JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 7 Tdo 1314/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 15. listopadu 2006 o dovolání obviněného M. K., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 4. 2006, sp. zn. 5 To 152/2006, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 6 T 213/2005, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 23. 1. 2006, sp. zn. 6 T 213/2005, byl obviněný M. K. uznán vinným trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. a byl odsouzen podle § 234 odst. 1 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. uložen trest propadnutí věci, a to kovového „boxera.“ Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 22. 12. 2005, sp. zn. 102 T 234/2005, který nabyl právní moci dne 22. 12. 2005, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Obviněný spáchal trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. tím, že dne 8. 6. 2005 v době kolem 17:30 hod. v K., ve vstupní chodbě domu za přítomnosti další dosud neustanovené přihlížející osoby, pod hrozbou úderu kovovým boxerem, který měl navlečen na pěsti pravé ruky, pod nepravdivou záminkou zapůjčení, požadoval po poškozeném V. H. vydání mobilního telefonu zn. Siemens CF62 stříbrné barvy se SIM kartou v hodnotě 1.500,- Kč a kreditem ve výši 206,- Kč, který měl poškozený na krku, a poté, co mu poškozený odmítl mobilní telefon vydat, strhl mu jej po krátkém přetahování levou rukou z krku, přičemž pěst pravé ruky s navlečeným boxerem měl celou dobu napřaženou proti poškozenému, čímž způsobil matce poškozeného J. H. škodu v celkové výši 1.706,-Kč (skutek pod bodem 1. rozsudku) a dále tím, že dne 11. 6. 2005 v době kolem 18:40 hod. v K., poblíž zastávky MHD, nejprve donutil poškozeného M. R. (správně: T.) přejít na druhou stranu silnice a posadit se v prostoru autobusové zastávky a následně, pod hrozbou úderu kovovým boxerem, který měl navlečen na pěsti pravé ruky, pod nepravdivou záminku zapůjčení, požadoval po poškozeném vydání mobilního telefonu zn. Siemens CT65 stříbrnofialové barvy se SIM kartou v hodnotě 1.800,- Kč a poté, co mu poškozený odmítl mobilní telefon vydat, obviněný se slovy „Dej mi telefon nebo se neznám“ nutil poškozeného k jeho vydání, pěst pravé ruky s navlečeným boxerem měl celou dobu napřaženou proti poškozenému, pro posílení hrozby udeřil boxerem nejméně dvakrát do zastávky MHD a následně několikrát naznačil útok směrem na hlavu poškozeného, přičemž celou dobu poškozeného přidržoval levou rukou, aby tento nemohl z místa činu odejít, když poškozený v obavě z napadení svůj mobilní telefon obviněnému vydal (skutek pod bodem 2. rozsudku).

Proti tomuto rozsudku podal obviněný M. K. odvolání proti všem jeho výrokům. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 7. 4. 2006, sp. zn. 5 To 152/2006, odvolání obviněného zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájkyně JUDr. A. U. dovolání opírající se o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V dovolání soudům vytkl, že měly oba skutky posoudit jako trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zák. a nikoliv jako trestný čin loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák. K prvnímu skutku namítl, že proti obviněnému nepoužil násilí nebo pohrůžky bezprostředního násilí, když poškozenému sice strhl z krku mobilní telefon, ale údajně měl ruku s navlečeným boxerem pouze volně podél těla. Ke druhému skutku uvedl, že byl závislý na drogách a byl silně pod vlivem alkoholu. Od poškozeného, který byl jeho známým, si chtěl jen půjčit mobilní telefon, a když mu jej poškozený odmítl půjčit, rozčílil se a vytáhl z kapsy boxer, kterým udeřil do zastávky MHD. Úder však nemínil jako výhrůžku proti poškozenému, protože proti němu jeho útok vůbec nesměřoval. Poukázal i na to, že poškozený údajně uvedl, že v něm jeho jednání nevzbuzovalo žádné obavy. Podle názoru obviněného nebylo během trestního stíhání prokázáno, že by se chtěl násilím zmocnit mobilního telefonu poškozeného M. T. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání uvedla, že jednání obviněného popsané v bodě 1. výroku rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu naplňuje veškeré zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., protože ze skutkových zjištění jednoznačně vyplývá, že obviněný vytrhl poškozenému V. H. mobilní telefon poté, co se s ním o něj přetahoval, a použil tedy proti poškozenému násilí v úmyslu zmocnit se jeho mobilního telefonu. Ke druhému skutku uvedla, že poškozený M. T. vydal mobilní telefon obviněnému ze strachu, a to po velmi razantní pohrůžce bezprostředního násilí, když obviněný kovovým boxerem opakovaně udeřil do stěny autobusové zastávky, přičemž poškozeného M. T. držel, aby nemohl odejít. Podle nejvyšší státní zástupkyně je tedy zřejmé, že obviněný i v tomto případě naplnil svým jednáním veškeré zákonné znaky trestného činu loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., a proto navrhla, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako dovolání zjevně neopodstatněné.

Dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzením skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je totiž specifickým mimořádným opravným prostředkem, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další soudní instancí přezkoumávající skutkový stav věci, neboť by se tím dostal do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do postavení soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplňují námitky, které primárně směřují ke změně skutkového stavu a teprve v návaznosti na tuto změnu k jinému právnímu posouzení skutku nebo k jinému hmotně právnímu posouzení. Skutkovými námitkami jsou námitky obviněného, že nepoužil násilí ani pohrůžky bezprostředního násilí proti poškozenému V. H. ani vůči poškozenému M. T., i námitka, že proti tomuto poškozenému nesměřoval jeho útok a že jednání obviněného v poškozeném M. T. nevzbudilo žádné obavy, když soudy dospěly k opačným skutkovým zjištěním. Obviněný dále namítal, že v době trestné činnosti byl v osobní krizi, závislý na drogách a pod silným vlivem alkoholu. I tato otázka byla předmětem dokazování, přičemž ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví – odvětví psychiatrie, který vypracoval znalec MUDr. R. B., vyplývá, že obviněný byl v době spáchání trestného činu plně schopen ovládat své jednání a byl také schopen rozpoznat jeho nebezpečnost pro společnost. Podle znaleckého posudku obviněný netrpěl v době spáchání trestného činu duševní chorobou, nebyla u něj prokázána závislost na alkoholu a obviněný má plně zachovalou schopnost odolat prvnímu požití drogy a regulovat následnou konzumaci. Takové námitky nenaplňují uplatněný důvod dovolání ani jiný dovolací důvod uvedený v § 265b tr. ř. a Nejvyšší soud se jimi nemohl zabývat. Právní námitkou je jen námitka, že jednání obviněného mělo být správně posouzeno jako trestný čin krádeže podle § 247 odst. l písm. a) tr. zák. Tuto námitku však Nejvyšší soud shledal vzhledem k učiněným skutkovým zjištěním nedůvodnou.

Nejvyšší soud shledal, že napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami. Převážnou část námitek obviněného totiž představují námitky skutkové, jimiž se nezabýval, a námitky právní nejsou důvodné. Proto dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. listopadu 2006

Předseda senátu

JUDr. Jindřich Urbánek

Vydáno: 15. November 2006