JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 7 Tdo 27/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 13. února 2008 o dovoláních obviněných V. B. a J. P., které podaly proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 8. 2007, sp. zn. 23 To 545/2007, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 31 T 139/2006, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných V. B. a J. P. o d m í t a j í .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 6. 2007, sp. zn. 31 T 139/2006, byla obviněná V. B. uznána vinnou trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1 tr. zák. ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. a trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zák. ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák.

Obviněná V. B. byla odsouzena za tyto trestné činy a za sbíhající se trestný čin porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1 tr. zák. a pokus trestného činu krádeže podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák., jimiž byla uznána vinnou rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 1 T 147/2005, který nabyl právní moci 21. 3. 2006, a jímž byla odsouzena k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců, pro jehož výkon byla zařazena do věznice s dozorem, a za sbíhající se trestný čin porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1 tr. zák. spáchaný ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., jímž byla uznána vinnou trestním příkazem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 27. 2. 2006, sp. zn. 31 T 242/2005, který nabyl právní moci dne 8. 4. 2006, a kterým byla odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu 3 roků, podle § 238 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 22 měsíců. Podle § 39a odst. 3 tr. zák. byla pro výkon trestu zařazena do věznice s dozorem.

Podle § 35 odst. 2 tr. zák. byly současně zrušeny výroky o trestu z rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 1 T 147/2005, a z trestního příkazu Okresního soudu ve Zlíně ze dne 27. 2. 2006, sp. zn. 31 T 242/2005, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky o trestu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jejich zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 57a odst. 1 tr. zák. byl obviněné uložen trest zákazu pobytu na území okresu Zlín na dobu 5 let. Podle § 57a odst. 1 tr. zák. byl obviněné uložen trest zákazu pobytu v obvodu Okresního soudu v Českých Budějovicích na dobu 3 roků.

Obviněná J. P. byla tímto rozsudkem uznána vinnou trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1 tr. zák. ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. a trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák. ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. formou spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. Za tyto trestné činy byla odsouzena podle § 238 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců, pro jehož výkon byla podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazena do věznice s dozorem. Podle § 57a odst. 1 tr. zák. byl obviněné uložen zákaz pobytu v obvodu Okresního soudu v Českých Budějovicích na dobu 3 roků.

Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 8. 2007, sp. zn. 23 To 545/2007, byl podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. k odvolání státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Českých Budějovicích částečně zrušen napadený rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 6. 2007, sp. zn. 31 T 139/2006, ohledně obviněné J. P. Krajský soud v Českých Budějovicích podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že uznal obviněnou J. P. vinnou trestným činem porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1 tr. zák. ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. a trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák. ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. formou spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. Za tyto trestné činy byla obviněná J. P. odsouzena podle § 238 odst. 1 tr. zák. s použitím § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na 8 měsíců, pro jehož výkon byla podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazena do věznice s dozorem. Podle § 57a odst. 1 tr. zák. byl obviněné uložen trest zákazu pobytu v obvodu Okresního soudu v Českých Budějovicích na dobu 3 let. Dále bylo rozhodnuto, že v ostatním zůstává napadený rozsudek nedotčen. Podle § 256 tr. ř. zamítl odvolání obviněných V. B. a J. P.

Proti tomuto rozsudku podaly obě obviněné prostřednictvím svých obhájců včas dovolání, která mají obsahové náležitosti dovolání uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř.

