JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 7 Tdo 1448/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky projednal dne 10. prosince 2008 v neveřejném zasedání dovolání obviněné J. K. , nyní V. , proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2008, sp. zn. 61 To 187/2008, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soud pro Prahu 9 pod sp. zn. 2 T 179/2007, a rozhodl t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné J. K. , nyní V. , o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2008, sp. zn. 61 To 187/2008, byl podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušen v celém rozsahu rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 13. 3. 2008, sp. zn. 2 T 179/2007. Městský soud v Praze podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že uznal obviněnou J. K. , roz. V. , bytem P. , J. , vinnou trestným činem poškozování cizích práv podle § 209 odst. 1 písm. a) tr. zák., který spáchala tím, že v době od 8:00 hodin dne 7. 7. 2006 do 20:00 hodin dne 12. 7. 2006 bez vědomí a souhlasu poškozené I. G. použila její soukromé fotografie, na nichž je zachycena do půli těla nahá tak, že je uveřejnila internetem nejméně prostřednictvím www.spoluzaci.cz, dále www.atlas.cz, kde pod n. „z.“ připojila i eroticky laděný inzerát, v němž uvedla mobilní telefonní číslo poškozené, adresu jejího bydliště a její soukromou e-mailovou adresu a dále www.libimseti.cz provedla registraci s uvedením registračního kontaktu pod e mailovou adresou poškozené s připojeným textem inzerátu, když ke zveřejnění nedošlo pro neautorizaci poškozené, v důsledku čehož byla poškozená telefonicky i e mailem kontaktována cizími muži s nabídkami seznámení a sexu v reakci na inzerát, který vzbuzoval dojem, že je inzercí poškozené, která tak nabízí erotické služby, což mohlo značnou měrou ohrozit její vážnost u spoluobčanů. Za tento trestný čin obviněnou odsoudil podle § 209 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců. Podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. byl obviněné výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu dvanácti měsíců.

Proti tomuto rozsudku podala obviněná prostřednictvím svého obhájce včas dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. b) a g) tr. ř. Obviněná především namítla, že ve věci rozhodl vyloučený orgán. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně podle názoru obviněné plyne, že soud neměl objektivní poměr k projednávání věci, existují zjevné pochybnosti o jeho nepodjatosti, což je důvodem pro vyloučení soudce, resp. ke zrušení rozsudku a přikázání věci k projednání jinému senátu. Poukázala na to, že tyto skutečnosti namítala již v odvolání a odvolací soud jí dal za pravdu.

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedla, že ve výroku rozsudku odvolacího soudu, bylo uvedeno, že „mohla ohrozit“, čímž „způsobila vážnou újmu“, a dovodila, že pokud „mohla ohrozit“, nemohla „způsobit“. Pokud jde o újmu na právech poškozené I. G. , tato újma nemusela být natolik intenzivní, aby byla s to způsobit vážnou újmu.

Obviněná dále namítla, že odvolací soud nesprávně posoudil vztah mezi dvěma hmotně právními předpisy. O její vině bylo rozhodnuto na základě jediného a nezákonného důkazu, a to údajného jednoznačného zjištění přípojného bodu, doby připojení a toho, že k připojení došlo z jejího počítače. Poukázala na to, že za účelem náležitého objasnění trestné činnosti je stanovena doba půl roku, po kterou mohou být informace archivovány. Poskytovatel O. N. byl proto povinen zlikvidovat jakýkoliv vstup na stránky www.libimseti.cz nejpozději dne 7. 1. 2007, a pokud je uchovával ještě dne 12. 1. 2007, porušoval tím zákon.

Obviněná v závěru dovolání shrnula své námitky pod následující body: 1. ve věci rozhodl vyloučený orgán, jeho podjatost je zřejmá z odůvodnění rozsudku nalézacího soudu a podjatost byla namítána již v odvolání; 2. soud nesprávně popsal a vyhodnotil následek, který údajně vznikl poškozené I. G. , nezabýval se intenzitou údajného poškození jejich nemajetkových práv, z čehož je zřejmé, že nesprávně hmotně právně posoudil ustanovení § 209 tr. zák; 3. nalézací i odvolací soud nesprávně vyhodnotily vztah mezi hmotně právními předpisy a porušily ústavní právo na spravedlivý proces, když celospolečenský zájem na objasnění trestné činnosti posoudily jako zájem, který převyšuje zájem na ochraně soukromí.

