JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 7 Tdo 341/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 9. 7. 2002 v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 2 T 115/2000 o dovolání obviněných K. Z., a R. U., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 1. 2002, sp. zn. 6 To 512/2001, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných o d m í t a j í .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněná K. Z. a obviněný R. U. byli rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 19. 9. 2001, sp. zn. 2 T 115/2000, uznáni vinnými trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., když uvedeného jednání se dopustili tím, že „dne 22. 3. 2000 kolem 22.40 hodin v B., před restaurací U D., obžalovaný R. U. fyzicky napadl M. V., držel jej, obžalovaná K. Z. mu prohledávala kapsy, a poté co mu tak odcizili v drobných mincích 700,- Kč, jej obžalovaný R. U. povalil na zem a oba z místa odešli.“ Obviněnému R. U. byl podle § 234 odst. 1 tr. zák. za použití ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák. uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání tří roků, když pro výkon souhrnného trestu byl zařazen podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Obviněné K. Z. byl podle týchž ustanovení tr. zákona uložen rovněž souhrnný trest odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, když pro výkon uloženého trestu odnětí svobody byla rovněž zařazena do věznice s ostrahou.

Odvolání obviněných proti shora uvedenému rozsudku byla Krajským soudem v Ostravě dne 15. 1. 2002 pod sp. zn. 6 To 512/2001 jako nedůvodná podle § 256 tr. ř. zamítnuta.

Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě podali obvinění prostřednictvím svých obhájců dovolání, kdy shodně odkázali na dovolací důvod stanovený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný R. U. v podaném dovolání poukazuje na to, že některé důkazy, které byly obhajobou navrženy byly zamítnuty a tato skutečnost má podle názoru dovolatele význam pro posouzení otázky viny. Rovněž tak je obviněný názoru, že důkazy, které byly shromážděny nebyly hodnoceny v souladu se základními zásadami trestního řízení. S ohledem na to, že jeho vina nebyla dostatečně prokázána shromážděnými důkazy, případně navržené důkazy nebyly provedeny, je obviněný toho názoru, že je nutno napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí, neboť byly v dosavadním průběhu trestního řízení porušeny zásady trestního řízení v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř.

Obviněná K. Z. poukazuje ve svém dovolání shodně jako v odvolání na to, že v přípravném řízení a následně ani u okresního a krajského soudu nebyly zcela objasněny skutečnosti, které podle dovolatelky mohou mít význam pro otázku viny. Pochybení spatřuje v tom, že orgány činné v trestním řízení neprovedly osobní prohlídku u poškozeného, že nebylo provedeno šetření v restauraci k jejich konzumaci alkoholu a placení útraty, když další nedostatek spatřuje v tom, že nebyl zajištěn řádně důkaz o způsobeném zranění poškozeného, zda k němu došlo způsobem, který by odpovídal možnému napadení. Obviněná K. Z. závěrem dovolání navrhla, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí zrušil a ji zprostil obžaloby.

Nejvyšší státní zástupce, který se k podaným dovoláním písemně vyjádřil poukázal na to, že důvody, které obvinění v dovolání uplatnili jsou identické s důvody, které byly obviněnými uplatněny jako součást jejich obhajoby v rámci přípravného řízení i v řízení před soudy obou stupňů. Vzhledem k tomu, že podaná dovolání neodpovídají dovolacímu důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání dovolání obviněných odmítl.

Nejvyšší soud shledal, že i když obvinění odkázali na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., svá dovolání ve skutečnosti opřeli o námitky, které shora uvedený dovolací důvod nenaplňují.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Podle tohoto ustanovení lze namítat, že zjištěný skutek byl chybně posouzen jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nešlo, protože skutek nevykazuje zákonné znaky žádného trestného činu, anebo je možné namítat, že správně měl být zjištěný skutek posouzen jako jiný trestný čin. V rámci uplatněného dovolacího důvodu však nelze namítat nesprávnost samotného zjištění skutkového stavu. Námitky uplatněné oběma obviněnými směřují výlučně vůči vadám ve skutkových zjištěních, příp. také do oblasti hodnocení důkazů (obv. U.). Dovolatelé poukazují na nedostatečná skutková zjištění, zmiňují se o důkazech, které nebyly provedeny, což mělo za následek jejich odsouzení.

Z ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jednoznačně vyplývá, že dovolací soud je povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění nižších soudů a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotit správnost hmotně právního posouzení. S přihlédnutím k výše uvedeným skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obvinění K. Z. a R. U. podali dovolání z jiných důvodů, než uvedených v § 265b odst. 1 tr. ř., a proto Nejvyšší soud jejich dovolání odmítl. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 9. července 2002

Předseda senátu:

JUDr. Jan Engelmann

Vydáno: 09. July 2002