Obviněná V. B. dovolání opírá o důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Namítla, že popis skutku ve výroku rozsudku soudu prvního stupně podle jejího názoru nevykazuje zákonné znaky pokusu trestného činu krádeže podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 247 tr. zák., protože výrok rozsudku vůbec neurčuje rozsah jednání obviněné V. B. tak, aby bylo možno učinit závěr o spolupachatelství ve smyslu § 9 odst. 2 tr. zák. Podle obviněné rozpaky okresního soudu ohledně skutkového stavu jsou vyjádřeny tím, že jednání je kvalifikováno ve stadiu pokusu ve smyslu § 8 odst. 1 tr. zák., ačkoli výrok rozsudku o vině zní na dokonaný trestný čin. Také Krajský soud v Českých Budějovicích zrušil ohledně spoluobviněné J. P. výrok o vině pokusem trestného činu krádeže podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák. a její jednání kvalifikoval jako dokonaný trestný čin. Obviněná dále namítla, že soud prvního stupně hodnotil důkazy jednostranně a výlučně v neprospěch obviněné, že výpověď svědkyně A. K. je rozporuplná, a že vůbec soudy obou stupňů postupovaly při provádění a hodnocení důkazů v rozporu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Rozhodnutím odvolacího soudu jí bylo upřeno právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod, protože krajský soud se nedostatečně vypořádal s jejími námitkami v odvolání, a výsledkem je rozdílná právní kvalifikace od skutkové věty ve výroku rozsudku. Obviněná je přesvědčena, že bylo vadně rozhodnuto i o uložení trestu, neboť skutek, který je předmětem dovolání, se stal předtím, než byl obviněné uložen rozsudkem Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 12. 6. 2006, sp. zn. 7 T 77/2006, trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců, pro jehož výkon byla zařazena do věznice s dozorem. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obviněná nijak neodůvodnila.

Obviněná v závěru dovolání navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 8. 2007, sp. zn. 23 To 545/2007, a aby přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Obviněná J. P. opřela své dovolání o důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g), d) tr. ř. K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. především namítla, že se žádné trestné činnosti nedopustila, neboť v době, kdy ostatní odsouzené měly být v domě poškozené A. K., seděla v autě. Poté rekapitulovala obsah výpovědí obviněné V. B., poškozené A. K. a slyšených svědků a v části nazvané právní hodnocení skutku uvedla, že je jí známo, že dovolací soud nemůže přezkoumávat hodnocení důkazů, může však přezkoumávat, zda skutek tak, jak byl popsán ve výroku napadeného rozsudku, může naplňovat znaky skutkové podstaty trestného činu krádeže a trestného činu porušování domovní svobody. Podle obviněné nelze z popisu skutku uvedeného ve výroku napadeného rozsudku dovodit, že by její jednání mohlo být subsumováno pod skutkové podstaty trestných činů, jimiž byla uznána vinnou.

V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. obviněná namítla porušení práva na obhajobu a na účast při hlavním líčení, neboť prostřednictvím svého obhájce požadovala z důvodu onemocnění odročení hlavního líčení konaného dne 22. 3. 2007 před soudem prvního stupně, soud jí však nevyhověl. Při tomto hlavním líčení byli vyslechnuti policisté, kteří se mohli podle názoru obviněné v její přítomnosti vyjádřit k tomu, zda obviněná byla či nebyla v autě. Dodala, že předložila soudu potvrzení o pracovní neschopnosti, a přesto soud jednal v její nepřítomnosti. Toto pochybení nenapravil ani odvolací soud.

Navrhla proto, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265k odst. 1 tr. ř. s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g), d) tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 8. 2007, sp. zn. 23 To 545/2007, a aby poté věc přikázal Krajskému soudu v Brně (správně má být Krajskému soudu v Českých Budějovicích) k novému projednání a rozhodnutí. Současně obviněná souhlasila s tím, aby dovolací soud rozhodl o dovolání v neveřejném zasedání. Protože byla vyzvána k nástupu trestu, podala současně návrh na odklad výkonu rozhodnutí do doby, než bude rozhodnuto o jejím dovolání.

Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněné V. B. i k dovolání obviněné J. P. poukázala na to, že obě obviněné uplatnily v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. procesní námitky, které směřují výlučně do oblasti skutkových zjištění a vytýkají především nesprávné hodnocení důkazů a nesprávné zjištění skutkového stavu věci. Tyto námitky stojí obsahově mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu. K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. poukázala na to, že tento důvod nenaplňuje jakákoliv nepřítomnost obviněného u hlavního líčení nebo veřejného zasedání, ale pouze taková nepřítomnost, která je v rozporu s konkrétním zákonným ustanovením, podle něhož nelze konat hlavní líčení nebo veřejné zasedání bez osobní účasti obviněného. V posuzovaném případě však omluva neúčasti obviněné J. P. u hlavního líčení spojená se žádostí o jeho odročení není řádným podkladem pro odročení hlavního líčení. V tomto smyslu odkázala na obsah protokolu o hlavním líčení, které se konalo u Okresního soudu v Českých Budějovicích dne 22. 3. 2007 ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 23 T 139/2006, u něhož byl přítomen obhájce obviněné JUDr. J. J. Z těchto důvodů nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky odmítl dovolání obou obviněných podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněná dovolání.

Nejvyšší soud shledal dovolání obou obviněných zjevně neopodstatněnými. Vycházel přitom z následujících skutečností.

Dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzením skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je totiž specifickým mimořádným opravným prostředkem, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další soudní instancí přezkoumávající skutkový stav věci, neboť by se tím dostal do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do postavení soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.

Podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného u hlavního líčení nebo ve veřejném zasedání. Podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedeném v § 265a odst. 2 písm. a) – g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení předcházejícím dán důvod dovolání uvedené v písmenech a) – k).

K dovolání obviněné V. B.:

Obviněná v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítla, že z popisu skutku nelze učinit závěr o spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. Této námitce Nejvyšší soud nepřisvědčil. Předně výrok rozsudku nemusí obsahovat konkrétní údaje o tom, že obviněná se trestné činnosti dopustila jako spolupachatelka podle § 9 odst. 2 tr. zák. Navíc z popisu skutku vyplývá, že trestná činnost byla spáchána společným jednáním obviněné V. B. a J. P. i dalších obviněných, jejichž trestní věci byly vyloučeny k samostatnému projednání. Další námitky obviněné se týkají zjištění skutkového stavu věci a nenaplňují uplatněný dovolací důvod. Je zřejmé, že soud prvního stupně popsal skutek ve výroku o vině tak, že šlo o dokonaný trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zák. a trestný čin porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1 tr. zák. Pokud se však obviněná domáhá takové právní kvalifikace, kterou použil ve svém rozsudku odvolací soud ohledně obviněné J. P., je v této části dovolání nepřípustné, neboť obviněná se touto námitkou vlastně domáhá zhoršení svého právního postavení.

Obviněná dále namítla, že jí měl být uložen souhrnný trest, protože nyní souzený skutek se stal předtím, než byla rozsudkem Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 12. 6. 2006, sp. zn. 7 T 77/2006, odsouzena k nepodmíněnému trestu odnětí svobody za jiný trestný čin. V tomto případě se jedná o právní námitku spadající pod jiné nesprávné právní posouzení věci ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jímž se rozumí i podmínky ukládání trestu. Podle § 35 odst. 2 tr. zák. soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v § 35 odst. 1 tr. zák., když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu, který byl uložen pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším. V rámci souhrnného trestu musí soud vyslovit trest ztráty čestných titulů a vyznamenání, ztráty vojenské hodnosti, propadnutí majetku nebo propadnutí věci, jestliže takový trest byl vysloven již rozsudkem dřívějším.

Odsuzujícím rozsudkem soudu prvního stupně za jiný trestný čin se v § 35 odst. 2 tr. zák. rozumí první odsuzující rozsudek o jiném trestném činu téhož pachatele, bez ohledu na to, zda případně v řádném nebo mimořádném opravném řízení byl tento rozsudek zrušen, pokud i po tomto opravném řízení věc skončila pravomocným odsouzením pachatele. Jestliže obviněný spáchal další trestný čin po právní moci prvního odsuzující rozsudku soudu prvního stupně, třebas tento rozsudek byl v pozdějším řízení zrušen, a v téže věci byl vyhlášen nový rozsudek, kterému spáchání dalšího trestného činu předcházelo, nejde o souběh trestných činů, ale o recidivu a uložení souhrnného trestu je tu vyloučeno (srov. č. 34/1965, č. 41/1968 a č. 52/1971 Sb.).

