JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 7 Tdo 324/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 27. března 2008 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného J. C h. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. 11. 2007, sp. zn. 3 To 118/2007, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 46 T 7/2005, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 6. 2007, sp. zn. 46 T 7/2005, byl obviněný J. Ch. uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 4 tr. zák. ve znění zák. č. 265/2001 Sb. a byl odsouzen podle § 148 odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání pěti let a šesti měsíců nepodmíněně. Podle § 39a odst. 3 tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikání v oboru koupě zboží za účelem dalšího prodeje a prodej a to na dobu pěti let.

Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný odvolání proti výroku o vině i trestu, které Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 7. 11. 2007, sp. zn. 3 To 118/2007, podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.

Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Obviněný se domnívá, že nalézací soud se nevypořádal správně logicky a přesvědčivě se všemi okolnostmi významnými pro své rozhodnutí. V jeho argumentech (zejména na str. 58 – 62) je uvedeno, že firma A. K. patří mezi největší dodavatele J. Ch., když za dodaný materiál mělo být zaplaceno 25.620.106,- Kč. V provedených důkazech však podle obviněného nelze najít oporu pro tento závěr. Úvaha soudu, kterou se řídil při hodnocení výše uvedeného důkazu nemá oporu ve skutkovém zjištění a je v extrémním nesouladu. Podle obviněného vyvstává otázka, zda odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně splňuje kritéria ustanovení § 125 tr. zák. a zda nelze takovému skutkovému zjištění vytýkat porušení ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. Nesprávný údaj o ceně za materiál od firmy A. K. převzal do svého odůvodnění bez dalšího i odvolací soud. Odvolací soud ve svém odůvodnění uvedl, že úvahy o výši zisku, kterého dosahovaly jiné společnosti s obdobným předmětem činnosti, nezpochybňují skutkové závěry nalézacího soudu a nejsou přesvědčivé. V tomto případě však podle obviněného nejde o úvahy, ale o matematický výpočet, který byl proveden z účetních závěrek těchto firem a obviněný se tímto způsobem snažil objasnit, že deklarovaný materiál nabyl a zaplatil za něho cenu deklarovanou v účetnictví. Že takovýto materiál byl v elektrárně namontován, dosvědčil i svědek S. S jeho svědeckou výpovědí se však soud prvního stupně také nevypořádal ve svém odůvodnění. Dále se tímto důkazem snažil obviněný dokázat, že v případě předstíraného nákupu by se jeho zisk pohyboval v nereálné výši. Z výše popsaných zjištění, které vyplynuly z provedených důkazů, pak již není nelogické, že materiál deklarovaný ve zfalšovaných fakturách obviněný obdržel. Obviněný připouští, že se mu v daňovém řízení nepodařilo prokázat, že tento materiál dodaly firmy M. – K. a A. K. Obviněný je přesvědčen, že provedl-li by odvolací soud shora popsaný matematický výpočet ohledně výše zisku a matematický výpočet stran dodaného materiálu, došel by pravděpodobně k závěru, že je zde dán důvod pro zrušení napadeného rozsudku soudu prvního stupně.

Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadené rozhodnutí zrušil a přikázal soudu druhého stupně, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Obviněný žádal, aby Nejvyšší soud odložil výkon rozhodnutí, proti němuž podal dovolání.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že dovolání je sice podáno s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., ve skutečnosti však obviněný namítá toliko nesprávnost hodnocení provedených důkazů, čímž fakticky napadá soudem učiněná skutková zjištění. Takové námitky však nejsou důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) – k) tr. ř. Relevantní uplatnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho první alternativě vůbec nepřicházelo v úvahu, neboť jde o dovolací důvod ryze procesního charakteru. Citovaný dovolací důvod v jeho druhé alternativě by mohl být uplatněn právně relevantně, pokud by v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) – k) tr. ř. Obviněný však naplnění žádného uvedeného dovolacího důvodu nenamítl a jeho námitky podle státního zástupce ani žádnému dovolacímu důvodu neodpovídají.

Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. Současně souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání.

Podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) – g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) – k). Tento dovolací důvod tedy spočívá ve dvou alternativách. První alternativa ustanovení § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. by měla své místo, pokud by došlo k rozhodnutí odvolacího soudu bez věcného přezkoumání řádného opravného prostředku obviněného. V trestní věci obviněného však je naprosto zřejmé, že Vrchní soud v Olomouci odvolání obviněného projednal a rozhodl o něm usnesením podle § 256 tr. ř. tak, že odvolání obviněného jako nedůvodné zamítl.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. tedy mohl být uplatněn v jeho druhé alternativě, tedy že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán některý z důvodů dovolání, jak jsou uvedeny v ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Obviněný však v dovolání naplnění žádného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. nenamítl a jeho námitky ani žádnému z dovolacích důvodů neodpovídají.

Obviněný svými námitkami brojí výhradně proti hodnocení důkazů provedeného soudy a následně proti správnosti skutkového stavu uvedeného ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. Obviněný svými námitkami, že se nalézací soud nevypořádal správně logicky a přesvědčivě se všemi okolnostmi významnými pro své rozhodnutí, že skutkovému zjištění lze vytýkat porušení ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř., že se nalézací soud nevypořádal se svědeckou výpovědí svědka Starucha nebo námitkou, že pokud by odvolací soud provedl matematický výpočet ohledně výše zisku a matematický výpočet stran dodaného materiálu, došel by k závěru, že je zde dán důvod pro zrušení rozsudku soudu prvního stupně, pouze polemizuje se způsobem hodnocení důkazů soudy, jakož i se skutkovým zjištěním a neuvádí žádné námitky, které by mohly naplnit některý z dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. Podstatou dovolacích námitek obviněného je tak snaha zvrátit skutkové zjištění soudu I. stupně, že deklarované zboží mu nebylo dodáno. Dovolací soud při posuzování správnosti právního posouzení skutku vychází ze skutkových zjištění učiněných soudy v průběhu dokazování v hlavním líčení a nikoli z konstrukce skutku, kterou za správnou považuje obviněný. Navíc v části, ve které obviněný brojí proti odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu je dovolání podle § 265a odst. 4 tr. ř. nepřípustné.

Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů také vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž Nejvyšší soud mezi nimi neshledal žádný, natož pak extrémní rozpor, který by jediný mohl odůvodnit zásah do skutkového děje v řízení o dovolání. Obviněným namítaný „extrémní nesoulad“ se týká pro věc nepodstatných úvah soudu o tom, zda dané firmy byly největšími dodavateli materiálu. Tento závěr měl pouze podpořit zjištění soudu, vyplývající z řady dalších důkazů, že neexistovali pověření zástupci firem, které měly materiál dodávat, když si žádného z těchto zástupců obviněný, ani jeho zaměstnanci, nebyli schopni vybavit (jméno, kontakt). Ač tedy není zřejmé, jak soud I. stupně dospěl k částce 25.620.106,- Kč, je tato námitka obviněného bez významu. Jednak totiž směřuje proti odůvodnění rozsudku a navíc nemůže nijak zpochybnit závěr o vině J. Ch.

Nejvyšší soud na základě námitek obviněného konstatuje, že obviněný sice své dovolání opřel o formální deklaraci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., ale svými konkrétními námitkami nenaplnil tento dovolací důvod ani jiný dovolací důvod podle § 265b tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací není obecnou třetí instancí, určenou ke komplexnímu přezkumu napadených rozhodnutí. Dovolací soud je na podkladě zákonného zmocnění oprávněn přezkoumávat napadená rozhodnutí jen z důvodů taxativně vymezených v ustanovení § 265b tr. ř., mezi kterými samotný přezkum skutkových zjištění soudu prvního stupně, resp. druhého stupně, nefiguruje. Proto dovolání obviněného J. Ch. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř.

Učinil tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

Pro úplnost je třeba dodat, že Nejvyšší soud nerozhodoval o odložení výkonu rozhodnutí, neboť předseda senátu soudu prvního stupně ve smyslu ustanovení § 265h odst. 3 tr. ř. návrh na odložení výkonu trestu nepodal. K postupu podle § 265o odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud neshledal důvody.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. března 2008

Předseda senátu:

JUDr. Michal Mikláš

Vydáno: 27. March 2008