JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 7 Tdo 1354/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 29. října 2008 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného J. B., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 11. 2007, sp. zn. 8 To 399/2007, v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 8 T 30/2004, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 11. 4. 2007, sp. zn. 8 T 30/2004, byl obviněný J. B. uznán vinným ad I. trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. a pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1 k § 221 odst. 1 tr. zák. a ad II. společně se spoluobviněným R. G. trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák., spáchaným ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. Za to byl podle § 235 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let a 3 měsíců, se zařazením pro jeho výkon podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Současně byl ohledně tohoto obviněného zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu Plzeň–sever vydaného dne 1. 8. 2005 doručeného obviněnému dne 7. 10. 2005, č. j. 2 T 112/2005–72, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 18 měsíců. Podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích poškozených na náhradu škody.

Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 26. 11. 2007, sp. zn. 8 To 399/2007, odvolání obviněného J. B. podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. K odvolání R. G. podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil ohledně něj rozsudek soudu prvního stupně toliko ve výroku o trestu a uložil mu trest nový. Jinak zůstal napadený rozsudek beze změn.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný J. B. prostřednictvím obhájce řádně a včas dovolání z důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ve vztahu k prvnímu skutku uvedl, že na základě skutkových zjištění učiněných v průběhu celého řízení nebylo v žádném směru prokázáno, že by se dopustil jednání, které by bylo možno kvalifikovat jak uvedené trestné činy. Argumentace soudů obou stupňů údajně spočívá především na věrohodnosti svědkyně K. Soudy však podle něj absolutně nezohlednily rozpory ve výpovědích ostatních svědků (výpověď A. a Z. proti výpovědi K.). Obviněný namítal, že svědkyně K. nebyla svědkyní nestrannou, a to pro její vztah k poškozenému. Navíc údajně nebylo zřejmé, zda tato svědkyně byla střízlivá, což by podle něj mohlo mít vliv na její věrohodnost. Vyjadřoval se ke způsobu, jímž nalézací soud hodnotil provedené důkazy v této věci, s tím, že soud měl při hodnocení důkazů přihlédnout k osobě poškozeného S., jeho trestní minulosti i ke skutečnosti, že S. byl v době činu také pod vlivem alkoholu a že v minulosti působil v předmětném baru problémy. Soudy se údajně nevypořádaly s příčinami zranění poškozeného a z výpovědí svědků jednoznačně nevyplynulo, zda k útoku došlo se zbraní či nikoli, zda došlo k útoku obviněného, nebo jen chránil svojí osobu a zařízení baru. Nebylo objasněno, zda poškozený v danou dobu seděl u baru nebo u stolu. Výpověď K. pak obviněný považuje za odtrženou od reality. Vyjádřil přesvědčení, že z rozporných výpovědí svědků a skutečností, které soudy nezohlednily (osobnost poškozeného, ovlivnění svědků alkoholem, absence použité zbraně atd.) nebylo možno dovodit, že by spáchal trestný čin, pro nějž byl odsouzen. Obdobné výhrady vznesl obviněný i vzhledem ke skutku pod bodem ad II. Uvedl, že ve vztahu ke druhému ze skutků popsaných ve výroku o vině nebylo prokázáno žádné takové jeho jednání, jež by bylo možné charakterizovat jako trestný čin. Opět zpochybnil správnost hodnocení důkazů soudy obou stupňů, dodal, že soudy opřely svůj názor o výpověď poškozeného V. a lékařské zprávy, přičemž výpověď V. považuje obviněný za spornou, danou snahou tohoto poškozeného se od počátku vyhnout trestnímu stíhání za majetkovou trestnou činnost. Obviněný rekapituloval svou verzi proběhlých událostí a uvedl, že z jeho strany došlo vůči poškozenému pouze k tomu, že mu dal „výchovných pár facek“. Obviněný je přesvědčen, že nebylo prokázáno, že by se dopustil jednání, které je mu kladeno za vinu a navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud ve věci sám rozhodl tak, že obviněného R. G.(zřejmě omylem obviněný J. B. uvedl jméno spoluobviněného) zprostí obžaloby.

Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že je především zatíženo zjevnou vadou petitu, který činí návrh ve vztahu k jiné osobě, než je sám obviněný (spoluobviněnému G.), ohledně které však v této trestní věci již dovolací soud rozhodl usnesením ze dne 6. 5. 2008 sp. zn. 7 Tdo 537/2008. V této podobě je tedy podle státního zástupce petit dovolání nerealizovatelný. Dovolání však podle něj nelze přisvědčit ani v případě, kdyby nesprávné jméno uvedené v návrhu bylo vysvětleno jako písařská chyba. Uplatněné argumenty podle státního zástupce nekorespondují deklarovanému důvodu dovolání. Výhrady obviněného vůči způsobu hodnocení důkazů nelze kvalifikovat jako námitky proti právnímu posouzení skutku; jedná se o námitky ryze skutkové povahy, jimiž obviněný směřuje k zásadní změně skutkového stavu (totiž že se žádného jednání popsaného ve výroku o vině nedopustil) oproti tomu, jaký byl zjištěn soudem a vyjádřen ve skutkových větách rozsudku. Obviněný tak podle názoru státního zástupce v dovolání opřeném o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neuvedl ani jeden argument, který by postihoval aplikaci hmotného práva, nevyhověl tedy požadavku na náležité obhájení tohoto dovolacího důvodu, o který svůj mimořádný opravný prostředek opřel. Jeho námitky však nevyhovují ani žádnému jinému důvodu ze zákonných dovolacích důvodů.

Státní zástupce má za to, že napadené rozhodnutí není zatíženo žádnou vadou, kterou by bylo nutno napravit cestou dovolání a bylo tak podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b odst. 1 tr. ř. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Současně souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

V mezích dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.

Na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§ 265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.

Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle § 265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.

Z obsahu dovolání obviněného ale vyplývá, že jeho námitky nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu, protože jsou zaměřeny nikoli proti právnímu posouzení skutku nebo jinému hmotně právnímu posouzení ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale směřují výhradně proti hodnocení důkazů provedeného soudy a následně proti správnosti skutkového stavu uvedeného ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. Obviněný navíc uplatnil v podstatě shodné námitky již ve svém řádném opravném prostředku, byly podstatou celé jeho obhajoby a soudy obou stupňů se jimi zabývaly a vypořádaly se s nimi.

Obviněný svými námitkami (u obou skutků), že nebylo prokázáno, že by se uvedených trestných činů dopustil, že soudy nezohlednily údajné rozpory mezi výpověďmi jednotlivých svědků, že přihlédly a vycházely pouze z výpovědí svědků, které obviněný považuje za nevěrohodné a tak nesprávně posoudily všechny rozhodné skutečnosti, pouze polemizuje se způsobem hodnocení důkazů soudy obou stupňů, jakož i se skutkovými zjištěními soudů obou stupňů. Obviněný v dovolání opakovaně popisuje svoji verzi průběhu skutkového děje, napadá výpovědi svědků a poškozených, považuje je za nevěrohodné nebo účelové. Z provedených důkazů pak vyvozuje své vlastní závěry. Obviněný tak zcela pomíjí skutková zjištění učiněná soudy obou stupňů a neuvádí žádné námitky, které by mohly zpochybnit použitou právní kvalifikaci. Ze zcela jiného, než soudy zjištěného skutkového stavu pak vychází i námitka, že z výpovědí svědků zcela jednoznačně nevyplynulo, zda se jednalo z jeho strany o útok proti S., nebo zda chránil sebe nebo zařízení baru. Dovolací soud při posuzování správnosti právního posouzení skutku vychází ze skutkových zjištění učiněných soudy v průběhu dokazování v hlavním líčení a nikoli z konstrukce skutku, kterou za správnou považuje obviněný. Z konkrétních námitek obviněného je zřejmé, že oba skutky zjištěné soudem popírá, považuje je za neprokázané a neuvádí jedinou konkrétní námitku, která by zpochybňovala právní posouzení skutků tak, jak jsou uvedeny ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně.

Na základě shora uvedeného je zřejmé, že obviněný nenapadá správnost hmotně právního posouzení skutkových závěrů učiněných soudy nižších stupňů, ale správnost postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a tedy i úplnost provedeného dokazování, správnost hodnocení důkazů a v důsledku toho i správnost a úplnost skutkového stavu. Obviněný se těmito námitkami domáhá změny skutkových zjištění učiněných soudy, nabízí k posouzení svoji verzi průběhu skutkového děje, přičemž teprve sekundárně v závislosti na takto dosažené změně skutkových zjištění by pak mělo podle něj dojít i ke změně právního posouzení skutku. Takovými námitkami však obviněný deklarovaný důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zjevně nenaplnil.

Nejvyšší soud ani neshledal, ve věci žádný, natož pak extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé, který jediný by mohl v řízení o dovolání odůvodnit zásah do skutkových zjištění soudů nižších stupňů. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů tedy vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé. Takový rozpor ostatně ani obviněný nenamítal.

Proto bylo dovolání obviněného J. B. posouzeno jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. a bylo na základě výše uvedeného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto.

Nejvyšší soud tak učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. října 2008

Předseda senátu:

JUDr. Michal Mikláš

Vydáno: 29. October 2008

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR





REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. pro Vás