JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 7 Tdo 1329/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 15. listopadu 2006 o dovolání obviněného Mgr. M. Ř., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 4. 2006, sp. zn. 6 To 651/2005, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále – pobočka v Krnově pod sp. zn. 18 T 144/2004, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále – pobočka v Krnově ze dne 7. 11. 2005, sp. zn. 18 T 144/2004, byl obviněný Mgr. M. Ř. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. a za tento trestný čin byl odsouzen podle § 250 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkcí statutárního orgánu obchodní společnosti s předmětem činnosti koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej, kovoobrábění, ekonomické a organizační poradenství a pronájem nemovitostí na dobu čtyř roků. Dále mu byla podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost zaplatit poškozené společnosti K. o. a s., s. r. o., náhradu škody ve výši 2.049.680,70 Kč.

Obviněný spáchal trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. tím, že dne 18. 11. 1999, poté, co se stal jediným vlastníkem a jednatelem společnosti S., s. r. o., a poté, co dne 12. 5. 1999 nechal v obchodním rejstříku zapsat nové sídlo společnosti S., s. r. o., ačkoli společnost S., s. r. o., na této adrese nevlastnila žádné prostory a neměla k užívání této adresy ani jiný právní důvod a fakticky na této adrese nesídlila, uzavřel jako jednatel společnosti S., s. r. o., s K. o. a s., s. r. o., smlouvu o postoupení pohledávek, kterou společnost S., s. r. o., převzala za úplatu pohledávku K. o. a s., s. r. o., ve výši sto procent její nominální hodnoty, za organizací Č. d. vzniklou na základě hospodářské smlouvy ze dne 15. 2. 1999 a na základě faktur K. o. a s., s. r. o., jejíž nominální hodnota činila 5.009.292,50 Kč a jejíž tržní hodnota činila minimálně 4.508.364,- Kč a současně zavázal společnost S., s. r. o., sjednanou cenu uhradit do 21 dní od podpisu smlouvy nebo pohledávku v neuhrazené výši vrátit zpět společnosti K. o. a s., s. r. o., přesto, že společnost S., s. r. o., fakticky nevyvíjela žádnou podnikatelskou činnost a nebyla schopna úhradu provést, přičemž poté, co se snažil prodat společnosti S. u., a. s., celou pohledávku, uzavřel dne 29. 11. 1999 se společností S. u., a. s., smlouvu o postoupení pohledávek, kterou společnost S., s. r. o., postoupila společnosti S. u., a. s., část pohledávky vůči Č. d., s. o., v nominální hodnotě 2.049.680,70 Kč za částku 1.926.699,90 Kč, když tato částka byla společností S., s. r. o., zcela uhrazena dne 7. 12. 1999, avšak společnosti K. o. a s., s. r. o., v dohodnuté době ani následně ničeho neuhradil a zbývající část pohledávky vrátil až dne 4. 9. 2000 poté, co společnost K. o. a s., s. r. o., provedla blokaci dalšího převodu pohledávky a podala trestní oznámení.

Proti tomuto rozsudku podal obviněný Mgr. M. Ř. odvolání proti všem jeho výrokům. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 27. 4. 2006, sp. zn. 6 To 651/2005, z podnětu odvolání obviněného Mgr. M. Ř. zrušil podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek Okresního soudu v Bruntále – pobočka v Krnově ze dne 7. 11. 2005, sp. zn. 18 T 144/2004, ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 písm. a) tr. ř. jej nově odsoudil podle § 250 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků. Podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. mu výkon trestu podmíněně odložil na zkušební dobu pěti roků. Dále mu podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkcí statutárního orgánu obchodní společnosti s předmětem činnosti koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej, kovoobrábění, ekonomické a organizační poradenství a pronájem nemovitostí na dobu čtyř roků. Ve výrocích o vině a náhradě škody zůstal napadený rozsudek nezměněn.

Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 4. 2006, sp. zn. 6 To 651/2005, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V dovolání soudům vytkl, že tzv. skutková věta popisuje pouze obchodně právní vztahy mezi společnostmi S., s. r. o., a K. o. a s., s. r. o. Podle něj došlo nanejvýš k porušení povinností v občanskoprávní rovině, a to porušení povinnosti ze smlouvy o postoupení pohledávek, porušení spočívající v bezdůvodném obohacení postupníka – společnosti S., s. r. o., a nikoli k trestnému činu podvodu podle § 250 tr. zák. Osobně se údajně nepodílel na žádném jednání, které směřovalo k uzavírání smluv, a nemohl tak zabránit převodu finančních prostředků z účtu společnosti S., s. r. o., na třetí osobu, protože ani neměl k tomuto účtu dispoziční právo. Obviněný dále uvedl, že s ohledem na rozvazovací podmínku se stala předmětná pohledávka znovu majetkem společnosti K. o. a s., s. r. o., když nebyla uhrazena do 21 dnů, a proto podle něj této společnosti svým jednáním nezpůsobil škodu.

Obviněný v závěru dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 4. 2006, sp. zn. 6 To 651/2005, a rovněž dosud nezrušenou část rozsudku Okresního soudu v Bruntále – pobočka v Krnově ze dne 7. 11. 2005, sp. zn. 18 T 144/2004, a poté jej zprostil obžaloby, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem.

Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání uvedla, že sice v tzv. skutkové větě není výslovně uvedeno, že obviněný se jednání dopustil v podvodném úmyslu, ale z popisu skutku prokazatelně vyplývá podvodná povaha jednání obviněného. Obviněný byl jediným jednatelem a tedy statutárním orgánem společnosti S., s. r. o., která podle jejího názoru byla jen nastrčenou osobou, neboť reálně vůbec nepodnikala, nevedla účetnictví atd. Podvodné jednání obviněného je podle ní zřejmé i z toho, že obviněný, jak sám v dovolání uvádí, neměl ani dispoziční právo k účtu společnosti S., s. r. o., na který byla poukázána kupní cena za část pohledávky převedené na společnost S. u., a. s. Obviněný tak nemohl tyto získané finanční prostředky poukázat postupiteli, tj. společnosti K. o. a s., s. r. o., čehož si musel být vědom již při podpisu smlouvy o převodu pohledávky mezi společností S., s. r. o., a společností K. o. a s., s. r. o. Podle nejvyšší státní zástupkyně právě tato okolnost jednoznačně svědčí o podvodném úmyslu obviněného. Upozornila také na to, že obviněný nemá pravdu ani v tom, že společnost K. o. a s., s. r. o., je nadále vlastníkem té části pohledávky, kterou od společnosti S., s. r. o., koupila a v souladu s uzavřenou smlouvou uhradila společnost S. u., a. s.

Z výše uvedených důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako dovolání zjevně neopodstatněné.

Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je totiž specifickým mimořádným opravným prostředkem, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další soudní instancí přezkoumávající skutkový stav věci, neboť by se tím dostal do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do postavení soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.

Nelze přitom opomenout fakt, že námitky uplatněné obviněným v dovolání byly již uplatňovány v předchozích stádiích trestního řízení, a zejména odvolací soud se s nimi přesvědčivě vypořádal. Opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (srov. rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu C. H. BECK, svazek 17/2002, č. 408). K tomuto závěru dospěl Nejvyšší soud i v trestní věci obviněného Mgr. M. Ř.

