JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 7 Tdo 32/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 23. 1. 2008 o dovolání obviněné Z. V. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 29. 5. 2007, sp. zn. 13 To 170/2007, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 1 T 91/2006 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné Z. V. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 13. 3. 2007, sp. zn. 1 T 91/2006, byla obviněná Z. V. uznána vinnou pomocí k trestnému činu úvěrového podvodu podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák., § 250b odst. 1, 3 tr. zák. a odsouzena za pomoc k tomuto trestnému činu a za pomoc k dalším třem trestným činům úvěrového podvodu podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák., § 250b odst. 1, 3 tr. zák., pro kterou byla uznána vinnou rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 21. 2. 2006, sp. zn. 1 T 98/2005, ve znění rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 8. 6. 2006, sp. zn. 13 To 194/2006, a rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 26. 9. 2006, sp. zn. 1 T 96/2006, podle § 250b odst. 3 tr. zák., § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle § 59 odst. 1 tr. zák. v trvání čtyř let, a podle § 49 odst. 1 tr. zák., § 50 odst. 1 tr. zák. k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu vykonávat zprostředkovatelskou činnost v oblasti finančních produktů a služeb v trvání čtyř let, přičemž podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu v rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 26. 9. 2006, sp. zn. 1 T 96/2006, a další obsahově navazující rozhodnutí. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody. Rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 13. 3. 2007, sp. zn. 1 T 91/2006, bylo rozhodnuto také ohledně obviněných P. L. a I. H.

Odvolání obviněné Z. V., podané proti výroku o vině a trestu, bylo usnesením Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 29. 5. 2007, sp. zn. 13 To 170/2007, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Obviněná Z. V. podala prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích. Výrok o zamítnutí odvolání napadla v celém rozsahu z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V mezích tohoto dovolacího důvodu namítla, že pro nedostatek úmyslného zavinění neměl být skutek posouzen jako pomoc k trestnému činu úvěrového podvodu a že nebyl žádným trestným činem. Obviněná se dovoláním domáhala toho, aby Nejvyšší soud zrušil jak napadené usnesení, tak rozsudek v části, která se jí týkala.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněné je zjevně neopodstatněné.

Trestného činu úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, 3 tr. zák. se dopustí mimo jiné ten, kdo při sjednávání úvěrové smlouvy uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje a způsobí uvedeným činem škodu nikoliv malou. Podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. účastníkem na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu je, kdo úmyslně poskytl jinému pomoc k spáchání trestného činu (pomocník).

Obviněná Z. V. byla uznána vinnou skutkem, který podle zjištění Okresního soudu v Pardubicích, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil i Krajský soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích, spočíval v podstatě v tom, že obviněná jako smluvní partner zastupující Č. s, a. s., poskytla obviněnému P. L. pomoc k tomu, aby dne 29. 9. 2004 požádal v její kanceláři o poskytnutí finančních prostředků S. ve výši 99.000,- Kč, k žádosti připojil nepravdivé potvrzení o výši příjmu u obchodní společnosti A., v. o. s., s vyznačeným průměrným čistým příjmem za poslední tři měsíce ve výši 15.840,- Kč, ačkoli u tohoto zaměstnavatele nikdy nepracoval a uvedeného příjmu nedosahoval, takže po předložení uvedených dokladů s ním Č. s., a. s., uzavřela dne 29. 9. 2004 úvěrovou smlouvu a dne 7. 10. 2004 poukázala na jeho účet částku 99.000, Kč, kterou nesplatil, přičemž obviněná po předchozí domluvě s obviněným I. H. do žádosti vyplnila nepravdivé údaje o příjmu obviněného P. L., jeho zaměstnavateli, profesi a účelu úvěru a k žádosti vědomě připojila zfalšované potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu, které zajistil a v její přítomnosti opatřil falešným razítkem obchodní společnosti A., v. o. s., obviněný I. H., ačkoli obviněné bylo známo, že u tohoto zaměstnavatele obviněný P. L. nikdy nepracoval a uvedeného příjmu nedosahoval.

Tato skutková zjištění evidentně naplňují znaky pomoci k trestnému činu úvěrového podvodu podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák., § 250b odst. 1, 3 tr. zák., a to i po subjektivní stránce. Úmyslné zavinění obviněné jasně vyplývá ze zjištění, která jsou uvedena ve skutkové části výroku o vině a podrobněji rozvedena (s odkazem na výpověď obviněného P. L.) v odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Pardubicích. Z těchto zjištění vyplývá, že formulář žádosti o úvěr, o který žádal obviněný P. L., vyplňovala obviněná Z. V. za asistence obviněného I. H., s nímž se radila, jaký příjem obviněnému P. L. přiznají, a nechala obžalovaného I. H. opatřit žádost razítkem obchodní společnosti A., v. o. s., jako zaměstnavatele obviněného P. L. Přitom obviněná věděla, že obviněný P. L. v době posuzovaného činu nebyl zaměstnán, zejména ne u uvedené společnosti. Z toho vyplývá, že obžalované bylo velmi dobře známo, že zaměstnání i příjem, které do žádosti obviněného P. L. o úvěr uvedla, jsou jen fiktivní a že tyto údaje neodpovídají skutečnosti a jsou nepravdivé. Jednání obviněné je vysvětlitelné jejím motivem, který podle zjištění Okresního soudu v Pardubicích souvisel s tím, že po obviněném P. L. požadovala 10.000,- Kč za zprostředkování úvěru.

Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněné Z. V. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání, aniž k tomuto postupu potřeboval souhlas obviněné a státního zástupce.

Nejvyšší soud nijak nepřihlížel k té části dovolání, v níž obviněná projevila nesouhlas se skutkovými zjištěními soudů a s tím, že soudy opřely svá skutková zjištění o výpověď obviněného P. L., přičemž poukázala na výpověď obviněného I. H., která byla v souladu s její obhajobou. Tyto námitky jsou mimo rámec dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jímž je nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Dovolacím důvodem je aplikace hmotného práva (trestního zákona) na skutkový stav, který zjistil soud. Předmětem právního posouzení tu je skutek, tak jak byl zjištěn soudem. V dovolání lze vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem. Dovolacím důvodem ovšem nejsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, tím i změny či dokonce zvratu ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který je z hlediska důvodů koncipován tak, že nepřipouští, aby jeho cestou byl napadán skutkový základ rozhodnutí. Nejvyšší soud se proto otázkou správnosti právního posouzení skutku zabýval ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. ledna 2008

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec

Vydáno: 23. January 2008