JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 7 Tdo 249/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 12. března 2008 o dovolání obviněného V. P. , proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 5. 2007, sp. zn. 6 To 195/2007, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 8 T 164/2006, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 13. 3. 20007, sp. zn. 8 T 164/2006, byl obviněný V. P. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 3 tr. zák. a byl odsouzen podle § 250 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 60a odst. 1, 2 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let za současného vyslovení dohledu pracovníka Probační a mediační služby.

Proti tomuto rozsudku podali odvolání jak obviněný proti všem jeho výrokům, tak státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 v neprospěch obviněného proti výroku o trestu. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 5. 2007, sp. zn. 6 To 195/2007, z podnětu odvolání obvodního státního zástupce pro Prahu 1 zrušil podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému při nezměněném výroku o vině trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 3 tr. zák. uložil podle § 250 odst. 3 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon obviněného zařadil podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. do věznice s dozorem.

Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 5. 2007, sp. zn. 6 To 195/2007, podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. výslovně jen proti výroku o trestu. Namítl, že trest uložený odvolacím soudem je nepřiměřeně přísný a byl uložen v rozporu s § 31 a § 39 tr. zák. i § 88 tr. zák. Podle obviněného byl nesprávně hodnocen stupeň nebezpečnosti jeho osoby pro společnost, a proto rozhodnutí o uložení nepodmíněného trestu spočívá na nesprávném posouzení jeho osoby jako pachatele trestného činu. Z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 5. 2007, sp. zn. 6 To 195/2007, a přikázal mu, aby věc znovu projednal a rozhodl anebo aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265m odst. 1 tr. ř. jej sám rozsudkem odsoudil podle § 250 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří let a výkon trestu mu podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 60a odst. 1, 2 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání pěti let za současného vyslovení dohledu pracovníka Probační a mediační služby.

Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání zdůraznila, že námitky obviněného směřovaly pouze do výroku o trestu, přestože obviněnému byl uložen trest v zákonné trestní sazbě podle § 250 odst. 3 tr. zák. Dovolání obviněného tak nenaplňuje žádný z důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 tr. ř., a proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., a souhlasila s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů.

Nejvyšší soud shledal, že obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však nenamítl nesprávnost právního posouzení skutku, ale napadl jen výrok o trestu s tím, že mu měl být uložen jiný druh trestu vzhledem k nesprávnému vyhodnocení kritérií uvedených v § 31 až § 34 tr. zák. Prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze uplatňovat pouze nesprávnosti v hmotně právním posouzení. V souvislosti s výrokem o trestu může taková nesprávnost spočívat např. v pochybení při ukládání úhrnného trestu podle § 35 odst. 1 tr. zák., souhrnného trestu podle § 35 odst. 2 tr. zák., dalšího trestu podle § 36 tr. zák., společného trestu za pokračování v trestném činu podle § 37a tr. zák. apod. K tomu však v posuzované věci nedošlo.

Případná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu nelze v dovolacím řízení napadnout dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale pouze v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Ten je naplněn tehdy, byl-li uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou trestním zákonem za trestný čin, jehož spácháním byl obviněný uznán vinným. Protože o žádnou z uvedených alternativ u obviněného nejde a obviněný to v dovolání ani nenamítá, nenaplňují jeho výhrady ohledně uloženého trestu žádný z dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 tr. ř., protože jím nemůže být ani nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 31 až § 34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, pokud je uložen takový druh trestu a v takové výměře trestní sazby, která je stanovena v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným, jak tomu bylo v této věci (srov. rozhodnutí pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).

Nejvyšší soud uvádí, že obviněný sice v dovolání citoval dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak námitky obsažené v dovolání vycházejí z důvodu, který není v zákoně uveden jako důvod dovolání. Obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž je v dovolání opírána existence určitého dovolacího důvodu, však musí skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř. Pouze formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů totiž nestačí a vede k odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 8. 2002, sp. zn. 5 Tdo 482/2002).

Nejvyšší soud shledal, že uplatněné námitky obviněného nenaplňují důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nelze je podřadit ani pod jiné důvody dovolání uvedené v § 265b tr. ř. Proto dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Rozhodnutí o dovolání učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 12. března 2008

Předseda senátu

JUDr. Jindřich Urbánek

Vydáno: 12. March 2008