Z těchto důvodů obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené rozhodnutí i jemu předcházející rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 9, a přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 9, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal, popřípadě, aby zrušil rozsudek Městského soudu v Praze a sám ve věci rozhodl tak, že se obviněná zprošťuje obžaloby.

Nejvyšší státní zástupkyně uvedla v písemném vyjádření k dovolání obviněné, že není naplněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. Poukázala na to, že obviněná v odvolání nenamítala podjatost samosoudkyně podle § 30 odst. 1 tr. ř., ale vytýkala údajná pochybení, pokud jde o provádění důkazů podle § 2 odst. 5 tr. ř. a jejich hodnocení podle § 2 odst. 6 tr. ř. Nejvyšší státní zástupkyně zdůraznila, že rozhodnutí o vyloučení soudce podle § 30 odst. 1 tr. ř. je průlomem do ústavní zásady stanovené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Navíc rozsudek soudu prvního stupně byl odvolacím soudem zrušen a meritorní rozhodnutí tedy není založeno na žádném rozhodnutí, které by učinila samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 9.

K námitkám, které obviněná uplatnila v rámci důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nejvyšší státní zástupkyně uvedla, že tyto námitky se zcela míjejí nejen s tímto dovolacím důvodem, ale i s ostatními dovolacími důvody. Přesto poukázala na to, že ke spáchání skutku došlo dne 7. 7. 2006. Obvodní soud pro Prahu 9 nařídil podle § 88a odst. 1 tr. ř. vydání údajů, nařízení bylo doručeno povinné osobě O. N. dne 12. 1. 2007, který dne 25. 1. 2007 odeslal policejnímu orgánu zprávu s údaji. Zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně souvisejících zákonů (dále jen: ,,zákon o elektronických informacích“), v ustanovení § 97 odst. 3 stanoví dobu, po kterou jsou osoby zajišťující veřejnou komunikační síť nebo poskytující veřejně dostupnou službu elektronických komunikací povinny uchovávat provozní a lokalizační údaje. Tato doba je stanovena na nejméně 6 měsíců a na nejvýše 12 měsíců, přičemž po jejím uplynutí je zmíněná osoba povinna tyto údaje zlikvidovat, pokud nebyly poskytnuty orgánům oprávněným k jejich vyžádání, tzn. např. v rámci postupu podle § 88a odst. 1 tr. ř. Podle vyhlášky Ministerstva informatiky č. 485/2005 Sb., o rozsahu provozních a lokalizačních údajů, době jejich uchovávání a formě a způsobu jejich předávání orgánům oprávněným k jejich využívání, konkrétně podle ustanovení § 4 odst. 1 platí, že provozní a lokalizační údaje se mimo jiné v případě elektronických komunikací uchovávají po dobu šesti měsíců. Žádost orgánů činných v trestním řízení o sdělení provozních a lokalizačních údajů byla překročena o 5 dnů, když zákon o elektronických komunikacích stanoví v obecném smyslu lhůtu 6 měsíců jako lhůtu minimální a lhůtu 12 měsíců jako lhůtu maximální.

Nejvyšší státní zástupkyně v této souvislosti konstatovala, že zpráva O. N. nebyla jediným důkazem pro posouzení viny obviněné. Podle skutkových zjištění soudu totiž obviněná našla fotografický aparát V. K. , v němž byly uloženy předmětné fotografie poškozené, přičemž tyto snímky si obviněná zkopírovala či nechala zkopírovat do svého notebooku. Dále obviněná měla k dispozici nebo znala všechny potřebné údaje týkající se osobních poměrů V. K. (týkající se přístupového hesla, telefonního čísla poškozené apod.) a vzhledem k problematickému vzájemnému vztahu se svým tehdejším manželem V. K. , s nímž byla v rozvodovém řízení, lze zjevně shledávat na straně obviněné i motiv trestného činu. Poukázala také na sdělení Ř. s. a d. Č. r. , u něhož byla obviněná v pracovním poměru, které potvrdilo časové okamžiky, kdy byl počítač, který nikdo jiný nepoužíval, používán obviněnou a připojen v den spáchání skutku na servery www.spoluzaci.cz, www.atlas.cz a www.libimseti.cz. Z hlediska dokazování proto namítané pochybení nezakládá porušení práva na spravedlivý proces. Nejvyšší státní zástupkyně považuje za správnou úvahu odvolacího soudu o tom, že za daných okolností převyšoval zájem na objasnění trestné činnosti nad zájmem nad ochranou provozních a lokalizačních údajů, přičemž opačný závěr nelze odvodit ani z rozhodnutí Ústavního soudu, na něž obviněná odkazuje. Připomněla, že obviněná se svého jednání dopustila na pracovišti ze služebního počítače, jehož oprávněným provozovatelem bylo Ř. s. a d. Č. r. , přičemž oprávněný provozovatel neuplatnil žádné námitky proti zjišťování informací přenášených z jeho počítače. Soukromí člověka tedy bylo narušeno výraznějším způsobem především na straně poškozené.

