JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 7 Tdo 302/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 27. 6. 2002 o dovolání obviněného P. Š. proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 6. 11. 2001, sp. zn. 3 T 669/2000, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 13. 2. 2002, sp. zn. 5 To 53/2002, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný P. Š. byl rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 6. 11. 2001, sp. zn. 3 T 669/2000, uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák. a trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 písm. d) tr. zák., když uvedených trestných činů se měl dopustit tím, že „dne 15. 7. 2000 kolem 01.15 hodin na silnici II. třídy č. 432 z obce R. do obce M. a zpět, okr. H., ač vůbec nevlastní řidičský průkaz a je veden jako osoba se ztrátou tělesné a duševní schopnosti k řízení motorových vozidel, v podnapilém stavu řídil vlastní motocykl zn. MZ ETZ 07-63 nezpůsobilý k provozu na pozemních komunikacích, přičemž v důsledku své podnapilosti a nepřiměřené rychlosti mokrému povrchu vozovky, při průjezdu pravotočivou zatáčkou v km 55.45 v obci M., nezvládl řízení motocyklu, vyjel vlevo mimo vozovku, kde za pravou krajnicí narazil do stromu a následně havaroval, přičemž svému spolujezdci P. K. způsobil těžké zranění v podobě zlomeniny levé stehenní kosti, otevřené rány palce levé nohy s nutností následné operace, s dobou citelného omezení v obvyklém způsobu života od 15. 7. 2000 nejméně do 4. 8. 2000, následným léčením, které bylo ukončeno v červnu 2001, přičemž provedeným odběrem krve, jejím rozborem metodou plynové chromatografie a znaleckým zpětným propočtem bylo zjištěno, že v době řízení motocyklu měl v krvi nejméně 1,06g/kg alkoholu“. Obviněnému byl podle § 224 odst. 2 tr. zák. za použití ustanovení § 35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání sedmi měsíců. Podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byl obviněný pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s dozorem a dále mu byl podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech druhů motorových vozidel na dobu sedmi let. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o nároku poškozeného.

Odvolání obviněného bylo usnesením Krajského soudu v Brně dne 13. 2. 2002 pod sp. zn. 5 To 53/2002 jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

V dovolání, podaném prostřednictvím obhájce, obviněný namítl, že si je vědom své viny, avšak vzhledem k tomu, že doposud žil naprosto slušným způsobem života, považuje trest odnětí svobody za nepřiměřeně přísný. I přesto, že podané dovolání neodkazuje na přesnou citaci zákonného ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je z jeho obsahu nepochybné, že důvodem dovolání je uložený nepodmíněný trest odnětí svobody, tj. dovolací důvod vymezený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.

Nejvyšší soud při posuzování podaného dovolání nejprve zjišťoval, zda jsou v posuzované věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. Současně Nejvyšší soud zkoumal, zda také dovolání obviněného splňuje veškeré obsahové náležitosti, zakotvené v ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř. V tomto ohledu se dovolatel dopustil výše uvedeného formálního pochybení. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je ve smyslu § 265a tr. ř. přípustné a bylo podáno z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Dále se Nejvyšší soud zabýval důvodem odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., tedy, zda nejde o dovolání zjevně neopodstatněné.

Obviněný uplatnil jako dovolací důvod nepřiměřenost trestu odnětí svobody, který mu byl uložen. V této souvislosti je však nutno poukázat na to, že důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je uložení takového druhu trestu, který zákon nepřipouští, nebo který byl uložen ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně za trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným.

V daném případě však byl obviněnému uložen trest odnětí svobody v rámci trestní sazby vymezené pro nejpřísněji trestný čin, a to při její dolní hranici (obviněnému bylo podle § 224 odst. 2 tr. zák. možno uložit trest odnětí svobody v rámci trestní sazby v trvání šesti měsíců až pěti let). Zákonu odpovídá také zařazení obviněného do příslušného typu věznice, neboť obviněný byl vedle nedbalostního trestného činu uznán vinným úmyslným trestným činem v sazbě do jednoho roku a doposud nebyl ve výkonu trestu odnětí svobody. Vzhledem k tomu, že také trest zákazu činnosti byl uložen ve výměře, která je v rámci trestní sazby, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání podané obviněným je nutno jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout, aniž by byl oprávněn postupovat podle ustanovení § 265i odst. 3, odst. 4 tr. ř. Své rozhodnutí přitom Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. O odkladu výkonu napadeného rozhodnutí nebylo ve smyslu § 265o odst. 1 tr. ř. nutno rozhodovat s ohledem na to, že žádostí o odklad výkonu trestu odnětí svobody se již zabýval okresní soud.

Poučení: Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. června 2002

Předseda senátu:

JUDr. Jan Engelmann

Vydáno: 27. June 2002