JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 7 Tdo 1302/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 22. 10. 2008 o dovolání obviněného R. S., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 7. 2008, sp. zn. 4 To 442/2008, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 3 T 37/2008 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného R. S. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 17. 4. 2008, sp. zn. 3 T 37/2008, byl obviněný R. S. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle § 250 odst. 1 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na jeden rok, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. a podle § 229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.

Jako trestný čin posoudil Okresní soud ve Strakonicích skutek, který podle jeho zjištění spočíval v podstatě v tom, že obviněný dne 29. 11. 2007 na internetovém serveru „A.“ nabízel jako prodejce mobilní telefon s názvem „N 95“ za částku 6 999 Kč, přičemž z fotografií, které byly součástí nabídky, bylo zřejmé, že se mělo jednat o mobilní telefon Nokia N 95 včetně paměťové karty 256 MB, záručního listu a instalačního CD, a poté, co se dohodl se zájemkyní Z. B. na jeho koupi, zaslal jí dne 29. 11. 2007 obchodním balíkem Č. p., a. s., na dobírku za částku 7 138 Kč, což byla cena telefonu 6 999 Kč a poštovné 139 Kč, pouze napodobeninu mobilního telefonu Nokia N 95 bez viditelného označení výrobce, modelu a typu, bez paměťové karty, záručního listu a instalačního CD, nezastupitelnou s originálním telefonem Nokia N 95, čímž Z. B. způsobil škodu ve výši 6 999 Kč.

O odvolání, které podal obviněný proti všem výrokům, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 7. 2008, sp. zn. 4 To 442/2008. Podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. byl rozsudek Okresního soudu ve Strakonicích zrušen ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo o trestu znovu rozhodnuto tak, že obviněnému byl uložen podle § 250 odst. 1 tr. zák. nepodmíněný trest odnětí svobody na devět měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, a podle § 55 odst. 1 písm. a)tr. zák. trest propadnutí věci. Jinak zůstal rozsudek Okresního soudu ve Strakonicích nedotčen. Trest propadnutí věci se týkal telefonu, který obviněný zaslal poškozené, a jeho příslušenství.

Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích. Tento rozsudek napadl v rozsahu zahrnujícím to, že Krajský soud v Českých Budějovicích ponechal beze změny výrok o vině, a v důsledku toho napadl i výrok o uloženém trestu. Obviněný odkázal na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. d), g) tr. ř. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. spojil s námitkou, že Okresní soud ve Strakonicích konal hlavní líčení bez jeho přítomnosti. Obviněný uvedl, že jeho nepřítomnost měla vážný důvod, že svou nepřítomnost omluvil, že očekával odročení hlavního líčení a že věc nemohla být bez jeho přítomnosti spolehlivě rozhodnuta, zejména proto, že nemohla být správně posouzena subjektivní stránka činu. V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný namítl, že soudy nesprávně považovaly za škodu částku 6 999 Kč, kterou zaplatila poškozená, a vyjádřil názor, že od této částky měla být odečtena hodnota toho telefonu, který poškozené skutečně zaslal. Podle obviněného pokud by soudy takto postupovaly, musely by dojít k závěru, že škoda nedosahuje částky 5 000 Kč a že již z toho důvodu nejde o trestný čin. Jinak se obviněný ohradil proti tomu, že věc byla vůbec posuzována podle trestního práva, a namítl, že šlo jen o obchodní vztah. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou soudů a aby ho zprostil obžaloby.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.

K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.

Pokud Okresní soud ve Strakonicích konal hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného, neporušil tím ustanovení § 202 odst. 2 tr. ř. v části, na kterou obviněný odkázal v dovolání, tj. v části, podle které jednou z podmínek konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného je, že soud má za to, že věc lze spolehlivě rozhodnout i bez přítomnosti obviněného.

