JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 7 Tdo 1633/2014

Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání

Právní věty

  1. Přečin je konstruován tak, že k jeho spáchání se vyžaduje po objektivní stránce „závažné jednání“ a po subjektivní stránce kromě úmyslného zavinění také cíl (motiv), jímž je „zmaření výkonu trestu“ nebo „zmaření účelu trestu“. Mezi jednáním pachatele a cílem tohoto jednání jako zákonnými znaky přečinu musí být adekvátní vztah spočívající v tom, že jde o takové jednání, které je způsobilé k tomu, aby pachatel uvedeného cíle dosáhl.

  2. „Zmařením výkonu trestu“ se rozumí stav, při kterém uložený trest není vykonán vůbec nebo alespoň není vykonán v rozsahu, v němž byl uložen. „Zmařením účelu trestu“ se rozumí stav, při kterém uložený trest sice je formálně vykonán, ale bez takové obsahové náplně, která má zajistit zejména potřebnou ochranu společnosti, prevenci další trestné činnosti pachatele, jeho převýchovu a preventivní působení na společnost. To ve vztahu k výkonu trestu odnětí svobody znamená, že pachatel sice trest vykoná pobytem ve věznici po stanovenou dobu, avšak opatřením, která představují obsahovou náplň výkonu trestu odnětí svobody, se vymkne do té míry, že účelu trestu nemůže být dosaženo.

7 Tdo 1633/2014-I-22

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 14. 1. 2015 dovolání obviněného D. H. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. 9 To 333/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 3 T 82/2014 a rozhodl t a k t o :

Podle § 265k odst. l tr. ř. se z r u š u j í usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. 9 To 333/2014, a rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 20. 6. 2014, sp. zn. 3 T 82/2014.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 2651 odst. l tr. ř. se Okresnímu soudu ve Znojmě p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í

Rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 20. 6. 2014, sp. zn. 3 T 82/2014, byl obviněný D. H. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. l písm. g) tr. zákoníku a odsouzen podle § 337 odst. l tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na deset měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.

Skutek spočíval podle zjištění Okresního soudu ve Znojmě v podstatě v tom, že obviněný D. H. ve Věznici Z. , kde vykonával trest odnětí svobody uložený ve věci Okresního soudu v Šumperku sp. zn. 4 T 19/2012, dne 16. 1. 2014 ve 13,00 hodin, kdy bylo prováděno orientační toxikologické vyšetření moči odsouzených, odmítl poskytnout vzorek moči k vyšetření, čímž úmyslně znemožnil zjistit, zda došlo z jeho strany k užití omamné nebo psychotropní látky, a porušil ustanovení § 28 odst. l, odst. 2 písm. c), g) zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, takto jednal opakovaně, neboť dne 20. 1. 2012 u něho bylo prováděno orientační toxikologické vyšetření s pozitivní reakcí na látku THC a dne 27. 11. 2013 se odmítl podrobit orientačnímu toxikologickému vyšetření moči, avšak podrobil se testu ze slin s negativním výsledkem, a ve výkonu trestu byl v době od 10. 1. 2013 do 30. 12. 2013 čtyřikrát kázeňsky potrestán. Ve výroku o vině Okresní soud ve Znojmě také uvedl, že obviněný „dle odborného vyjádření dne 16. 1. 2014 jevil známky požití drogy, měl atropinové příznaky a byl vzrušivější“.

Odvolání obviněného D. H. , podané proti výroku o vině a trestu, bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. 9 To 333/2014, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Obviněný D. H. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. l písm. g) tr. ř. Namítl, že jeho jednání nebylo natolik závažné, aby naplňovalo znaky přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. l písm. g) tr. zákoníku a aby nepostačovalo postihnout toto jednání jako kázeňský přestupek. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Krajskému soudu v Brně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k podanému dovolání uvedl, že výrok o vině obviněného vybočuje z rámce ustálené judikatury reprezentované rozhodnutími Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 1266/2007 (publikovaným pod č. 40/2008 Sb. rozh. tr.), 5 Tdo 1300/2007, 4 Tz 20/2010, 3 Tdo 1075/2012. V návaznosti na to státní zástupce dovodil, že jednání obviněného nelze posoudit jako „závažné jednání“ ve smyslu § 337 odst. l písm. g) tr. zákoníku. Proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal Okresnímu soudu ve Znojmě věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 265i odst. 3, 4 tr. ř. napadené usnesení i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné.

Přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. l písm. g) tr. zákoníku (ve znění účinném od 15. 1. 2013) spáchá ten, kdo maří nebo podstatně ztěžuje výkon rozhodnutí soudu nebo jiného orgánu veřejné moci tím, že se dopustí závažného jednání, aby zmařil výkon nebo účel trestu.