Pro posouzení zda má být ukládán souhrnný trest je významné, že více trestných činů je v souběhu jen potud, pokud mezi spácháním časově prvního z nich a časově posledního z nich nebyl vyhlášen soudem prvního stupně odsuzující, byť nepravomocný, rozsudek (doručen trestní příkaz) za jiný trestný čin. Činy spáchané po vyhlášení odsuzujícího rozsudku (doručení trestního příkazu) do doby jeho právní moci je nutno posoudit obdobně jako recidivu (srov. č. 8/1974-II Sb. rozh. tr.). Nutno ještě dodat, že postup podle § 35 odst. 2 tr. zák. přichází v úvahu jen tehdy, byl-li dřívější rozsudek vydán soudem České republiky, protože české soudy nejsou z hlediska citovaného ustanovení vázány cizozemskými rozsudky.

Nejvyšší soud zjistil, že trestné činy, pro které byla obviněná V. B. odsouzena rozhodnutím, které napadla dovoláním, nejsou v souběhu s trestnými činy porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 2 tr. zák. a pokusem trestného činu krádeže podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 247 odst. 1 písm. e) tr. zák., které obviněná spáchala ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., a jimiž byla uznána vinnou rozsudkem Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 12. 6. 2006, sp. zn. 7 T 77/2006, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 16. 6. 2006, sp. zn. 14 To 244/2006. Okresní soud v Českých Budějovicích proto postupoval správně, jestliže ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 31 T 139/2006 obviněné V. B. neuložil souhrnný trest ve vztahu k výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 12. 6. 2006, sp. zn. 7 T 77/2006, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 16. 6. 2006, sp. zn. 14 To 244/2006.

K dovolání obviněné J. P.:

Námitky této obviněné podřazené pod důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. svým obsahem nenaplňují uplatněný dovolací důvod ani jiný důvod uvedený v § 265b odst. 1 tr. ř., neboť směřují proti skutkovým zjištěním, která nemohou být předmětem přezkumu v dovolacím řízení.

Další námitky, které obviněná uplatnila důvodem dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Nejvyšší soud shledal zcela neopodstatněnými. Předně je nutno uvést, že judikatura Nejvyššího soudu vychází z toho, že předložení potvrzení o pracovní neschopnosti neodůvodňuje samo osobě v každém případě odročení hlavního líčení, případně veřejného zasedání. Je na soudu, aby posoudil, zda vyhoví žádosti obviněných o odročení jednání. Obviněná J. P. prostřednictvím obhájce JUDr. J. J. ani nepředložila před hlavním líčením dne 22. 3. 2007 potvrzení o pracovní neschopnosti a byla v hlavním líčení obhajována obhájcem JUDr. J. J. Okresní soud v Českých Budějovicích postupoval zcela v souladu se zákonem, pokud za této situace jednal v nepřítomnosti obviněné J. P. V tomto směru lze zcela odkázat na protokol o hlavním líčení ze dne 22. 3. 2007 (č. l. 279 spisu). Z tohoto protokolu vyplývá, že se soud zabýval žádostí obviněné o odročení hlavního líčení a vzhledem k tomu, že obviněná nepředložila lékařskou zprávu, z níž by bylo zřejmé, že ze zdravotních důvodů není schopna se zúčastnit hlavního líčení, i k tomu, že její obhajoba byla zajištěna prostřednictvím obhájce JUDr. J. J., rozhodl usnesením že podle § 202 odst. 2 tr. ř. bude hlavní líčení konáno v nepřítomnosti obviněné J. P. (ale i dalších obviněných, které se k němu nedostavily).

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obou obviněných jsou zjevně neopodstatněná, a proto dovolání obviněné V. B. i dovolání obviněné J. P. odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

Nejvyšší soud podle § 265o odst. 1 tr. ř. neshledal důvody pro odklad výkonu trestu obviněné J. P.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 13. února 2008

Předseda senátu

JUDr. Jindřich Urbánek

Vydáno: 13. February 2008