JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 7 Tdo 145/2002

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 5. 2002 o dovolání obviněného M. B., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. července 2001, sp. zn. 7 T 51/2000, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání o d m í t á , protože není přípustné.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 7. 2001, sp. zn. 7 T 51/2000, byl obviněný uznán vinným spácháním pokusu trestného činu vraždy podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 219 odst. 1 tr. zák. jako zvlášť nebezpečný recidivista ve smyslu ustanovení § 41 odst. 1 tr. zák., jehož se měl dopustit tím, že dne 2. 12. 1999 kolem 23.40 hodin na pokoji č. 23 v objektu ubytovny v N. M. n. M., v podnapilém stavu po konfliktu se svým spolubydlícím P. B., jej velkou intenzitou bodl kuchyňským nožem s délkou čepele 17 cm do pravého podbřišku a způsobil mu bodné poranění pronikající svalovinou břišní stěny a nástěnnou pobřišnicí do břišní dutiny, kde došlo k probodnutí přední i zadní stěny kličky tenkého střeva a nástěnné pobřišnice zadní břišní stěny, kdy bodný kanál končil ve vnitřním kyčelním svalu u pravé kyčelní tepny, s bezprostředním ohrožením života jmenovaného poškozeného, když k jeho usmrcení nedošlo jen díky včasné specializované léčebné péči a urgentnímu chirurgickému zákroku, přičemž takového jednání se dopustil, ač byl rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 19. 1. 1994, sp. zn. 2 T 44/92, který nabyl právní moci dne 19. 1. 1994, odsouzen pro trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., k trestu odnětí svobody v trvání 4 let a 6 měsíců, z jehož výkonu byl propuštěn dne 28. 8. 1998. Za toto své jednání byl podle § 219 odst. 1 tr. zák. za použití § 42 odst. 1, 2 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 12 roků a 6 měsíců nepodmíněně. Podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Současně bylo obviněnému podle § 72 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zák. uloženo ochranné protialkoholní léčení v ambulantní formě a podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost uhradit škodu ve výši 27.285,- Kč, a to Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR - Okresní pojišťovně Náchod.

Proti tomuto rozsudku si podal obviněný odvolání, které bylo podle § 256 tr. ř. usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 1. 2002, sp. zn. 7 To 109/01, jako nedůvodné zamítnuto. Rozsudek soudu prvního stupně tak nabyl právní moci dne 9. 1. 2002.

Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dne 26. 3. 2002, tedy ve lhůtě uvedené v ust. § 265e odst. 1 tr. ř. dovolání, v němž soudu prvního stupně vytýká nesprávné právní posouzení skutku. Naplnění dovolacího důvodu spatřuje v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (po novele zák. č. 265/2001 Sb.), přičemž namítá, že poškozeného neměl v úmyslu usmrtit a neměl pro toto jednání ani žádný motiv. Rovněž nesouhlasí se závěrem soudu, že přípravné řízení bylo provedeno v souladu se zásadou práva obviněného na řádnou obhajobu a řádné objasnění věci. Vzhledem k uvedenému dovolatel navrhuje, aby dovolací soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil dovoláním napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové a podle § 265l odst. 1 tr. ř. věc procesnímu soudu přikázal k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že dovolatel se sice formálně opřel o důvod obsažený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve skutečnosti však napadl správnost skutkových zjištění, neboť jeho námitky jsou v podstatě subjektivní polemikou s konkrétním hodnocením důkazů. Vedle toho zdůraznil, že dovolání je namířeno pouze proti rozsudku soudu prvního stupně, přičemž výhrady vůči rozsudku soudu druhého stupně nevznáší. Pokud jde o dovoláním napadené rozhodnutí (jakož i řízení, které mu předcházelo), nelze mu vytknout žádnou vadu, která by mohla založit dovolací důvod zakotvený v některém z ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. Soudy obou stupňů provedly ve věci náležitá skutková zjištění, jednání obviněného po právní stránce správně kvalifikovaly, uložený trest odpovídá kriteriím uvedeným v příslušných zákonných ustanoveních a v celém průběhu řízení byla práva obhajoby respektována. Navrhl proto, aby dovolací soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. tr. ř. odmítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti dovolání (§ 265a tr. ř.).

Obviněný, řádně zastoupený advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.), je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání, neboť napadá nesprávnost výroků, které se ho bezprostředně dotýkají.

Podle § 265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, tj. soudu odvolacího ve věci samé uvedené v § 265a odst. 2 tr. ř. jen v případě, že to zákon připouští, tzn. že toto rozhodnutí bylo vydáno již za účinnosti novely trestního ř. (zák.č. 265/2001 Sb.), tj. po 1.1.2002, kterou bylo dovolání do systému opravných prostředků zavedeno. Rozhodnutí soudu prvního stupně však nelze s ohledem na § 265a odst. 1 tr. ř. dovoláním napadnout vůbec.

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, není-li přípustné. Nejvyšší soud jako soud dovolací dospěl k závěru, že v projednávané věci nejsou splněny podmínky, které by zakládaly přípustnost dovolání podle tohoto ustanovení tr. řádu, neboť dovolání obviněného směřovalo proti rozhodnutí soudu prvního stupně, nikoliv soudu odvolacího. Dovolání obviněného směřující do tohoto rozhodnutí, proto odmítl jako nepřípustné podle § 265i písm. a) tr. ř.. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 14. května 2002

Předseda senátu:

JUDr. Michal M i k l á š

Vydáno: 14. May 2002