Nejvyšší soud především považuje za potřebné připomenout, že trestný čin podvodu podle § 250 tr. zák. je dokonán, jakmile pachatel uvedl svým jednáním osobu v omyl, aby ji tak přiměl k jednání, kterým ji má poškodit (srov. č. 237/1947 Sb. rozh. tr.). Jestliže obviněný získal pohledávku od poškozené společnosti K. o. a s., s. r. o., které podle skutkových zjištění jen předstíral úmysl uhradit smluvenou částku a ve skutečnosti tak učinit nechtěl nebo s ohledem na dispoziční práva k účtu společnosti S., s. r. o., tak ani učinit nemohl, došlo k dokonání trestného činu v okamžiku, kdy poškozená společnost postoupila předmětnou pohledávku společnosti S., s. r. o., která ji převzala. Tím došlo k neoprávněnému rozmnožení majetku uvedené společnosti na úkor poškozené společnosti, tedy k obohacení jiného a dokonání trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. Nejednalo se přitom jen o obchodněprávní vztah mezi společnostmi, jak se obviněný domnívá. Neobstojí ani námitka obviněného, že tzv. skutková věta nepopisuje nic jiného, než obchodněprávní vztahy mezi společností S., s. r. o., a K. o. a s., s. r. o., když z popisu skutku mimo jiné vyplývá, že společnost S., s. r. o., fakticky nevyvíjela žádnou podnikatelskou činnost a nebyla schopna provést úhradu v dohodnuté době 21 dnů od podpisu smlouvy nebo pohledávku vrátit zpět společnosti K. o. a s., s. r. o., když obviněný jako jediný vlastník a jednatel společnosti nechal dne 12. 5. 1999 zapsat v obchodním rejstříku nové sídlo společnosti S., s. r. o., na adrese O., přestože na této adrese společnost nesídlila, nevlastnila na ní žádné prostory ani neměla jiný právní důvod k užívání této adresy. Nelze ani přehlédnout, že obviněný v podstatě opakuje jen námitky, které uplatnil již v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, s nimiž se odvolací soud v rámci své přezkumné povinnosti v souladu se zákonem vypořádal. Pro stručnost proto Nejvyšší soud odkazuje na obsah odůvodnění napadeného rozsudku odvolacího soudu (č. l. 1246 až 1247 spisu).

Nejvyšší soud k další námitce obviněného podotýká, že právě okolnost, kterou obviněný uvádí na svou obhajobu, tedy že nikdy neměl dispoziční právo k účtu společnosti S., s. r. o., přestože byl jejím jediným jednatelem a statutárním orgánem, na který byly poukázány finanční prostředky od společnosti S. u., a. s., jako úhrada za postoupenou část předmětné pohledávky a nemohl tak ovlivnit jejich následný převod, jednoznačně svědčí o tom, že obviněný si již v době podpisu smlouvy se společností K. o. a s., s. r. o., musel být vědom toho, že nebude schopen ovlivnit, zda společnost S., s. r. o., dostojí závazkům z této smlouvy a nebo zda dojde k následnému převodu obdržených finančních prostředků ve prospěch třetích osob. Tuto skutečnost obviněný zamlčel poškozené společnosti K. o. a s., s. r. o., a naplnil tak zákonný znak skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák., jímž je „uvedení jiného v omyl,“ když z této skutečnosti i dalších skutkových zjištění jednoznačně vyplývá, že obviněný tak učinil v úmyslu přímém podle § 4 písm. a) tr. zák.

Je třeba také odmítnout tvrzení obviněného, že společnost K. o. a s., s. r. o., je nadále vlastníkem celé pohledávky za Č. d., s. o. Obviněný totiž, jak je uvedeno v popisu skutku, uzavřel jako jednatel společnosti S., s. r. o., smlouvu o postoupení pohledávek se společností S. u., a. s. (č. l. 9 spisu), kterou došlo k postoupení části pohledávky v nominální hodnotě 2.049.680,70 Kč, která vznikla na základě hospodářské smlouvy ze dne 15. 2. 1999 a na základě faktur K. o. a s., s. r. o. Ve smlouvě si obě strany sjednaly, že vlastnictví k předmětným pohledávkám přejde úplným zaplacením ceny ve výši 1.926.699,90 Kč. Tato částka byla zcela uhrazena dne 7. 12. 1999. Vlastnické právo k této části pohledávky tak jednoznačně nabyla společnost S. u., a. s., a odkaz na ustanovení smlouvy o postoupení pohledávky mezi společnostmi K. o. a s., s. r. o., a S., s. r. o., ohledně její účinnosti je tak zcela nerozhodný. Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, která jsou uvedena v popisu skutku, jednoznačně vyplývá, že obviněný svým jednáním naplnil veškeré zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., když jednal v úmyslu obohatit sebe nebo jiného tím, že uvedl poškozenou společnost K. o. a s., s. r. o., v omyl, a způsobil jí tak značnou škodu.

Nejvyšší soud shledal, že napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako dovolání zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. listopadu 2006

Předseda senátu

JUDr. Jindřich Urbánek

Vydáno: 15. November 2006