Nejvyšší státní zástupkyně považuje za námitky podřaditelné pod důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pouze námitky týkající se znaku způsobení újmy na právech jiného a vážnosti této újmy. Pokud jde o první z nich, je vzhledem k učiněným skutkovým zjištěním popsaným ve výroku o vině rozsudku soudu druhého stupně zřejmé, že obviněná zveřejnila smyšlený eroticky laděný inzerát poškozené I. G. (pod nickem „zkurvenka“) s příslušnými fotografiemi, v jehož důsledku byla poškozená kontaktována cizími muži s nabídkami k seznámení a sexu a že mohla být značnou měrou ohrožena její vážnost u spoluobčanů. Nejvyšší státní zástupkyně je přesvědčena, že zcela nepochybně byla poškozené způsobena vážná újma na právech, a to na právu nebýt veřejně nepravdivě dehonestujícím způsobem označována jako osoba poskytující erotické služby, resp. na právu samostatně a svobodně rozhodovat o prezentaci svých sexuálních aktivit a intimních fotografií. Zveřejněnou inzercí nabízející poskytování erotických služeb, kterou shlédlo více lidí, byť na ni nereagovali, mohlo dojít podle názoru nejvyšší státní zástupkyně (s poukazem na závěr odvolacího soudu) i k následku, který lze posuzovat jako způsobení vážné újmy na právech, neboť právem je i nemít neoprávněně značnou měrou ohroženou vážnost u spoluobčanů. Zmíněné závěry jsou adekvátní i ve vztahu k námitce obviněné, že nebyla zjištěna intenzita újmy na právech poškozené. Nejvyšší státní zástupkyně dovodila, že právní kvalifikace skutku je správná.

Nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné a souhlasila s tím, aby rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Pro případ odlišného stanoviska dovolacího soudu souhlasila podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. i s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání .

Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) shledal, že dovolání obviněné je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností:

Trestný čin poškozování cizích práv podle § 209 odst. 1 písm. a) tr. zák. spáchá, kdo jinému způsobí vážnou újmu na právech tím, že uvede někoho v omyl. Pachatel tohoto trestného činu bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem. Ustanovením § 209 tr. zák. jsou chráněna jiná než majetková práva jednotlivce, např. v oblasti rodinných a pracovních vztahů. Uvedením v omyl se rozumí jednání, kterým pachatel předstírá okolnosti, které nejsou v souladu se skutečným stavem věci. Může být spácháno konáním, opomenutím i konkludentním jednáním. Zda jde o vážnou újmu na právech je nutno posoudit se zřetelem k okolnostem konkrétního případu, zejména se zřetelem k tomu, o jaké právo šlo, jaká byla intenzita újmy na tomto právu a jaké následky to mělo pro poškozeného, zejména, zda šlo o škodlivý následek lehce nebo obtížně odstranitelný, popř. již zcela neodstranitelný (srov. Šámal, P. – Púry, F. – Rizman, S.: Trestní zákon. Komentář. 3. vydání. Praha, C. H. Beck 1998, s. 983).

Podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. lze podat dovolání, jestliže ve věci rozhodl vyloučený orgán; tento důvod dovolání nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Obviněná v rámci tohoto dovolacího důvodu namítala, že ve věci rozhodl vyloučený orgán, jímž byla podle obsahu dovolání samosoudkyně Obvodního soudu pro Prahu 9 Mgr. M. I. Ta podle dovolatelky nepostupovala nestranně a nezaujatě při hodnocení důkazů, což plyne z odůvodnění rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 13. 3. 2008, sp. zn. 2 T 179/2008, v němž samosoudkyně mimo jiné uvedla, že „… je směšná snaha vyvinit se z žalovaného jednání … připadá soudu obzvlášť nemorální.“ Z těchto okolností je podle obviněné možno dovodit podjatost soudu, přičemž obviněná poukázala na to, že tyto skutečnosti namítala již v odvolání a odvolací soud jí dal za pravdu, že šlo (ze strany samosoudkyně) o jednání nevhodné a neprofesionální, které snižuje vážnost soudu. Z obsahu námitky je zřejmé, že mínila poměr samosoudkyně k projednávané věci podle § 30 odst. 1 tr. ř. Předně je třeba uvést, že neodpovídá skutečnosti, že by obviněná výslovně vznesla námitku podjatosti samosoudkyně již v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. Odvolání obviněné proti výroku o vině i výroku o trestu bylo výslovně založeno na tom, že nebyl zjištěn skutkový stav v souladu s § 2 odst. 5 tr. ř. a že hodnocení důkazů soudem prvního stupně neodpovídalo zásadě volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. (srov. č. l. 254 až 262 spisu). Pod bodem II. odvolání (č. l. 262 spisu) obviněná v souvislosti s postupem soudu podle § 2 odst. 6 tr. ř. uvedla, že důkazy byly hodnoceny jednostranně a že z „vyjádření soudu … jsou patrné emoce a zaujetí soudce, pro něž nemám vysvětlení.“

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. předpokládá splnění dvou kumulativně stanovených podmínek, a to, že ve věci rozhodl vyloučený orgán, a dále, že tato okolnost nebyla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa nebo jím byla před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. proto nelze použít, jestliže okolnost, že ve věci rozhodl vyloučený orgán byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Zákon tedy neumožňuje, aby dovolatel věděl-li o podjatosti soudce, který ve věci rozhodoval – namítal tuto skutečnost až v dovolání (srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád. Komentář. II. díl. 5. vydání. Praha, C. H. Beck, str. 2015 až 2016). Z obsahu odvolání obviněné proti rozsudku soudu prvního stupně je zřejmé, že obviněná nenamítla zákonným způsobem podjatost samosoudkyně soudu prvního stupně. Není proto naplněn důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že meritorní rozhodnutí ve věci učinil odvolací soud, který zrušil rozsudek soudu prvního stupně.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistil soud. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistil soud, a nikoli tak jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. V dovolání je možné namítat, že skutkový stav, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Lze tedy vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem. Mimo meze dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání nemůže být založeno na tom, že dovolatel nesouhlasí s tím, jak soud v rámci postupu podle § 2 odst. 6 tr. ř. hodnotil důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodil, jak postupoval při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedl dokazování, že nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud zabývá otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně.

Nejvyšší soud České republiky zjistil, že obviněná uplatnila zčásti skutkové námitky, jimiž se dovolací soud nemohl zabývat. Judikatura vychází z názoru, že důvod dovolání podle § 265b odst. l písm. g) tr. ř. není obsahově naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovými zjištěními soudu, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem soudů při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Námitku spočívající v tom, že odvolací soud nesprávně posoudil vztah mezi dvěma hmotně právními předpisy nelze vzhledem k zákonnému vymezení dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit pod tento dovolací důvod, protože se nejedná o hmotněprávní námitku. Jedinou právní námitkou je námitka týkající se znaku trestného činu poškozování cizích práv podle § 209 odst. 1 tr. zák., a to způsobení vážné újmy na právech jiného. Tuto námitku shledal dovolací soud nedůvodnou vzhledem k právním závěrům soudu učiněným na základě skutkových zjištění soudu.

Protože rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2008, sp. zn. 61 To 187/2008, netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Rozhodnutí o dovolání učinil v neveřejném zasedání konaném za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 10. prosince 2008

Předseda senátu

JUDr. Jindřich Urbánek

Vydáno: 10. December 2008

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR





REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. pro Vás