Uvedený přečin je konstruován tak, že k jeho spáchání se vyžaduje po objektivní stránce „závažné jednání“ a po subjektivní stránce kromě úmyslného zavinění také cíl (motiv), jímž je „zmaření výkonu trestu“ nebo „zmaření účelu trestu“. Mezi jednáním pachatele a cílem tohoto jednání jako zákonnými znaky přečinu musí být adekvátní vztah spočívající v tom, že jde o takové jednání, které je způsobilé k tomu, aby pachatel uvedeného cíle dosáhl.

„Zmařením výkonu trestu“ se rozumí stav, při kterém uložený trest není vykonán vůbec nebo alespoň není vykonán v rozsahu, v němž byl uložen. „Zmařením účelu trestu“ se rozumí stav, při kterém uložený trest sice je formálně vykonán, ale bez takové obsahové náplně, která má zajistit zejména potřebnou ochranu společnosti, prevenci další trestné činnosti pachatele, jeho převýchovu a preventivní působení na společnost. To ve vztahu k výkonu trestu odnětí svobody znamená, že pachatel sice trest vykoná pobytem ve věznici po stanovenou dobu, avšak opatřením, která představují obsahovou náplň výkonu trestu odnětí svobody, se vymkne do té míry, že účelu trestu nemůže být dosaženo.

Posuzované jednání obviněného D. H. bylo takové povahy, při které je vyloučeno uvažovat o tom, že by jeho cílem mohlo být „zmaření výkonu trestu“. Naznačenou povahu by jednání obviněného mělo, pokud by spočívalo např. v útěku z věznice. Obviněný se výkonu trestu odnětí svobody podrobil, avšak svým jednáním se snažil odvrátit od sebe opatření, které bylo součástí obsahové náplně výkonu trestu a které bylo jednou ze složek působení na obviněného v rámci výkonu trestu. Povaha věci tedy připouštěla nanejvýš jen otázku, zda obviněný sledoval „zmaření účelu trestu“. Nejvyšší soud takto zdůrazňuje rozdílnost obou variant cíle uvedeného v § 337 odst. l písm. g) tr. zákoníku z toho důvodu, že podle tzv. právní věty výroku o vině obviněný jednal popsaným způsobem „aby zmařil výkon nebo účel trestu“. S ohledem na povahu posuzované věci se Nejvyšší soud nadále bude věcí zabývat z hlediska znaku „zmaření účelu trestu“.

„Závažným jednáním“, kterého se pachatel dopustí, aby zmařil účel trestu, se rozumí ne každé porušení povinností představujících náplň režimu ve výkonu trestu odnětí svobody, ale pouze jednání, které vykazuje výraznější intenzitu a je zpravidla soustavnější. Pouze za tohoto předpokladu je takové jednání relevantní ve vztahu k cíli vymezenému jako zmaření účelu trestu. Případy ojedinělého porušení povinností, které svou intenzitou nepřesahují rámec běžné nekázně, zásadně nejsou s to ovlivnit dosažení účelu trestu a nejsou podřaditelné pod zákonný znak „závažné jednání“ ve smyslu § 337 odst. l písm. g) tr. zákoníku. Z tohoto ustanovení nevyplývá, že by ke zmaření účelu trestu muselo skutečně dojít, avšak má-li jednání pachatele směřovat k tomu, aby zmařil účel trestu, musí jít o porušení povinností osoby ve výkonu trestu odnětí svobody v takové míře, při které je výkon trestu fakticky znesnadněn a při které je tím pádem reálně ohroženo dosažení účelu trestu. Z těchto zásad vychází ustálená judikatura Nejvyššího soudu, jak ji představují zejména usnesení ze dne 21. 11. 2007, sp. zn. 6 Tdo 1266/2007 (č. 40/2008 Sb. rozh. tr.), usnesení ze dne 11. 7. 2012, sp. zn. 5 Tdo 701/2012, usnesení ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 3 Tdo 1075/2012, a usnesení ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. 5 Tdo 587/2014, v nichž Nejvyšší soud neposoudil jako trestný čin jednání spočívající dokonce v požití drogy osobou ve výkonu trestu odnětí svobody. Pokud Nejvyšší soud akceptoval odsuzující výrok, např. v usnesení ze dne 27. 5. 2010, sp. zn. 4 Tz 20/2010, stalo se tak na podkladě zjištění, že pachatel ve výkonu trestu odnětí svobody konzumoval drogy opakovaně, různými způsoby a za situace, kdy byl krátce předtím kázeňsky postižen za stejné jednání.

Na některá z citovaných rozhodnutí odkázal Okresní soud ve Znojmě v odůvodnění rozsudku, avšak konfrontují-li se tato rozhodnutí se skutkem, o kterém soudy rozhodovaly ve věci obviněného D. H. , je zřejmé, že jimi nelze podepřít odsuzující výrok o vině obviněného. Vyplývá to již z povahy jednání obviněného, které nespočívalo v konzumaci drogy, ale v tom, že v souvislosti s orientačním toxikologickým vyšetřením moči odsouzených na přítomnost omamných a psychotropních látek obviněný odmítl poskytnout vzorek moči k tomuto vyšetření. Toto jednání je typově méně závažné než skutečná konzumace drogy, má spíše formální či pořádkový charakter a při své ojedinělosti je projevem nekázně, která sice znamená porušení ustanovení § 28 odst. l, odst. 2 písm. c), g) zákona o výkonu trestu odnětí svobody, avšak nepředstavuje takové znesnadnění výkonu trestu, které by reálně ohrožovalo dosažení jeho účelu. Nic na tom nemění okolnosti, z nichž soudy dovodily, že odmítnutí výzvy k odevzdání vzorku moči k toxikologickému vyšetření bylo „závažným jednáním“ ve smyslu § 337 odst. l písm. g) tr. zákoníku.