Nejvyšší soud považuje za nutné především poznamenat, že je bezpředmětná jakákoli polemika s postupem Okresního soudu ve Strakonicích z toho hlediska, zda a jaký důvod obviněný měl k tomu, aby se k hlavnímu líčení nedostavil, a zda se omluvil. Mezi zákonnými podmínkami konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného, tak jak jsou stanoveny v § 202 odst. 2 tr. ř., nijak nefiguruje ani důvod nepřítomnosti obviněného, ani to, zda se omluvil či neomluvil. Tyto okolnosti jsou z hlediska ustanovení § 202 odst. 2 tr. ř. bez významu. Lze jen dodat, že Okresní soud ve Strakonicích předvolal obviněného prostřednictvím tiskopisu vz. 5a k. ř. s poučením, že jeho přítomnost není nutná a že věc lze projednat i v jeho nepřítomnosti. Pokud se obviněný při kolizi termínu hlavního líčení s termínem namítaného rekvalifikačního kurzu rozhodl dát přednost účasti na kurzu, nemohl očekávat, že Okresní soud ve Strakonicích odročí hlavní líčení a že ho nebude konat v jeho nepřítomnosti, a naopak mohl snadno předvídat, že Okresní soud ve Strakonicích bude jednat v jeho nepřítomnosti. Obviněný se tedy sám zbavil možnosti být přítomen dokazování v hlavním líčení a vyjadřovat se k prováděným důkazům.

Pokud měl Okresní soud ve Strakonicích za to, že věc lze spolehlivě rozhodnout i bez přítomnosti obviněného, nelze tomuto jeho úsudku nic vytknout, a to ani z hlediska objasnění subjektivní stránky posuzovaného činu. Obviněný byl ke skutku podrobně vyslechnut v přípravném řízení. V hlavním líčení byl důkaz jeho výpovědí proveden tak, že postupem podle § 207 odst. 2 tr. ř. byl přečten protokol o výslechu obviněného z přípravného řízení. Obviněný při tomto výslechu založil svou obhajobu na tvrzeních, která v podstatě znovu opakoval v odvolání a nyní i v dovolání. V žádném stadiu řízení poté, co ve věci rozhodl Okresní soud ve Strakonicích, obviněný neuplatnil nic nového. Tím je odůvodněn předpoklad, že pokud by byl přítomen v hlavním líčení, neuplatnil by nic nad rámec toho, co bylo obsahem jeho výpovědi z přípravného řízení. Okresnímu soudu ve Strakonicích bylo z výpovědi obviněného v přípravném řízení známo, jak se hájí a že popírá vinu. S obhajobou obviněného se tento soud vypořádal tak, že ji v rámci hodnocení důkazů konfrontoval se zjištěními vyplývajícími z ostatních důkazů. Přitom tato zjištění byla dostatečná k tomu, aby se mohl s obhajobou obviněného přesvědčivě a logicky vyrovnat a aby mohl na tomto podkladě věc spolehlivě rozhodnout i bez přítomnosti obviněného.

Námitky, o které obviněný opřel dovolání v části odkazující na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., proto evidentně nemohly vést ke zrušení napadeného rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ani předcházejícího rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích.

K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Nejvyšší soud pokládá za potřebné připomenout, že z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám směřujícím proti tomu, jak soudy v rámci postupu podle § 2 odst. 6 tr. ř. hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolacímu důvodu odpovídají jen námitky uplatněné v tom smyslu, že skutkový stav, který zjistily soudy, nemá znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, byl přezkoumáván ještě třetí instancí. Vzhledem k zásadám vyplývajícím z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces lze o dovolacím důvodu uvažovat jen tehdy, jestliže tu je extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. O takový rozpor se jedná, zejména pokud skutková zjištění soudů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, pokud skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při řádném z logicky přijatelných způsobu jejich hodnocení, pokud skutková zjištění soudů jsou pravým opakem obsahu důkazů, z nichž byla vyvozována, apod. V posuzovaném případě o žádný extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu ve Strakonicích, s nimiž se v napadeném rozsudku ztotožnil i Krajský soud v Českých Budějovicích, a provedenými důkazy nejde. Skutková zjištění obou soudů mají jasnou logickou návaznost na obsah provedených důkazů. Tyto důkazy soudy hodnotily způsobem, při němž nijak nevybočily z mezí zásad volného hodnocení důkazů. Nejvyšší soud neměl důvodu k tomu, aby do skutkového základu výroku o vině jakkoli zasahoval z podnětu té části dovolání, v níž obviněný projevil nesouhlas s tím, jak soudy hodnotily důkazy a jaká skutková zjištění na jejich podkladě učinily. V této části bylo dovolání založeno na námitkách, kterou nejsou dovolacím důvodem.

Trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák. se dopustí mimo jiné ten, kdo ke škodě cizího majetku sebe obohatí tím, že uvede někoho v omyl, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Takovou škodou se podle § 89 odst. 11 tr. zák. rozumí škoda dosahující částky nejméně 5 000 Kč.

Skutkový stav, tak jak ho zjistil Okresní soud ve Strakonicích a jak z něho v napadeném rozsudku vycházel i Krajský soud v Českých Budějovicích, evidentně naplňuje uvedené znaky trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák. V žádném případě nejde o kriminalizaci pouhého obchodního vztahu. Jednání obviněného výrazně překročilo rámec soukromoprávního vztahu a nabylo zřetelných rysů kriminálního činu.

Rozdíl mezi vlastnostmi originálního mobilního telefonu Nokia N 95, který obviněný prostřednictvím internetového serveru nabízel k prodeji, a jeho napodobeninou, kterou ve skutečnosti zaslal poškozené, byl tak podstatný a nápadný, že nelze připustit jiný závěr, než že byl zřejmý i obviněnému. Ačkoli poškozená dala jasně najevo, že chce koupit inzerovaný originál, obviněný ji zaslal neplnohodnotnou napodobeninu. Tyto okolnosti jednoznačně svědčí pro závěr, že takto jednal úmyslně. Lze jen dodat, že k tomu, aby obviněný dosáhl svého záměru vylákat na poškozené peníze v částce odpovídající inzerované ceně originálu, zvolil takovou cestu, při níž poškozená neměla možnost ověřit si pravost telefonu, který si nechala zaslat, dříve, než ho jako obchodní balík na dobírku skutečně přijala a zaplatila. Obviněný prostřednictvím své nabídky předstíral, že poškozené zašle originál telefonu, a tím ji uvedl v omyl o tom, co bude obsahem zásilky. Tím, že poškozená zaplatila cenu originálního telefonu v částce 6 999 Kč, jí byla v příčinné souvislosti s jednáním obviněného způsobena škoda v této výši. Rozhodně není důvodu k tomu, aby od uvedené částky byla odečtena hodnota napodobeniny, kterou obviněný poškozené skutečně zaslal. Poškozená o tento předmět neměla žádný zájem. Uvedený předmět se dostal fakticky do rukou poškozené jen v důsledku toho, že jí ho obviněný zaslal v obchodním balíku na dobírku. Poškozená neučinila žádný projev vůle směřující k tomu, aby napodobeninu objednaného telefonu zahrnula do své majetkové sféry, a naopak ihned dala obviněnému najevo nezájem o předmět, který jí ve skutečnosti zaslal. Poté, co obviněný nereagoval na výzvy k vrácení peněz, poškozená odevzdala napodobeninu objednaného mobilního telefonu policii. Za této situace nelze předmět, který obviněný zaslal poškozené, považovat za část ekvivalentu ceny zaplacené poškozenou. Zaslaná napodobenina měla ve skutečnosti povahu prostředku ke spáchání trestného činu a její hodnota byla v podstatě nákladem obviněného vynaloženým na spáchání trestného činu. Škoda, která vznikla poškozené, nemůže být snížena o náklady, které obviněný měl v souvislosti se spácháním trestného činu. Navíc je třeba dodat, že kvantifikovaným znakem trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák. je škoda (škoda nikoli nepatrná, tj. nejméně 5 000 Kč), a nikoli obohacení pachatele, tj. jeho prospěch, resp. zisk.

Nejvyšší soud neměl důvodu k tomu, aby z podnětu té části dovolání, která se opírala o ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., do napadeného rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích a předcházejícího rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích jakkoli zasahoval.

Závěrem k dovolání obviněného

Z důvodů, které jsou zřejmé z předcházejících částí tohoto usnesení, Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání, aniž k tomuto postupu potřeboval souhlas obviněného a státního zástupce.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 22. října 2008

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec

Vydáno: 22. October 2008

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR





REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. od 26 000,-