JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 7 Tdo 313/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 20. března 2008 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného F. Š. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 6. 2007, sp. zn. 7 To 62/2007, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 47 T 1/2007, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 47 T 1/2007, byl obviněný F. Š. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 tr. zák. a byl odsouzen podle tohoto ustanovení zákona k trestu odnětí svobody v trvání sedmi roků. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou.

Obviněný se trestného činu dopustil tím, že na rozhraní dne 3. a 4. 10. 2006 kolem půlnoci v P. , ul. S. u vchodu do stanice metra „N. t. “ po předchozí slovní rozepři fyzicky napadal společně se svědkem V. J. poškozeného V. V. a když poškozený chtěl napadnout V. J. , tak jej obviněný srazil na zem a když poškozený ležel na zemi, 3x jej bodl nožem o délce čepele 73 mm do zad a poté jej nejméně jednou kopl nohou do hlavy, svým jednáním poškozenému způsobil bodnou ránu zad uprostřed pronikající v místě 7. – 8. hrudního obratle stěnou do dutiny hrudní vlevo a do levé plíce, bodnou ránu v pravé bederní krajině pronikající kůží v místě asi 6 cm od páteře a přibližně 5 cm nad křížokyčelním skloubením tečně tělní stěnou směrem k zevní stěně břišní a bodnou ránu zad při páteři vlevo pronikající ve výši přechodu hrudní páteře v bederní mezižebřím do dutiny hrudní a dále do levé plíce, kdy z dučeje této bodné rány byla při operaci vyjmuta zlomená čepel nože, která přerušila mezižeberní tepnu, tato zranění bezprostředně ohrozila život poškozeného, přičemž jeho smrt byla odvrácena jen díky včas poskytnuté odborné pomoci.

Proti tomuto rozhodnutí podali obviněný a státní zástupce v neprospěch obviněného odvolání, která Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 26. 6. 2007, sp. zn. 7 To 62/2007, podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl.

Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí soudů obou stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku. Odvolací soud podle obviněného nesprávně právně kvalifikoval skutek jako trestný čin ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 tr. zák. Domnívá se, že úvahy soudů obou stupňů o skutkových zjištěních jsou v rozporu s hmotně právním posouzením skutku a neumožňují učinit jednoznačný závěr o tom, že obviněný spáchal zmiňovaný trestný čin. Závěr soudů o tom, že obviněný je pachatelem trestného činu, nemá údajně oporu v provedených důkazech. Obviněný totiž od počátku svou vinu popíral. Soudy postavily své závěry o jeho vině především na výpovědi svědka S. a na faktu, že se obviněný v minulosti obdobného jednání již dopustil. Pokud jde o výpověď svědka S. , obviněný uvedl, že jeho odpovědi na otázky položené v hlavním líčení a v přípravném řízení si odporovaly. Tento svědek ani jiný svědek podle obviněného neviděli jak poškozeného napadl nožem. Uvedený večer došlo k několika potyčkám mezi přítomnými osobami, přičemž primární byl konflikt mezi poškozeným V. a svědkem J. Obviněný namítl, že k činu, jež mu je kladen za vinu, neměl žádný motiv, když s poškozeným vycházeli jako dobří kamarádi. Soudy se nevypořádaly ani se skutečností, proč obviněný neopustil místo činu, kdyby byl skutečným pachatelem. Ze záběrů bezpečnostních kamer je podle obviněného zřejmé, že nečinil žádné kroky k tomu, aby místo činu opustil. Pokud jde o trestní spis Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 2 T 68/2003, který je součástí tohoto trestního spisu a kterým byl obviněný uznán vinným z napadení dvou osob, obviněný uvedl, že se jednalo o úplně jinou situaci, šlo o rodinný spor, kterému předcházel pokus o zneužívání obviněného. Soudy tak podle názoru obviněného nesprávně aplikovaly trestní zákon. Mezi zjištěným skutkovým stavem a právním posouzením skutku je podle něj evidentní nesoulad. Obligatorním znakem skutkové podstaty uvedeného trestného činu je pachatel, ale závěr soudů o tom, že pachatelem je obviněný, nemá údajně oporu v provedeném dokazování. Skutek popsaný ve výroku o vině rozhodnutí soudu prvního stupně a skutková zjištění, neskýtají dostatečný podklad pro uznání obviněného vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 222 odst. 1 tr. zák. Hmotně právní posouzení skutku tak neodpovídá zjištěnému skutkovému stavu a tím je podle obviněného naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 6. 2007, sp. zn. 7 To 62/2007, jakož i rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 47 T 1/2007, a aby věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že dovolání je sice podáno s odkazem na důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve skutečnosti však směřuje výlučně proti hodnocení provedených důkazů, čímž napadá soudem učiněná skutková zjištění a dochází tak na rozdíl od obou soudů k závěru, že nebylo prokázáno, že by pachatelem skutku byl obviněný. Skutkovými zjištěními, tak jak je učinily soudy nižších stupňů, pokud k nim tyto soudy dospěly v řádně vedeném trestním řízení způsobem neodporujícím zásadám formální logiky, je však dovolací soud vázán, neboť dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán toliko tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Státní zástupce uvedl, že údajně nesprávná skutková zjištění důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani podle žádného jiného dovolacího důvodu dle § 265b tr. ř. být nemohou.

