JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 7 Tdo 279/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 12. 3. 2008 o dovolání obviněného D. Č. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 9. 2007, sp. zn. 3 To 725/2007, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. Nt 1008/2007 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného D. Č. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 17. 7. 2007, sp. zn. Nt 1008/2007, bylo obviněnému D. Č. podle § 72 odst. 1, 4 tr. zák. uloženo psychiatrické ambulantní ochranné léčení.

Stížnost obviněného byla usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 9. 2007, sp. zn. 3 To 725/2007, podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta.

Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě. Výrok o zamítnutí stížnosti napadl v celém rozsahu. Odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. j) tr. ř. Namítl, že pro uložení ochranného léčení nebyla splněna ta ze zákonných podmínek, která vyžaduje, aby jeho pobyt na svobodě byl nebezpečný. Ochranné léčení označil za nadbytečné a vyjádřil názor, že nemůže splnit účel, ke kterému je určeno. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení obou soudů.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství označil dovolání za nepřípustné a navrhl, aby bylo podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítnuto, tak jak se to stalo již v obdobné věci usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 1308/2007. S názorem, že dovolání není přípustné, se Nejvyšší soud neztotožnil. Usnesení o uložení ochranného léčení je podle § 265a odst. 2 písm. e) tr. ř. rozhodnutím ve věci samé, proti kterému zákon dovolání připouští. Proto je rozhodnutím ve věci samé ve smyslu § 265a odst. 2 písm. h) tr. ř., proti němuž je přípustné dovolání, také usnesení soudu druhého stupně, kterým byla zamítnuta stížnost proti usnesení o uložení ochranného léčení. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2007, sp. zn. 6 Tdo 1308/207, se týkalo věci jiné povahy, neboť se nejednalo o uložení ochranného léčení, ale o změnu formy již dříve uloženého ochranného léčení z formy ambulantní na formu ústavní.

Nejvyšší soud považoval dovolání obviněného za přípustné, avšak shledal, že je zjevně neopodstatněné.

Podle § 72 odst. 1 tr. zák. soud uloží ochranné léčení mimo jiné tehdy, jestliže pachatel činu jinak trestného není pro nepříčetnost trestně odpovědný a jeho pobyt na svobodě je nebezpečný.

V posuzovaném případě soudy zjistily, že obviněný se dopustil skutku spočívajícího v podstatě v tom, že na svých veřejně přístupných internetových stránkách, jejichž obsah byl zaměřen na problematiku hubnutí, podněcoval k užívání pervitinu, fenmetrazinu a efedrinu. V tomto skutku soudy jinak spatřovaly trestný čin šíření toxikomanie podle § 188a odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., za který však obviněný nebyl trestně odpovědný z důvodu nepříčetnosti způsobené duševní chorobou nazývanou hebefrenní schizofrenie. Nebezpečnost pobytu obviněného na svobodě soudy spatřovaly v tom, že bez léčení hrozí z jeho strany další trestná činnost nikoli sice násilné povahy, ale intelektuálního typu v důsledku dobrodružného asociálního chování, a že tato trestná činnost může záležet v různých operacích s penězi, valutami, drogami apod.

Nebezpečností pobytu pachatele činu jinak trestného na svobodě ve smyslu § 72 odst. 1 tr. zák. se rozumí zvýšená pravděpodobnost toho, že nebude-li pachatal podroben léčení, dopustí se pod vlivem duševní choroby nějakého dalšího závažnějšího jednání namířeného proti zájmům chráněným trestním zákonem. Pro závěr, že tomu tak je ve věci obviněného D. Č., měly soudy potřebný podklad jednak ve znaleckém posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který zpracoval znalec MUDr. P. H., a v jeho výpovědi ve veřejném zasedání před Okresním soudem v Ostravě, jednak ve výpovědi svědka MUDr. L. K., lékaře, ke kterému obviněný docházel v rámci dřívějšího léčení. Z těchto důkazů je evidentní, že vývoj duševní choroby obviněného se projevuje především změnami v charakteru jeho osobnosti, které jsou provázeny sklonem k dobrodružnému asociálnímu chování a k intelektuálnímu protiprávnímu jednání, jež může nabýt i podoby trestné činnosti, zejména při dalších aktivitách na internetových stránkách, ve formě nevhodné protispolečenské propagace či v podobě finančních machinací, operací s drogami apod. Za tohoto stavu nelze soudům vytýkat jako pochybení to, že dospěly k závěru, podle něhož je pobyt obviněného na svobodě nebezpečný ve smyslu § 72 odst. 1 tr. zák.

Námitka, že ochranné léčení je v daném případě nadbytečné a že nemůže splnit svůj účel, rozhodně neobstojí. Ochranné léčení tu je místo trestu prostředkem k tomu, aby byly chráněny zájmy společnosti, práva a oprávněné zájmy fyzických a právnických osob (viz účel trestního zákona podle § 1 tr. zák. a prostředky k dosažení účelu trestního zákona podle § 2 tr. zák.). Zákon sice připouští, aby soud neuložil ochranné léčení, je-li vzhledem k osobě pachatele zřejmé, že jeho účelu nelze dosáhnout, avšak pouze v souvislosti s rozhodováním o ochranném léčení podle § 72 odst. 2 písm. b) tr. zák., nikoli při rozhodování podle § 72 odst. 1 tr. zák.

Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání, aniž k tomuto postupu potřeboval souhlas obviněného a státního zástupce.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 12. března 2008

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec

Vydáno: 12. March 2008