JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 7 Tdo 1535/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 28. prosince 2006 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného P. B., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 9. 2005, sp. zn. 4 To 327/2005, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 1 T 257/2004, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. B. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 28. 6. 2005, sp. zn. 1 T 257/2004, byl obviněný P. B. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1 tr. zák. a byl odsouzen podle § 187 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let a 10 (deseti) měsíců. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 55 odst. 1 písm. a), b), tr. zák. byl obviněnému současně uložen trest propadnutí věcí, jak jsou popsány na č. l. 50 – 51 pod body 1 – 27, 50 – 54 pod body 1 – 18 spisu Okresního soudu v Prostějově sp. zn. 1 T 114/2004, a dále skleněné misky s žiletkou, skleněné baňky, 5-ti kusů injekčních stříkaček, stříkačky s hadičkou a indikátorovými papírky v plastovém válečku, plastové lahve s vodným roztokem a trychtýřem, skleněné lahve s hydroxidem sodným ve skle a tyčinky, plastové lžičky, fosforu ve filtračním papíru, sáčku s bílým práškem uloženém v bezpečnostním sáčku pod č. 011813, lahvičky s vatou uložené v bezpečnostním sáčku pod č. 011811 a použité injekční stříkačky uložené v bezpečnostním sáčku pod č. 011814. Podle § 55 odst. 3 tr. zák. se vlastníkem propadlých věcí stal stát. Současně byl zrušen výrok o trestu odnětí svobody v trvání dvou let nepodmíněně se zařazením do věznice s ostrahou a trest propadnutí věci z pravomocného rozsudku Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 1 T 114/2004, vyhlášeného dne 16. 11. 2004, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Obviněný spáchal trestný čin tím, že společně s P. Š., v období od měsíce srpna 2004 do 5. 10. 2004 v k. ú. obce T., část V.-S., okres P., v nebytových prostorách, pomocí skleněné misky, baňky, plastové lžičky, fosforu a dalších předmětů, které dne 5. 10. 2004 vydal Policii ČR, bez řádného povolení a opakovaně, nejméně ve dvou případech, vyráběl chemickou sloučeninu metamfetamin ve formě soli-hydrochlorid tzv. pervitin, který náleží mezi psychotropní látky zařazené do seznamu II podle přílohy č. 5 k zák. č. 167/1998 Sb., který následně nejméně v jednom případě v P. v období od 1. do 5. září 2004 předal P. F.

Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání proti výroku o vině. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 6. 9. 2005, sp. zn. 4 To 327/2005, zamítl odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.

Proti tomuto usnesení podal obviněný prostřednictvím obhájce řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř. V odůvodnění obviněný namítal, že skutek jak ho zjistil soud, nevykazuje zákonné znaky trestného činu podle §187 odst. 1 tr. zák., neboť se skutkový děj tak, jak je popsán v rozsudku údajně neudál a zejména nebyla naplněna subjektivní stránka tohoto trestného činu. Obviněný má za to, že po vyhodnocení provedených důkazů je třeba konstatovat, že proti němu nesměřuje jednoznačný důkaz svědčící o tom, že by se úmyslného trestného činu dopustil. Obviněný uvedl, že vypovídal pod vlivem návykové látky a stejně tak v přípravném řízení údajně vypovídala i svědkyně Šebelová, která navíc podle obviněného vypovídala účelově, v úmyslu vyhnout se těžšímu následku a chtěla obviněnému přitížit. Obviněný je dále přesvědčen, že soud nesprávně zjistil a vyhodnotil skutkové okolnosti po právní stránce.

Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 9. 2005, sp. zn. 4 To 327/2005, zrušil a přikázal soudu prvního stupně nové projednání a rozhodnutí věci. Současně žádá, aby dovolací soud rozhodl o přerušení výkonu trestu, který byl obviněnému nařízen rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 28. 6. 2005, sp. zn. 1 T 257/2004.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že dovolatel neuvedl k podpoře dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. vůbec žádné námitky a ani není žádnou z jeho námitek naplněn dovolací důvod spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněný podle ní primárně vytýká, že soud prvního stupně nehodnotil důkazy tak, jak mu ukládá ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. a domáhá se změny skutkových zjištění, ke kterým soud na základě dokazování dospěl. Teprve v důsledku těchto změn, pro které obviněný nabízí vlastní hodnocení důkazů, by bylo možné dospět k závěru, že se skutek neudál. Státní zástupkyně uzavřela, že takto odůvodněné dovolání nenaplňuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a po obsahové stránce neodpovídá žádnému dovolacímu důvodu podle § 265b tr. ř. Rovněž podle ní nelze dospět k závěru, že mezi učiněnými skutkovými zjištěními a jejich následným hodnocením by existoval extrémní nesoulad.

Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Současně souhlasila s projednáním věci v neveřejném zasedání.

Obviněný opírá dovolání o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Tento důvod dovolání je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je totiž specifickým mimořádným opravným prostředkem, který je určen k nápravě procesních a hmotně právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť by se tím dostával do postavení soudu prvního stupně, který je soudem zákonem určeným ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.

Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Z obsahu dovolání obviněného ale vyplývá, že jeho námitky nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu, protože jsou vesměs zaměřeny nikoli proti právnímu posouzení skutku nebo jinému hmotně právnímu posouzení ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale směřují výhradně proti hodnocení důkazů provedeného soudy a následně proti správnosti skutkového stavu uvedeného ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. V úvodu dovolání pouze formálně namítá nesprávné právní posouzení skutku ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tím, že skutek zjištěný soudem nevykazuje zákonné znaky daného trestného činu. Protože však tuto námitku staví na tom, že se skutkový děj, jak je popsán v rozsudku neudál, je zřejmé, že tuto námitku ve skutečnosti zakládá na jiné verzi skutkového děje, než byl soudem zjištěn. Jako námitku právní nelze označit ani námitku, která se týkala subjektivní stránky trestného činu, neboť obviněný tuto výhradu odůvodňuje tím, že skutkové okolnosti případu byly nesprávně zjištěny a provedené důkazy byly soudy obou stupňů nesprávně vyhodnoceny. Obviněný tedy pouze polemizuje se skutkovými zjištěními soudů obou stupňů a neuvádí žádné námitky, které by mohly zpochybnit použitou právní kvalifikaci. Obviněný tak dovolání, jako mimořádný opravný prostředek, zjevně zaměňuje za další odvolání, když jeho námitky jsou v podstatě totožné s námitkami uplatněnými již v řízení před odvolacím soudem, který se jimi zabýval, ale neshledal je důvodnými.

Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů také vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž Nejvyšší soud mezi nimi neshledal žádný, natož pak extrémní rozpor, který by jediný mohl odůvodnit zásah do skutkového děje v řízení o dovolání.

Nejvyšší soud na základě námitek obviněného konstatuje, že obviněný sice své dovolání opřel o formální deklaraci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., napadajícího právní posouzení skutku, ale svými konkrétními námitkami jej nijak nezpochybnil. Domáhal se změny skutkových zjištění učiněných soudy, přičemž teprve sekundárně v závislosti na takto dosažené změně skutkových zjištění by pak mělo podle něj dojít i ke změně právního posouzení skutku. Takovými námitkami však obviněný deklarovaný důvod zjevně nenaplnil.

Nejvyšší soud jako soud dovolací není obecnou třetí instancí, určenou ke komplexnímu přezkumu napadených rozhodnutí. Dovolací soud je na podkladě zákonného zmocnění oprávněn přezkoumávat napadená rozhodnutí jen z důvodů taxativně vymezených v ustanovení § 265b tr. ř., mezi kterými samotný přezkum skutkových zjištění soudu prvního stupně, resp. druhého stupně, nefiguruje.

Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř., který je dán v případech, kdy v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný, považuje Nejvyšší soud za nutné podotknout, že dovolatel na jedné straně v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. musí odkázat v dovolání na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. Obviněný však k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm k) tr. ř. neuvedl žádné námitky a ani žádnou z uplatněných námitek nebyl tento dovolací důvod naplněn.

Na základě těchto důvodů, když obviněný neuplatnil žádnou námitku, která by odpovídala uplatněným důvodům dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř., bylo dovolání odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení § 265b tr. ř.

Nejvyšší soud o návrhu obviněného na přerušení výkonu trestu nerozhodoval, protože pro takový postup neshledal důvody.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. prosince 2006

Předseda senátu:

JUDr. Michal Mikláš

Vydáno: 28. December 2006