JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 7 Tdo 1460/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 29. listopadu 2006 o dovolání obviněného M. O., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 1. 2006, sp. zn. 4 To 229/2005, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 2 T 72/2004, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 24. 3. 2005, sp. zn. 2 T 72/2004, byl obviněný M. O. uznán vinným trestnými činy ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák. a výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. a byl odsouzen podle § 221 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání devíti měsíců, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 tr. zák., § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku.

Obviněný M. O. spáchal trestné čin ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák. a výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. pod bodem 1) rozsudku tím, že dne 19. 10. 2003 v D. B., kolem 01:45 hod., poté, co byl D. B. vykázán z budovy diskotéky „K.“ a vhodil do skleněné výplně dveří pivní sklenici, přičemž střepy z rozbité skleněné výplně zasáhly M. H., která utrpěla drobnou oděrku na čele, což si však nevyžádalo lékařské ošetření, následně byl D. B. opakovaně napaden údery pěstí do obličeje, kopáním do různých částí těla a tažením po zemi obviněnými M. O., V. H. a další osobou, v důsledku čehož utrpěl poranění – pohmoždění pravé očnice, krevní výron do spojivky pravého oka, zlomeninu nosních kůstek bez posunu, výron do pravé čelistní dutiny a odřeniny na zádech a levém kolenním kloubu s dobou léčení do 17. 11. 2003.

Trestné čin ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák. a výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. pod bodem 2) rozsudku spáchal obviněný M. O. společně s R. V. tím, že dne 7. 12. 2003 v D. B., kolem 03:00 hod. v objektu diskotéky „K.“ před více hosty napadli spolu s další osobou údery skládacím obuškem do hlavy a pěstí do obličeje B. J., a dále napadli údery pěstí do hlavy P. H., a J. R., přičemž v důsledku uvedeného jednání utrpěl poškozený B. J. zranění – tržnou ránu na hlavě, tržnou ránu levého boltce, tržnou ránu 4. prstu pravé ruky a těžké zhmoždění dolní čelisti vpravo a levého předloktí s dobou léčení do 29. 12. 2003, poškozený P. H. utrpěl zranění – zlomeninu nosních kůstek a hematom levé dolní čelisti a pohmatovou bolestivost hlavy v týlní krajině s dobou léčení v trvání 3 týdnů a poškozený J. R. zranění pohmoždění hlavy a hrudníku s dobou léčení do 17. 12. 2003.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný M. O. odvolání proti všem jeho výrokům. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 18. 1. 2006, sp. zn. 4 To 229/2005, odvolání obviněného zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.

Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 1. 2006, sp. zn. 4 To 229/2005, podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný soudům obou stupňů vytkl, že porušily ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Ohledně skutku ad 1) rozsudku namítl, že jej nespáchal a že soudy hodnotily provedené důkazy jednostranně a v jeho neprospěch, když dospěly k závěru, že spáchal uvedené trestné činy. Stejné námitky obviněný uvedl i ke skutku ad 2) rozsudku a nadto dodal, že údajně ani nebylo prokázáno, že se skutek stal. Dále se ohradil proti tomu, že mu byl rozsudkem uložen přísnější trest než jaký mu byl uložen v této věci trestním příkazem.

V doplnění dovolání obviněný opakoval své námitky a dodal, že učiněná skutková zjištění nenaplňují znaky trestných činů ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák. a výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák., protože soudy údajně nedospěly k jednoznačnému závěru, který by nevzbuzoval pochybnosti. Soudům obou stupňů v této souvislosti vytkl, že mu u obou žalovaných skutků neprokázaly úmysl, škodlivý následek ani příčinnou souvislost.

Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 1. 2006, sp. zn. 4 To 229/2005, i rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 24. 3. 2005, sp. zn. 2 T 72/2004, a aby podle § 265m odst. 1 tr. ř. ve věci sám rozhodl.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je v řízení o dovolání povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je totiž specifickým mimořádným opravným prostředkem, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další instancí přezkoumávající skutkový stav věci, neboť by se tím dostal do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do postavení soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.

Nejvyšší soud shledal, že obviněný sice uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítal nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadl soudy učiněná skutková zjištění týkající se spáchaných skutků. Za námitky skutkového charakteru je nutno považovat výhrady obviněného, které se týkají hodnocení provedených důkazů ze strany soudu co do jejich věrohodnosti či průkaznosti. Nejvyšší soud podotýká, že skutková zjištění uvedená v popisu skutku jsou dostatečným podkladem pro závěr o úmyslu obviněného, škodlivém následku a příčinné souvislosti, když soudy v odůvodněních svých rozhodnutí logicky vyložily, o které důkazy opřely svá skutková zjištění. K výtce obviněného, že byla porušena zásada uvedená v § 2 odst. 5 tr. ř., Nejvyšší soud uvádí, že tato zásada je zásadou procesní, nikoli zásadou trestního práva hmotného, a proto tato výhrada nenaplňuje důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který slouží výlučně k nápravě vad spočívajících v nesprávném hmotně právním posouzení.

Obviněný se dovoláním domáhá, aby na základě jiného hodnocení důkazů byly jiným způsobem posouzeny skutky, pro které byl stíhán. Jak vyplývá z již shora uvedeného, dovolací soud je vázán skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy nižších stupňů, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním (tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy) nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).

K námitce obviněného, že mu byl rozsudkem uložen přísnější trest než jaký mu byl uložen v této věci trestním příkazem Nejvyšší soud připomíná, že případná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu nelze v dovolacím řízení napadnout dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale pouze v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Ten je naplněn tehdy, byl-li uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou trestním zákonem za trestný čin, jehož spácháním byl obviněný uznán vinným. Protože o žádnou z uvedených alternativ u obviněného nejde a obviněný to ve svém dovolání ani nenamítá, nenaplňují jeho výhrady ohledně uloženého trestu žádný z dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud tuto námitku považuje za bezpředmětnou také z toho důvodu, že v posuzovaném případě byl trestní příkaz v důsledku řádně podaného odporu ze zákona zrušen. Soud prvního stupně při novém projednávání věci nebyl vázán právní kvalifikací ani druhem a výměrou trestu obsaženými v trestním příkazu, a proto zde neplatila zásada zákazu reformace in peius (srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2002, sp. zn. II. ÚS 213/2000, publikovaný pod č. 19, sv. č. 25 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).

Protože Nejvyšší soud shledal, že námitky obviněného nenaplňují důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nelze je podřadit ani pod jiné důvody dovolání uvedené v § 265b tr. ř., odmítl dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., a učinil tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. listopadu 2006

Předseda senátu

JUDr. Jindřich Urbánek

Vydáno: 29. November 2006