing. J. B. se nabízí i takový závěr, že J. S. by byl úvěr poskytnut bez ohledu na to, že bylo předloženo padělané potvrzení o zaměstnání. Podle obviněného nebyla prokázána existence příčinné souvislosti mezi mírou účasti na aktivitě hlavního pachatele a vzniklou škodou na straně poskytovatele úvěru.

Obviněný v závěru dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 25. 9. 2007, sp. zn. 2 To 457/2007, i rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 11. 6. 2007, sp. zn. 3 T 231/2005, a poté přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření uvedla, že je zapotřebí se především zabývat hmotně právní námitkou nedostatku příčinné souvislosti mezi jednáním obviněného a způsobeným následkem u skutku ad 2) výroku o vině. Tato námitka však byla podložena pouze argumentací skutkové povahy, neboť se opírala pouze o část výpovědi svědka Ing. J. B. K námitce nedostatku zavinění obviněného (vztahující se k celému výroku o vině) uvedla, že je třeba poukázat na popis tzv. skutkových okolností ad 1), 2) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením soudu druhého stupně, který důvodnost takového závěru vylučuje. Dodala, že v obou případech obviněný poskytl J. S., který byl žadatelem o úvěr, padělané potvrzení o zaměstnání, resp. o dosahovaném výdělku. V prvém případě mu obviněný u poškozené společnosti H. C. F., a. s., přímo určil zboží, které si má zakoupit, a v případě druhém mu na podkladě svého smluvního vztahu s poškozenou Č. s., a. s., zprostředkovával vyřizování úvěru na nákup ojetého motorového vozidla z vlastního autobazaru. Ve svém vyjádření připomněla, že nespornou organizátorskou roli obviněného ve smyslu § 10 odst. 1 písm. a) tr. zák., nelze brát v úvahu, neboť taková úvaha jednoznačně směřuje v neprospěch obviněného. Zároveň uvedla, že z téhož důvodu je vyloučena náprava výroku o vině ad 1), 2) rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu, když tato trestná činnost byla jednoznačně spáchána za podmínek pokračování v trestném činu podle § 89 odst. 3 tr. zák.

Nejvyšší státní zástupkyně z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, a to v neveřejném zasedání konaném za podmínek v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností:

Trestného činu úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo při sjednávání úvěrové smlouvy či v žádosti o poskytnutí subvence nebo dotace uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí. Podle § 10 odst. 1 písm. b) tr. zák. je návodcem účastník na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu, který úmyslně navedl jiného k spáchání trestného činu. Podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. se za pomocníka považuje účastník na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu, který úmyslně poskytl jinému pomoc k spáchání trestného činu, zejména opatřením prostředků, odstraněním překážek, radou, utvrzováním v předsevzetí, slibem přispět po trestném činu.

Dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je totiž specifickým mimořádným opravným prostředkem, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další soudní instancí přezkoumávající skutkový stav věci, neboť by se tím dostal do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do postavení soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.

Obviněný namítl, že ze skutkových zjištění soudu nevyplývá naplnění úmyslné formy zavinění, která se předpokládá u trestného činu úvěrového podvodu. Nejvyšší soud shledal, že ačkoliv obviněný uplatňuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jímž namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ve skutečnosti napadl soudy učiněná skutková zjištění týkající se znaku skutkové podstaty trestného činu, v tomto případě zavinění. Dovolací soud vychází ze skutkového zjištění soudů první a druhé instance, přičemž ze skutkových zjištění soudu prvního stupně jasně vyplývá úmysl obviněného získat pro jinou osobu úvěr tím, že jí opatřil padělané potvrzení o zaměstnání, respektive o výši příjmu, kterým měl klient doložit svou solventnost. Nejvyšší soud při zvážení této námitky došel k závěru, že námitka nenaplňuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Obviněný dále ve svém dovolání namítá nesprávnost právního posouzení skutku a argumentuje tím, že ze skutkových zjištění soudů nevyplývá existence příčinné souvislosti mezi omylem určité osoby a její majetkovou dispozicí učiněnou v omylu a rovněž příčinná souvislost mezi touto dispozicí na straně jedné a škodou na cizím majetku a obohacením pachatele na straně druhé. Jde o právní námitku, kterou lze podřadit důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud však shledal tuto námitku nedůvodnou, neboť v tomto případě se obviněný opírá o argumenty, které mají zpochybnit skutkové zjištění vycházející zejména z výpovědi svědka Ing. J. B. Ten uvedl, že pro získání úvěru v hodnotě přesahující částku 30.000 Kč se potvrzení o výši příjmu vyžadovalo (viz rozhodnutí soudu prvního stupně č. l. 221). Na základě tohoto požadavku bylo obviněným předloženo padělané potvrzení o zaměstnání, respektive o výši příjmu, čímž uvedl poskytovatele úvěru v omyl o poměrech žadatele o úvěr.

Nejvyšší soud poukazuje na to, že k trestní odpovědnosti za trestný čin úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1 tr. zák. se nevyžaduje způsobení škody, jako je tomu u trestného činu podvodu podle § 250 tr. zák. ani obohacení pachatele nebo někoho jiného. Jde o tzv. předčasně dokonaný trestný čin (podvod) ve stadiu přípravy. Postačí nepravdivé uvedení, resp. sdělení hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů pro úvěrovou smlouvu anebo použití úvěru, subvence nebo dotace na jiný než sjednaný účel. Proto ani úmysl pachatele nemusí směřovat ke vzniku škody, i když zpravidla tomu tak bude. Byly tak naplněny všechny znaky skutkové podstaty trestného činu úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1 tr. zák. Námitku obviněného Nejvyšší soud shledal nedůvodnou. Protože dovolací soud je vázán vymezením důvodu dovolání a jeho odůvodněním, nemohl se zabývat tím, zda trestná činnost byla spáchána formou pokračování v trestném činu podle § 89 odst. 3 tr. zák., ani správností posouzení forem účastenství na trestném činu hlavního pachatele podle § 10 odst. 1 písm. b), c) tr. zák.

Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud v neveřejném zasedání konaném za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 2. dubna 2008

Předseda senátu

JUDr. Jindřich Urbánek

Vydáno: 02. April 2008