JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 7 Tdo 1472/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 3. 12. 2008 dovolání obviněného M. L. , proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2008, sp. zn. 67 To 139/2008, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 31 T 67/2007 a rozhodl takto :

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se z r u š u j í rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2008, sp.zn. 67 To 139/2008, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 19. 3. 2008, sp. zn. 31 T 67/2007.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozsudky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 2651 odst. l tr. ř. se Obvodnímu soudu pro Prahu 4 přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 19. 3. 2008, sp. zn. 31 T 67/2007, byl obviněný M. L. uznán vinným trestným činem podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle § 260 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. a odsouzen podle § 260 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na tři roky, jehož výkon byl podle § 60a odst. 1, 2 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu tří roků při současném vyslovení dohledu nad obviněným.

O odvolání obviněného bylo rozhodnuto rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2008, sp. zn. 67 To 139/2008. Podle § 258 odst. l písm. b) tr. ř. byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 zrušen a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněný byl uznán vinným trestným činem podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle § 260 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. a odsouzen podle § 260 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody na tři roky s tím, že výkon trestu odnětí svobody byl podle § 60a odst. 1, 2 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu tří roků a zároveň byl nad obviněným vysloven dohled.

Jako trestný čin byl posouzen skutek, který podle zjištění Městského soudu v Praze a předtím až na určité odchylky v popisu skutku i podle zjištění Obvodního soudu pro Prahu 4 spočíval v podstatě v tom, že obviněný ve dnech 30. 12. 2005, 19. 2. 2006 a 28. 2. 2006 z místa svého bydliště v P. , N. , ze svého počítače úmyslně odesílal na internetové diskusní fórum A. texty s extrémistickým obsahem, které směřují k potlačení práv a svobod příslušníků židovského národa, k propagaci fašismu a A. H. Podle zjištění soudů šlo o texty ve znění „S. H. ”, dále „V. A. H. N.” a konečně o výrok ve znění (včetně pravopisných chyb) „Tvoje máma je hnusná židovská svině, přeju jí, aby chcípla co nejdřív, kurva jedna vyjebaná. Kopnu ji do xichtu svini a pak jí pochčiju držku kundě špinaví”.

Rozdíl mezi rozsudky obou soudů byl jednak v tom, že Obvodní soud pro Prahu 4 ve skutkové části výroku o vině jen odkázal na obsah spisu, pokud jde o znění textu hanobícího židovskou matku, zatímco Městský soud v Praze uvedl znění tohoto textu přímo do skutkové části výroku o vině, a dále v tom, že Městský soud v Praze do skutkové části výroku o vině nepojal oproti Obvodnímu soudu pro Prahu 4 odkaz na existenci příkladmo uvedených konkrétních neonacistických hnutí, která působí na území České republiky.

Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze. Tento rozsudek napadl v celém rozsahu s odkazem na důvody uvedené v § 265b odst. l písm. g), l) tr. ř. V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. namítl, že při právním posouzení skutku Městský soud v Praze nerespektoval stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2006, sp. zn. Tpjn 302/2005 (č. 11/2007 Sb. rozh. tr.), pokud jde o rozdíl mezi trestným činem podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle § 260 tr. zák. na straně jedné a trestným činem podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle § 261 tr. zák., resp. trestnými činy hanobení národa, etnické skupiny, rasy a přesvědčení podle § 198 tr. zák. a podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod podle § 198a tr. zák. na straně druhé. Z hlediska rozlišení uvedených trestných činů obviněný projevil nesouhlas s tím, že skutek byl posouzen podle § 260 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., a označil toto právní posouzení skutku za nesprávné. Jinak mimo rámec zákonných dovolacích důvodů obviněný uplatnil rozsáhlé námitky proti skutkovým zjištěním soudů a proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, zejména v otázce totožnosti jeho osoby s pachatelem činu. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou soudů, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 265i odst. 3, 4 tr. ř. napadený rozsudek i předcházející řízení a shledal, že pokud se opírá o dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř., je dovolání obviněného důvodné.

Především však považuje Nejvyšší soud za nutné připomenout, že v souladu s tím, jak je koncipován důvod dovolání uvedený v § 265b odst. l písm. g) tr. ř., zabýval se otázkou správnosti právního posouzení skutku ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistil Městský soud v Praze a před ním i Obvodní soud pro Prahu 4. Nejvyšší soud nijak nepřihlížel k té části dovolání, v níž obviněný rozvinul polemiku s tím, jak soudy hodnotily důkazy a jaká skutková zjištění z nich vyvodily. Jestliže dovolacím důvodem je nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení, logicky z toho plyne, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak byl zjištěn soudy, a nikoli jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. V dovolání lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nemá znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Dovolacím důvodem nejsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou námitky proti tomu, jak soudy při postupu podle § 2 odst. 6 tr. ř. hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění na jejich podkladě učinily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Vzhledem k zásadám vyplývajícím z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces může Nejvyšší soud z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. l písm. g) tr. ř. zasáhnout do skutkového základu rozhodnutí jen výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. O takový rozpor jde zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna, apod. V posuzovaném případě se o žádný extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními, která se stala podkladem výroku o vině, a provedenými důkazy rozhodně nejedná. Tato zjištění mají na obsah provedených důkazů jasnou logickou vazbu a jsou výsledkem takového hodnocení důkazů, při kterém soudy nijak nevybočily z mezí zásady volného hodnocení důkazů, jak je zakotvena v ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. To, že obviněný neakceptuje toto hodnocení a že nesouhlasí se skutkovými zjištěními, která soudy z důkazů vyvodily, není dovolacím důvodem.

