JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 7 Tdo 263/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 2. 7. 2002 o dovolání obviněného L. K., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka Liberec ze dne 22. února 2002, sp. zn. 31 To 51/2002, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 12. prosince 2001, sp. zn. 5 T 405/96 byl obviněný uznán vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zákona, kterého se měl dopustit tím, že v L. dne 5. 4. 1996 kolem 18.00 hodin před restaurací u Č., udeřil rukou do hlavy V. K., vytrhl mu z ruky peněženku s částkou nejméně 1.500,- Kč a z místa utekl. Za toto své jednání byl podle § 234 odst. 1 tr. zákona za použití § 35 odst. 2 tr. zákona odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou. Současně byly podle § 35 odst. 2 tr. zákona zrušeny výroky o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Liberci ze dne 12. 12. 1995, č. j. 6 T 896/95-55 a z trestního příkazu Okresního soudu v Liberci ze dne 30. 9. 1999, č. j. 4 T 101/98-59, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladů. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu byla obviněnému dále uložena povinnost zaplatit poškozenému V. K. škodu ve výši 1.500,- Kč.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které bylo podle § 256 tr. řádu usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 22. 2. 2002, sp. zn. 31 To 51/2002 jako nedůvodné zamítnuto. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci a stal se vykonatelným dne 22. 2. 2002.

Proti usnesení odvolacího soudu (a rozsudku soudu prvního stupně) podal obviněný prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. řádu) dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (po novele zák. č. 265/2001 Sb.), v němž namítl, že obě rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku a nesprávném hmotně právním posouzení. Všechny konkrétní námitky však již dále směřuje výlučně proti správnosti skutkových zjištění a provedeného dokazování, neboť uvádí, že soud prvního stupně provedl neúplné a nesprávné dokazování, nesouhlasí taktéž s tím, že se skutek stal tak, jak byl soudem popsán a nebylo ani prokázáno spáchání trestného činu loupeže obviněným. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil k novému projednání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti dovolání (§ 265a tr. řádu).

Dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé uvedené v § 265a odst. 2 tr. řádu jen v případě, že to zákon připouští, tzn. že toto rozhodnutí bylo vydáno až za účinnosti novely trestního řádu (zák. č. 265/2001 Sb.), tj. po 1. 1. 2002, kterou bylo dovolání do systému opravných prostředků zavedeno. Dovolání proti napadenému usnesení odvolacího soudu je podle § 265a odst. 2 písm. h) tr. řádu přípustné, neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest /§ 265a odst. 2 písm. a) tr. řádu/.

Obviněný , řádně zastoupený advokátem (§ 265d odst. 2 tr. řádu), je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. řádu osobou oprávněnou k podání dovolání, neboť napadá nesprávnost výroků, které se ho bezprostředně dotýkají.

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda lze uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Podle tohoto ustanovení je tedy možné namítat, že zjištěný skutkový stav byl chybně posouzen jako trestný čin, ačkoliv zjištěný skutek nevykazuje znaky žádného trestného činu a o trestný čin tedy nejde, anebo je možné namítat, že zjištěný skutek měl být správně posouzen jako jiný trestný čin. V žádném případě nelze napadat nesprávnost samotného zjištění skutkového stavu. Nejvyšší soud musí vycházet z již soudem učiněného skutkového zjištění a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotí správnost hmotně právního posouzení. Z obsahu dovolání je však zřejmé, že dovolatel své námitky vůči správnosti právního posouzení skutkového stavu věci nesměřuje, nýbrž soudům obou stupňů pouze vytýká nesprávná skutková zjištění, včetně neúplného a nesprávného hodnocení provedených důkazů.

Nutno v této souvislosti připomenout, že z vymezení důvodů dovolání uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu je zřejmé, že dovolání v žádném případě nemůže směřovat proti hodnocení důkazů ani proti skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě bylo rozhodnuto.

S přihlédnutím k uvedeným skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu než má na mysli ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu. Dovolatel musí v souladu s § 265f odst. 1 tr. řádu v dovolání nejenom odkázat na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, ale současně je nezbytné, aby obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídal důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v § 265b odst. 1 tr. řádu.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. Nejvyšší soud proto odmítl dovolání obviněného, aniž na jeho podkladě přezkoumal napadený rozsudek a předcházející řízení podle § 265i odst. 3 tr. řádu. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 2. července 2002

Předseda senátu:

JUDr. Michal M i k l á š

Vydáno: 02. July 2002