JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 7 Tdo 237/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 26. 6. 2002 o dovolání obviněného A. P., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 10. 2001, sp. zn. 46 T 15/2001, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného A. P. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný A. P. podal dne 6. 5. 2002 prostřednictvím svého obhájce dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 10. 2001, sp. zn. 46 T 15/2001.

Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného navrhl, aby bylo podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítnuto, protože směřuje proti rozhodnutí soudu I. stupně a nikoli soudu druhého stupně, čímž nejsou splněny podmínky zakládající přípustnost dovolání.

Nejvyšší soud shledal, že jde o dovolání nepřípustné.

Podle § 265a odst. 1 tr. ř. dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští.

V projednávaném případě podal obviněný dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně, to znamená proti rozhodnutí soudu p r v n í h o stupně a nikoli proti rozhodnutí soudu d r u h é h o stupně. V posuzované trestní věci jako soud druhého stupně rozhodl Vrchní soud v Olomouci, a to usnesením ze dne 5. 2. 2002, sp. zn. 2 To 203/2001. Ze záhlaví podaného dovolání je však zřejmé, že bylo podáno výslovně proti rozsudku Krajského soudu v Brně. Za napadené rozhodnutí je tento rozsudek označován nejen v odůvodnění dovolání, což mimo jiné vyplývá i z formulace věty „dovolání směřuje do výroku o vině“, ale také v závěrečném návrhu, v němž dovolatel uvádí, že „navrhuje zrušit napadené rozhodnutí“ (nikoliv napadená rozhodnutí v případě, že by měl obviněný na mysli i rozsudek soudu prvního stupně). V odůvodnění dovolání je sice uvedeno, že obviněný dovozuje, že napadené „rozhodnutí nalézacího i odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku“, avšak za napadené rozhodnutí je výslovně označen pouze rozsudek Krajského soudu v Brně, tedy rozsudek soudu prvního stupně.

Z těchto důvodů Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného jako nepřípustné, aniž na jeho podkladě meritorně přezkoumával napadené rozhodnutí.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení přípustný.

V Brně dne 26. června 2002

Předseda senátu:

JUDr. Michal M i k l á š v. r.

Za správnost vyhotovení:

Jitka Juránková

7 Tdo 237/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 26. 6. 2002 o dovolání obviněného A. P., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 10. 2001, sp. zn. 46 T 15/2001, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného A. P. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný A. P. podal dne 6. 5. 2002 prostřednictvím svého obhájce dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 18. 10. 2001, sp. zn. 46 T 15/2001.

Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného navrhl, aby bylo podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítnuto, protože směřuje proti rozhodnutí soudu I. stupně a nikoli soudu druhého stupně, čímž nejsou splněny podmínky zakládající přípustnost dovolání.

Nejvyšší soud shledal, že jde o dovolání nepřípustné.

Podle § 265a odst. 1 tr. ř. dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští.

V projednávaném případě podal obviněný dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně, to znamená proti rozhodnutí soudu p r v n í h o stupně a nikoli proti rozhodnutí soudu d r u h é h o stupně. V posuzované trestní věci jako soud druhého stupně rozhodl Vrchní soud v Olomouci, a to usnesením ze dne 5. 2. 2002, sp. zn. 2 To 203/2001. Ze záhlaví podaného dovolání je však zřejmé, že bylo podáno výslovně proti rozsudku Krajského soudu v Brně. Za napadené rozhodnutí je tento rozsudek označován nejen v odůvodnění dovolání, což mimo jiné vyplývá i z formulace věty „dovolání směřuje do výroku o vině“, ale také v závěrečném návrhu, v němž dovolatel uvádí, že „navrhuje zrušit napadené rozhodnutí“ (nikoliv napadená rozhodnutí v případě, že by měl obviněný na mysli i rozsudek soudu prvního stupně). V odůvodnění dovolání je sice uvedeno, že obviněný dovozuje, že napadené „rozhodnutí nalézacího i odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku“, avšak za napadené rozhodnutí je výslovně označen pouze rozsudek Krajského soudu v Brně, tedy rozsudek soudu prvního stupně.

Z těchto důvodů Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného jako nepřípustné, aniž na jeho podkladě meritorně přezkoumával napadené rozhodnutí.

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení přípustný.

V Brně dne 26. června 2002

Předseda senátu:

JUDr. Michal M i k l á š

Vydáno: 26. June 2002