JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 7 Tdo 1308/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. října 2006 o dovolání, které podala obviněná Z. M. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 6. 2006, sp. zn. 61 To 286/2006, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 39 T 129/2004, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 1. 3. 2006, sp. zn. 39 T 129/2004, bylo podle § 60 odst. 1 tr. zák. rozhodnuto, že obviněná Z. M. vykoná trest odnětí svobody v trvání jednoho roku uložený trestním příkazem tohoto soudu ze dne 10. 11. 2004, sp. zn. 39 T 129/2004. Podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byla obviněná pro výkon trestu zařazena do věznice s dozorem.

Proti tomuto usnesení podala obviněná stížnost, která byla usnesením Městského soudu v Praze ze dne 20. 6. 2006, sp. zn. 61 To 286/2006, podle § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř. zamítnuta, neboť byla podána opožděně.

Proti usnesení Městského soudu v Praze podala obviněná prostřednictvím svého obhájce dovolání.

Dovolání opírá o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., tedy že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání a dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. j) tr. ř., že bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení. Podle obviněné soud prvního stupně porušil její právo na obhajobu, tím, že rozhodl ve veřejném zasedání bez přítomnosti obviněné, a to přesto, že ona sama telefonicky žádala o odložení termínu konání veřejného zasedání, neboť se k němu nemohla dostavit z důvodu nemoci svého tehdy půlročního syna. Soud této žádosti nevyhověl. Soud nepostupoval podle obviněné v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 tr. zák., neboť při přeměně podmíněného trestu odnětí svobody v trest nepodmíněný nezkoumal náležitě její osobu a osobní poměry, když nebyla provedena výpověď obviněné při veřejném zasedání. Zásadní podmínkou možnosti konat veřejné zasedání v nepřítomnosti obžalovaného, je skutečnost, že lze věc spolehlivě rozhodnout i bez jeho přítomnosti. Tato podmínka podle obviněné nebyla splněna. Odvolací soud tuto nesprávnost podle obviněné neodstranil, naopak se podle ní dopustil hrubého porušení jejích procesních práv. Podle obviněné je nepravdivý údaj uvedený soudem druhého stupně, že její stížnost proti usnesení soudu prvního stupně byla podána až 10. 5. 2006 osobně na podatelnu Obvodního soudu pro Prahu 7. Obviněná uvádí, že obdržela usnesení soudu prvního stupně dne 5. 5. 2006, třídenní lhůta k podání stížnosti skončila dne 8. 5. 2006. Jelikož tento den připadl na státní svátek, byl posledním dnem k podání stížnosti den 9. 5. 2006. Dne 9. 5. 2006 tedy obviněná podala stížnost na poštu R. V daném případě jde podle názoru obviněné o chybný postup pracovnice podatelny soudu.

Z těchto důvodů obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 6. 2006, sp. zn. 61 To 286/2006, a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Současně navrhla, aby Nejvyšší soud rozhodl o dokladu výkonu rozhodnutí.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství se k podanému dovolání podle § 265h odst. 2 tr. ř. písemně vyjádřila.

Ve vyjádření uvedla, že dovoláním lze napadnout pouze taková rozhodnutí, která odpovídají legálnímu taxativnímu výčtu rozhodnutí soudu druhého stupně podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) – h) tr. ř. Rozhodnutí, kterým bylo vysloveno, že obviněný vykoná trest odnětí svobody, jehož výkon byl původně odsuzujícím rozsudkem odložen na zkušební dobu, za takové rozhodnutí podle jejího názoru považovat nelze. Závěrem proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř., protože není přípustné. Současně navrhla, aby rozhodl v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací se v první řadě zabýval otázkou, zda je dovolání v posuzované věci přípustné.

Přípustnost dovolání je vymezena v ustanovení § 265a odst. 1 tr. ř. tak, že dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Ustanovení § 265a odst. 2 tr. ř. pak pod písm. a) až h) uvádí taxativní výčet rozhodnutí, kterými se rozumí rozhodnutí ve věci samé.

Usnesení, kterým bylo rozhodnuto o přeměně podmíněně uloženého trestu odnětí svobody na trest nepodmíněný podle § 330 tr. ř. (ve spojení § 60 odst. 1 tr. zák.) ale mezi tato rozhodnutí nepatří, není zde výslovně uvedeno, nelze ho považovat za rozhodnutí ve věci samé ve smyslu § 265a odst. 1, 2 tr. ř., a proto proti němu není dovolání přípustné. Ani druhostupňové usnesení městského soudu v této věci není rozhodnutím ve věci samé, neboť podle § 265a odst. 2 písm. h) tr. ř. se rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek, považuje za rozhodnutí ve věci samé, jen pokud takový opravný prostředek směřoval proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř.

Nejvyšší soud proto shledal dovolání obviněné Z. M. nepřípustným a jako takové je odmítl podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. Učinil tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 31. října 2006

Předseda senátu:

JUDr. Michal Mikláš

Vydáno: 31. October 2006