Navrhl proto, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř. Současně souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§ 265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.

Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Nejvyšší soud považuje za nutné podotknout, že shodnými námitkami obviněného se zabýval již soud druhého stupně v rámci řízení o odvolání obviněného a neshledal je důvodnými. Z obsahu dovolání vyplývá, že jeho námitky nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu, protože jsou zaměřeny nikoli proti právnímu posouzení skutku nebo jinému hmotně právnímu posouzení ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale směřují výhradně proti hodnocení důkazů provedeného soudy a následně proti správnosti skutkového stavu uvedeného ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. Obviněný svými námitkami, že to nebyl on, kdo spáchal uvedený trestný čin, neboť neměl k jeho spáchání žádný motiv a ani z místa činu neodešel, že z provedených důkazů ani takový závěr nelze dovodit nebo námitkami, že jeho vina je postavena především na výpovědi svědka S. , jehož odpovědi jsou však podle obviněného rozporné a že v podstatě nikdo neviděl, že by on poškozeného napadl nožem, pouze polemizuje se způsobem hodnocení důkazů soudy obou stupňů, jakož i se skutkovými zjištěními soudů obou stupňů. Obviněný v dovolání popisuje svoji verzi průběhu skutkového děje a zcela pomíjí skutková zjištění učiněná soudy obou stupňů a neuvádí žádné námitky, které by mohly zpochybnit použitou právní kvalifikaci. Dovolací soud při posuzování správnosti právního posouzení skutku vychází ze skutkových zjištění učiněných soudy v průběhu dokazování v hlavním líčení a nikoli z konstrukce skutku, kterou za správnou považuje obviněný.

Obviněný sice formálně deklaruje, že soudy nesprávně právně kvalifikovaly skutek, který mu je kladen za vinu, resp. že nesouhlasí s právní kvalifikací skutku, avšak z konkrétních námitek je zřejmé, že skutek zjištěný soudem popírá, považuje jej za neprokázaný a neuvádí jedinou konkrétní námitku, která by zpochybňovala právní posouzení skutku tak, jak je uveden ve výroku o vině rozsudku soudu I. stupně.

Na základě shora uvedeného je zřejmé, že obviněný nenapadá správnost hmotně právního posouzení skutkových závěrů učiněných soudy nižších stupňů, ale správnost postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a tedy i úplnost provedeného dokazování, správnost hodnocení důkazů a v důsledku toho i správnost a úplnost skutkového stavu. Obviněný se těmito námitkami domáhá změny skutkových zjištění učiněných soudy, nabízí k posouzení svoji verzi průběhu skutkového děje, přičemž teprve sekundárně v závislosti na takto dosažené změně skutkových zjištění by pak mělo podle ní dojít i ke změně právního posouzení skutku. Takovými námitkami však obviněný deklarovaný důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zjevně nenaplnil.

Nejvyšší soud ani neshledal, ve věci žádný, natož pak extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé, který jediný by mohl v řízení o dovolání odůvodnit zásah do skutkových zjištění soudů nižších stupňů. Proto bylo dovolání obviněného F. Š. posouzeno jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Dovolání obviněného bylo na základě výše uvedeného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto.

Nejvyšší soud tak učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. března 2008

Předseda senátu:

JUDr. Michal Mikláš

Vydáno: 20. March 2008