Jestliže obviněný podle praktického lékaře zdravotního zařízení vězeňské služby „jevil známky požití drogy“, zakládá to podezření, že mohl drogu požít, ale nestačí to pro závěr, že tomu tak skutečně bylo. Na obviněného tedy nelze pohlížet jako na osobu, která ve výkonu trestu odnětí svobody drogu skutečně požila.

Zjištění soudů, že obviněný byl dne 20. 1. 2012 při nástupu výkonu trestu odnětí svobody pozitivně testován na přítomnost látky THC v těle, ukazuje spíše na to, že obviněný požil příslušnou drogu ještě před nástupem výkonu trestu. Z uvedeného zjištění nijak nevyplývá, že by drogu požil ve výkonu trestu a že by tak jednal proti účelu trestu, nehledě na to, že pro to ani nebyl kázeňsky postižen. Výsledek testu při nástupu výkonu trestu nelze hodnotit jako přesvědčivý důvod pro závěr o zvýšené míře závažnosti jednání spočívajícího dne 16. 1. 2014 v odmítnutí výzvy k odevzdání vzorku moči k toxikologickému vyšetření.

Podle zjištění soudů byl obviněný převážně kladně hodnocen, pokud vykonával trest odnětí svobody ve Věznici Heřmanice, avšak po přeřazení do Věznice Znojmo byl opakovaně (čtyřikrát) kázeňsky trestán. Žádný z kázeňských trestů mu ovšem nebyl uložen za jednání, které by se jakkoli týkalo drog, jejich konzumace, opatřování, držení, distribuce apod., ani za jednání, které by mělo jakýkoli vztah k povinnosti podrobit se toxikologickému vyšetření. Předcházející kázeňské postihy pro jednání zcela jiné povahy rozhodně nemohou dodat posuzovanému jednání obviněného dne 16. 1. 2014 závažnosti nutné k naplnění znaků přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. l písm. g) tr. zákoníku. Tím méně může mít takový význam okolnost, že obviněný se odmítl podrobit orientačnímu toxikologickému vyšetření moči dne 27. 11. 2013, kdy se místo toho podrobil vyšetření ze slin s negativním výsledkem. Pro toto jednání obviněný ostatně nebyl kázeňsky potrestán. Lze jen dodat, že když se obviněný podrobil jinému než původně požadovanému způsobu toxikologickému vyšetření, tj. vyšetření ze slin místo vyšetření z moči, sotva tím mohl sledovat zmaření účelu trestu.

Pokud soudy zdůraznily „výrazné sklony obviněného k páchání majetkové trestné činnosti“ (viz str. 5 odůvodnění rozsudku, s nímž se Krajský soud v Brně v napadeném usnesení ztotožnil), jde o celkové hodnocení osoby obviněného z hlediska jeho kriminální minulosti. To ale nemá vůbec žádný vztah k otázce závažnosti jednání, jímž měl obviněný spáchat přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. l písm. g) tr. zákoníku, a to skutkem, při kterém vztah obviněného k cizímu majetku nehrál žádnou roli a který spočíval v odmítnutí výzvy odevzdat vzorek moči k toxikologickému vyšetření. Sklony obviněného k majetkové trestné činnosti nebylo možné přijatelně odůvodnit závěr, že posuzované jednání bylo „závažným jednáním“ ve smyslu citovaného ustanovení.

Z toho všeho je zřejmé, že skutek, jímž byl obviněný D. H. uznán vinným, nevykazuje znaky přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. l písm. g) tr. zákoníku. Odsuzující rozsudek Okresního soudu ve Znojmě je vadný. Napadené usnesení Krajského soudu v Brně, jímž bylo zamítnuto odvolání obviněného, je rozhodnutím, které spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř., jak ho uplatnil obviněný.

Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání obviněného D. H. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně i rozsudek Okresního soudu ve Znojmě jako součást řízení předcházejícího napadenému usnesení, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a přikázal Okresnímu soudu ve Znojmě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší soud rozhodl o dovolání obviněného v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. l písm. b) tr. ř., aniž k tomuto postupu potřeboval souhlas obviněného a státního zástupce. To pokládá Nejvyšší soud za nutné poznamenat vzhledem k tomu, že obviněný v dovolání žádal, aby bylo rozhodnuto ve veřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. ledna 2015

Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec

Vydáno: 14. January 2015
Vloženo: 28. April 2015