JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 7 Tdo 172/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. května 2002 o dovolání obviněného J. T., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 3. ledna 2002, sp. zn. 9 To 514/2001, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 16. 8. 2001, sp. zn. 4 T 97/99, byl obviněný uznán vinným spácháním trestného činu loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zákona, kterého se měl dopustit tím, že v přesně nezjištěné době kolem půlnoci dne 27. 12. 1998 u benzinové stanice DEA v Ch., poté, co se dohodl s J. S., na poskytnutí sexuálních služeb za úplatu, jmenovanou odvezl osobním automobilem tovární značky Audi 80, k obci H., kde na ní nad rámec uzavřené dohody vykonal nechráněný pohlavní styk a anální sexuální styk, následně poškozenou neodvezl zpět do Ch. ani jí neumožnil z vozidla vystoupit a jezdil s ní po blíže nezjištěných místech okresu Ch. a S., přičemž u poškozené úmyslně vzbuzoval obavu o její život tím, že jí opakovaně říkal, že je to její poslední cesta, což u ní vyvolalo strach, kolem 01.00 hodin dne 28. 12. 1998 před viaduktem, poblíže pekárny S. v S., vyzval poškozenou, jestli chce žít, aby mu vrátila 60,- DEM, které jí za sexuální služby zaplatil, což ze strachu učinila, a poté jí umožnil z vozidla vystoupit. Za toto své jednání byl podle § 234 odst. 1 tr. zákona odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 roků nepodmíněně, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zákona zařazen do věznice s dozorem.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které bylo podle § 256 tr. řádu usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 1. 2002, sp. zn. 9 To 514/2001, jako nedůvodné zamítnuto. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 3. 1. 2002.

Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dne 12. 3. 2002, tedy v zákonem stanovené lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. řádu), dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (po novele zák. č. 265/2001 Sb.). Dovolatel soudu prvního stupně vytýká nesprávné právní posouzení skutku, jehož naplnění spatřuje v tom, že okresní soud své rozhodnutí o vině založil na výpovědi poškozené a nebral v potaz jeho vlastní výpověď, přičemž v této souvislosti vznáší námitky i vůči věrohodnosti dalších důkazů podporujících výpověď poškozené, konkrétně svědka S., P. a znaleckého posudku z oboru psychologie, jímž byl zjišťován duševní stav poškozené. Uvádí, že trvá na svých předchozích výpovědích a zdůrazňuje, že se jednání, které je mu kladeno za vinu, v žádném případě nedopustil. Má za to, že neexistuje žádný jednoznačný důkaz prokazující jeho vinu a tedy, že nebylo beze vší pochybnosti prokázáno, že se stal skutek tak, jak jej popsala poškozená, proto měl soud rozhodnout ve prospěch obviněného a nehledět přitom na okolnost, že byl již jednou trestán, a že šlo podobně jako v projednávané věci o trestnou činnost vůči poškozené ženě provozující prostituci. Dle dovolatele, došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku, neboť důkazy, podle nichž rozhodovaly soudy obou stupňů, nebyly správně posouzeny a vyhodnoceny, proto nelze skutek, který je mu kladen za vinu, podřadit pod příslušná ustanovení tr. zákona, tj. ustanovení § 234 odst. 1 tr. zákona popisující trestný čin loupeže. S ohledem na uvedené navrhuje, aby Nejvyšší soud po přezkoumání napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud odložil výkon dovoláním napadeného rozhodnutí.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti dovolání (§ 265a tr. řádu).

Dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé uvedené v § 265a odst. 2 tr. řádu jen v případě, že to zákon připouští, tzn. že toto rozhodnutí bylo vydáno již za účinnosti novely trestního řádu (zák.č. 265/2001 Sb.), tj. po 1.1.2002, kterou bylo dovolání do systému opravných prostředků zavedeno. Dovolání proti napadenému usnesení odvolacího soudu je podle § 265a odst. 2 písm. h) tr. řádu přípustné, neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest (§ 265a odst. 2 písm. a/ tr. řádu).

Obviněný, řádně zastoupený advokátem (§ 265d odst. 2 tr. řádu), je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. řádu osobou oprávněnou k podání dovolání, neboť napadá nesprávnost výroků, které se ho bezprostředně dotýkají.

Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda lze uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z obsahu dovolání je však zřejmé, že dovolatel své námitky nevznáší vůči správnosti právního posouzení skutkového stavu věci, nýbrž soudům obou stupňů vytýká nesprávné hodnocení provedených důkazů, když svými výtkami míří výlučně do skutkových zjištění a z nich učiněných skutkových závěrů (což je v rozporu s tím, co uvádí na jiném místě v dovolání, totiž, že se ztotožňuje se závěry krajského soudu v tom, že skutkový stav byl soudem prvního stupně zjištěn dostatečně).

Nutno v této souvislosti připomenout, že z vymezení důvodů dovolání uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu je zřejmé, že dovolacím důvodem nemůže být nesprávné skutkové zjištění, a pokud jde o ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, vyplývá z něj, že Nejvyšší soud musí vycházet z již soudem učiněného skutkového zjištění a v návaznosti na tento skutkový stav hodnotí správnost hmotněprávního posouzení.

V projednávaném případě obviněného soud prvního stupně na podkladě vyhodnocení provedených důkazů (§ 2 odst. 5, 6 tr. řádu) mimo jiné zjistil, že obviněný u poškozené svým jednáním úmyslně vzbuzoval obavu o její život (po vykonání sexuálního styku poškozenou neodvezl na dohodnuté místo ani jí neumožnil vystoupit z vozidla, nýbrž s ní jezdil po blíže nezjištěných místech okresu Ch. a S., opakovaně jí říkal, že je to její poslední cesta) za účelem toho, aby mu vrátila 60,- DEM, které jí zaplatil za sexuální služby, což poškozená ze strachu učinila. Toto skutkové zjištění bylo podkladem pro následné hmotněprávní posouzení skutku, když soud dovodil naplnění všech znaků skutkové podstaty trestného činu loupeže dle § 234 odst. 1 tr. zákona. Ve věci proto uznal obviněného vinným spácháním žalovaného trestného činu a současně mu uložil trest odnětí svobody. Odvolací soud konstatoval, že soud prvního stupně provedl řádné a úplné dokazování zcela v souladu s § 2 odst. 5, 6 tr. řádu, ztotožnil se s uvedenými skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně a rozhodl o zamítnutí odvolání obviněného.

S přihlédnutím k uvedeným skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů než jaké má na mysli ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je totiž podle námitek obsažených v dovolání spatřován pouze ve vadách skutkových, jejichž důsledkem mělo být následné vadné hmotněprávní posouzení věci. Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel v souladu s § 265f odst. 1 tr. řádu v dovolání nejenom odkázat na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu, ale současně musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody uvedené v § 265b odst. 1 tr. řádu.

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. Nejvyšší soud v případě dovolání směřujícího proti usnesení odvolacího soudu shledal, že dovolání proti tomuto rozhodnutí nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, proto rozhodl v souladu s ustanovením § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu o jeho odmítnutí. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Pokud jde o žádost obviněného o odložení výkonu trestu odnětí svobody, o tomto návrhu Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť z ustanovení § 265h odst. 3 tr. řádu vyplývá, že návrh na takový postup může Nejvyššímu soudu podat pouze předseda senátu soudu prvního stupně a Nejvyšší soud sám důvody pro odložení výkonu rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno, neshledal.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. května 2002

Předseda senátu:

JUDr. Michal M i k l á š

Vydáno: 29. May 2002