JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 7 Tdo 320/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 25. 3. 2008 dovolání obviněného M. D., proti usnesení Městského soudu pro Prahu 1 pod sp zn. 9 T 83/2005 a rozhodl t a k t o :

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se z r u š u j í usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 11. 2007, sp. zn. 6 To 308/2007, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. 5. 2007, sp. zn. 9 T 83/2005.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Obvodnímu soudu pro Prahu 1 přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. 5. 2007, sp. zn. 9 T 83/2005, byl obviněný M. D. uznán vinným trestným činem neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle § 147 odst. 1 tr. zák. a odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody na šest měsíců se zkušební dobou na jeden rok.

Jako trestný čin posoudil Obvodní soud pro Prahu 1 skutek, který podle jeho zjištění spočíval v tom, že obviněný jako člen představenstva obchodní společnosti E. C., a. s., se sídlem v P., byl odpovědný za to, že společnost neuhradila Finančnímu úřadu pro Prahu 5 daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků za zaměstnance za období leden až březen 2003 ve výši 139 485 Kč, přestože byly částky strhávány z mezd zaměstnanců.

Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině a trestu, bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 7. 11. 2007, sp. zn. 6 To 308/2007, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze. Výrok o zamítnutí odvolání napadl v celém rozsahu z důvodů uvedených § 265b odst. 1 písm. d), g), l) tr. ř. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. zahrnul námitku, že veřejnému zasedání před Městským soudem v Praze sice byl fyzicky přítomen, avšak pod vlivem léků se nacházel ve stavu, kdy nebyl schopen se na něj připravit, spojit se s obhájcem a vnímat jeho průběh. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. vyjádřil námitkou, že ze skutkového stavu, který se stal podkladem výroku o vině, není vůbec patrna forma jednání, jímž měl způsobit následek, takže jeho trestní odpovědnost byla konstruována jen jako odpovědnost za následek. Namítl také nedostatek úmyslného zavinění. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. spojil s předcházejícími důvody dovolání. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby ho zprostil obžaloby.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 265i odst. 3, 4 tr. ř. napadené usnesení i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné v části, v níž se opírá o ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř.

Námitky spojené s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. nemohl Nejvyšší soud akceptovat. Podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Obviněný byl osobně přítomen veřejnému zasedání, v němž Městský soud v Praze rozhodl o jeho odvolání. Přítomen byl také obhájce obviněného. Z protokolu o veřejném zasedání je zřejmé, že na jeho počátku ani v jeho průběhu obviněný sám nebo prostřednictvím obhájce neuvedl, že je nějak indisponován, že není schopen sledovat průběh jednání, že není s to se k věci vyjádřit apod., a nepožádal o případné odročení veřejného zasedání. Z protokolu vyplývá, že se k věci vyjádřil tak, že se připojil k tomu, co uvedl jeho obhájce. To ukazuje na odpovídající orientovanost obviněného. Dodatečné a nijak nedoložené námitky obviněného o vlivu medikamentů na způsobilost uplatňovat ve veřejném zasedání svá práva považuje Nejvyšší soud za zjevně neopodstatněné.

Jinak tomu je, pokud jde o námitky zakládající dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) r. ř., jímž je nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Z hlediska objektivní stránky vykazuje znaky trestného činu pouze takový skutek, jehož složkami jsou jednání pachatele, následek a příčinná souvislost mezi jednáním pachatele a následkem. V posuzovaném případě nemohl být skutek, tak jak ho ve výroku o vině zjistil Obvodní soud pro Prahu 1, posouzen jako trestný čin pro nedostatek jednání a zároveň pro nedostatek příčinné souvislosti mezi jednáním a následkem. Zjištění, že obviněný „byl odpovědný za to, že společnost … neuhradila … daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků za zaměstnance“ (ve skutečnosti neuhradila zálohy na daň z příjmů), není zjištěním, které by vyjadřovalo nějaké konkrétní jednání obviněného, jímž by naplnil zákonný znak trestného činu spočívající v tom, že pachatel „nesplní … povinnost“. Podkladem výroku o vině může být pouze takový skutkový stav, jehož součástí je zjištění, jak konkrétně obviněný jednal, přičemž jednání může mít formu konání i formu opomenutí (§ 89 odst. 2 tr. zák.). V návaznosti na to musí skutkový stav obsahovat také zjištění týkající se příčinné souvislosti mezi jednáním obviněného a následkem. Samotná skutečnost, že obviněný byl členem představenstva obchodní společnosti, která byla plátcem daně a která proto byla povinna odvést za zaměstnance jako poplatníky zálohy na daň z jejich příjmů, není dostatečným podkladem výroku o vině, pokud nebylo zároveň zjištěno, že obviněný nějakým konkrétním projevem své vůle (např. příkazem nebo i jinak) naplnil znaky jednání, jež vedlo k tomu, že obchodní společnost neodvedla zálohy na daň. Při nedostatku konkrétních zjištění ohledně jednání obviněného a příčinné souvislosti mezi jeho jednáním a neodvedením záloh na daň je oprávněná námitka, že soudy koncipovaly trestní odpovědnost obviněného jen jako odpovědnost za následek, což není s principy odpovědnosti za trestný čin slučitelné. Výrok o vině tudíž nemůže obstát. Za tohoto stavu je bezpředmětné zabývat se blíže subjektivní stránkou trestného činu. Lze jen obecně konstatovat, že úmyslným zaviněním obviněného musí být zahrnuty všechny složky objektivní stránky trestného činu, tj. jeho jednání, následek a příčinná souvislost mezi jednáním a následkem.

Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 je rozhodnutím, které spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Napadené usnesení Městského soudu v Praze pak je rozhodnutím, které je v důsledku toho vadné ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Úvahy Městského soudu v Praze v odůvodnění napadeného usnesení ohledně nečinnosti obviněného nemohly zhojit to, že výrok o vině v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 postrádá jakékoli byť případně i jen obecně formulované skutkové zjištění týkající se jednání obviněného. Pokud jde o vztah výroku o vině a jeho odůvodnění, je třeba trvat na zásadě, že v odůvodnění je jen blíže vysvětleno to, co je obsahem výroku, a že není přípustné, aby rozhodné skutkové okolnosti, které nejsou obsahem výroku, byly uvedeny jen v odůvodnění. Takové pojetí by bylo v rozporu s tím, že z hlediska viny obviněného má konstitutivní význam výrok, nikoli odůvodnění. Otázkou správnosti právního posouzení skutku se proto Nejvyšší soud zabýval ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který byl zachycen ve výroku o vině.

Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání obviněného zrušil jak napadené usnesení Městského soudu v Praze, tak rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 jako součást předcházejícího řízení. Zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad. Nakonec Nejvyšší soud přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 1, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. března 2008

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec

Vydáno: 25. March 2008