Dále pokládá Nejvyšší soud za nezbytné konstatovat, že v posuzované věci vůbec nebyl uplatnitelný dovolací důvod uvedený v § 265b odst. l písm. l) tr. ř., který se vztahuje ke zcela jinému typu rozhodnutí, než je napadený rozsudek Městského soudu v Praze. S odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. l) tr. ř. lze napadat jen rozhodnutí, jímž byl řádný opravný prostředek proti rozsudku zamítnut nebo odmítnut. Městský soud v Praze však odvolání obviněného nezamítl (§ 253 odst. l tr. ř., § 256 tr. ř.) ani neodmítl (§ 253 odst. 3 tr. ř.), nýbrž z jeho podnětu zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 a sám ve věci nově rozhodl.

Nejvyšší soud přisvědčil dovolání obviněného podanému s odkazem na důvod uvedený v § 265b odst. l písm. g) tr. ř. v tom směru, že nelze akceptovat právní posouzení skutku jako trestného činu podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle § 260 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák.

Uvedeného trestného činu se podle § 260 odst. l tr. zák. (nehledě na přísnější právní kvalifikaci) dopustí ten, kdo podporuje nebo propaguje hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod člověka nebo hlásá národnostní, rasovou, náboženskou či třídní zášt\' vůči jiné skupině osob.

Z tzv. právní věty výroku o vině je zřejmé, že oba soudy považovaly znaky trestného činu za naplněné ve variantě, která spočívá v tom, že pachatel „propaguje” hnutí uvedené v citovaném ustanovení. S tím se však Nejvyšší soud nemohl ztotožnit.

Propagace hnutí může být otevřená, resp. přímá, pokud spočívá v takových projevech, jakými jsou veřejné oslavování a vyzdvihování hnutí, hlásání jeho tezí a cílů, ale může být i skrytá, resp. nepřímá, pokud spočívá v tvorbě nebo prezentaci literárního, dramatického, výtvarného či filmového díla, které glorifikuje hnutí nebo jeho představitele. Propagace hnutí je podle § 260 odst. l tr. zák. alternativním znakem trestného činu ve vztahu ke znaku, který spočívá v tom, že pachatel „podporuje” hnutí. Podpora hnutí může mít materiální podobu, pokud spočívá např. v poskytování finančních prostředků, nemovitého či movitého majetku (budov, zařízení, technických prostředků), služeb apod., ale může mít také morální podobu, pokud spočívá v utvrzování stávajících příslušníků hnutí v jejich přesvědčení a počínání, v získávání nových příslušníků apod. Z toho, že podpora a propagace hnutí představují alternativní znaky trestného činu, vyplývá mimo jiné to, že konkrétní formy jednání, které je naplňují, se musí vyznačovat srovnatelnou mírou závažnosti. Pro oba alternativní znaky je příznačné, že je lze naplnit jen takovým jednáním, které směřuje k tomu, aby hnutí získalo další přívržence či aby jinak byla posílena jeho pozice. (K této problematice viz č. 11/2007 Sb. rozh. tr.)

Aplikují-li se uvedené zásady na posuzovaný případ, je zřejmé, že ze strany obviněného nešlo o jednání, které by bylo podřaditelné pod zákonný znak propagace, jak dovodily oba soudy, ani pod alternativní znak podpory ve smyslu § 260 odst. l tr. zák. Slova „S. H. ” ani slova „V. A. H. N. ”, byt\' vícekrát opakovaná, avšak použitá v internetovém diskusním fóru zcela osamoceně bez jakéhokoli dalšího zařazení do nějakého širšího významového kontextu, nelze považovat za prostředek směřující k tomu, aby pozice nějakého hnutí byla reálně jakkoli posílena získáním dalších přívrženců nebo jiným způsobem. Jednání obviněného se ve skutečnosti omezilo na veřejné projevení sympatií k hnutím navazujícím na německý nacismus. Lze tedy uvažovat o tom, že odpovídalo znakům trestného činu podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle § 261 tr. zák.

Tím spíše nemohly být znaky trestného činu podpory a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka podle § 260 odst. l tr. zák. naplněny textem o židovské matce. Obsahem tohoto textu jsou vulgární a nenávistné urážky na adresu individuální osoby pro její židovský původ. Z textu však nelze dovodit souvislost s nějakým hnutím, natož jeho propagaci či dokonce podporu ve smyslu znaků trestného činu podle § 260 odst. l tr. zák. Text je sice jasným projevem ideologie antisemitismu, avšak to nelze zaměňovat za propagaci či podporu nějakého hnutí. Znaky trestného činu podle § 260 odst. l tr. zák. nenaplňuje samotný projev antisemitismu jako takového, pokud jednání pachatele nemá nějakou vazbu na určitou skupinu osob, která antisemitismus hlásá či praktikuje a která představuje hnutí. Ve vztahu k hanobícím projevům, které takovou vazbu postrádají, lze uvažovat z toho hlediska, zda naplňují znaky trestného činu hanobení národa, etnické skupiny, rasy a přesvědčení podle § 198 tr. zák. nebo v závislosti na okolnostech konkrétního případu znaky jiného trestného činu podle páté hlavy zvláštní části trestního zákona. (K tomu viz rovněž č. 11/2007 Sb. rozh. tr.)

Napadený rozsudek Městského soudu v Praze i předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 jsou rozhodnutími, která spočívají na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř.

Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání obviněného zrušil rozsudky obou soudů, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 4, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 3. prosince 2008

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec

Vydáno: 03. December 2008

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR





REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. do 24 hodin