JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 7 Tdo 1333/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 31. 10. 2006 o dovolání obviněného J. G. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 12. 4. 2006, sp. zn. 14 To 83/2006, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 4 T 88/2005 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. G. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný J. G. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 12. 4. 2006, sp. zn. 14 To 83/2006, jímž bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 13. 12. 2005, sp. zn. 4 T 88/2005. Výrok o zamítnutí odvolání napadl v celém rozsahu. Odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Domáhal se toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby Krajskému soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.

Nejvyšší soud shledal, že obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení (viz dikci „… nebo jiném nesprávném hmotně právním …“). Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je podřazení skutkových zjištění soudu pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. Jinak řečeno, jde o aplikaci hmotného práva (trestního zákona) na skutkový stav, který zjistil soud. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistil soud. V dovolání lze namítat, že skutkový stav, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným, ale nelze namítat nic proti skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy a jaká zjištění z nich vyvodil, jak postupoval při dokazování, v jakém rozsahu provedl důkazy apod. V dovolání je možné vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu, který zjistil soud, avšak není možné vytýkat s k u t k o v é vady s cílem primárně dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, a tím i změny či dokonce zvratu ve skutkových zjištěních soudu, jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, tj. tou, kterou prosazuje dovolatel, a teprve v návaznosti na to usilovat o jiné právní posouzení. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je z hlediska důvodů koncipováno tak, že nepřipouští, aby jeho cestou byl napadán skutkový základ rozhodnutí.

V mezích zákonného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy jsou jen takové námitky proti právnímu posouzení skutku, které jsou vázány na skutkový stav zjištěný soudem, a nikoli na jiný skutkový stav, jehož zjištění se dovolatel případně domáhá.

V posuzovaném případě byl obviněný uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Ústí nad Orlicí, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil i Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích, spočíval v podstatě v tom, že obviněný jako podnikatel – fyzická osoba zahrnul do své účetní evidence 64 faktur jiné obchodní společnosti za nákup materiálu, ačkoli mu tato společnost nikdy materiál nedodávala, v přiznání k dani z přidané hodnoty a v přiznání k dani z příjmů uplatnil za rok 1999 výdaje, které ve skutečnosti neměl, v celkové výši 2.809.001,- Kč a tak zkrátil daň z přidané hodnoty o 617.967,- Kč a daň z příjmů o 1.008.215,- Kč.

Obviněný v dovolání neuplatnil žádnou námitku v tom směru, že by uvedený skutkový stav nenaplňoval znaky trestného činu, jímž byl uznán vinným. Argumentaci dovolání založil v celém rozsahu na ryze skutkových námitkách, jimiž se snažil zpochybnit zjištění soudů, že nenakoupil zboží v hodnotě 2.809.001,- Kč a že tuto částku neoprávněně odečetl ze základu obou daní. Obviněný v této souvislosti soudům vytýkal, že při zjišťování skutkového stavu nepostupovaly podle § 2 odst. 5 tr. ř., že se neřídily zásadou oficiality podle § 2 odst. 4 tr. ř. a že porušily zásadu in dubio pro reo (která vyplývá z ustanovení § 2 odst. 2 tr. ř.). Již z toho je zřejmé, že obviněný ve skutečnosti poukazoval nikoli na porušení h m o t n é h o práva, které je dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nýbrž na porušení p r o c e s n í c h ustanovení, které pod tento dovolací důvod nespadá.

Lze tedy uzavřít, že obviněný sice formálně deklaroval zákonný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak uplatnil námitky, které ho obsahově nenaplňují, nespadají pod něj a nejsou pod něj podřaditelné.

Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, aniž z jeho podnětu přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení podle § 265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. takto rozhodl v neveřejném zasedání, aniž k tomu potřeboval souhlas obviněného a státního zástupce.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 31. října 2006

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec

Vydáno: 31. October 2006