JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 7 Tdo 1290/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 31. 10. 2006 o dovolání obviněného O. Š., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 11. 5. 2006, sp. zn. 2 To 141/2006, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 8 T 178/2004 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného O. Š. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Obviněný O. Š. podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 11. 5. 2006, sp. zn. 2 To 141/2006, jímž bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 6. 12. 2005, sp. zn. 8 T 178/2004. Výrok o zamítnutí odvolání obviněný napadl v rozsahu toho, že v rozsudku Okresního soudu v Olomouci byl ponechán beze změny výrok o vině trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zák. (bod 1 rozsudku). Odkázal na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř. Namítl, že nebylo jednoznačně prokázáno, že to byl právě on, kdo se dopustil jednání, v němž byl spatřován trestný čin. Zdůraznil, že ve své výpovědi popřel spáchání činu, a vyjádřil názor, že ostatní důkazy nebyly dostatečné k tomu, aby mohl být uznán vinným. V této souvislosti soudům vytkl porušení ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., pokud jde o skutková zjištění a hodnocení důkazů, a porušení ustanovení § 89 odst. 1 tr. ř., pokud jde o rozsah dokazování. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci nové projednání a rozhodnutí věci.

Nejvyšší soud shledal, že obviněný podal dovolání ve skutečnosti z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.

Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení (viz dikci „… nebo jiném nesprávném hmotně právním …“). Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva (trestního zákona) na skutkový stav, který zjistil soud. Jinak řečeno, jde o podřazení skutkového stavu, který zjistil soud, pod ustanovení hmotného práva (trestního zákona). Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistil soud. V dovolání lze proto namítat, že skutkový stav, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným, ale nelze namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů apod. V dovolání tedy je možné vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem, avšak není možné vytýkat s k u t k o v é vady s cílem dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, a tím i změny či dokonce zvratu ve skutkových zjištěních soudu, jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, tj. tou, kterou prosazuje dovolatel, a teprve ve vztahu k jinému skutkovému stavu usilovat i o jiné právní posouzení. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který je z hlediska důvodů koncipován tak, že nepřipouští, aby jeho cestou byl napadán skutkový základ rozhodnutí.

Jako trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl posouzen skutek, který podle zjištění soudů spočíval v tom, že obviněný O. Š. v první polovině dubna 2004 v O., ul. J. J., z kanceláře poškozeného, jímž byl M. V. – Ř. A., odcizil CD s programem pro rozpočty pro PC s názvem R. S. p., čímž poškozenému způsobil škodu ve výši 7.198,- Kč.

Obviněný v dovolání nenamítal nic v tom směru, že by takto zjištěný skutkový stav nenaplňoval znaky trestného činu krádeže podle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zák. Pouze takto pojaté námitky by korespondovaly se zákonným dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný založil dovolání v celém rozsahu výlučně jen na tom, že polemizoval s tím, jak soudy hodnotily důkazy ve vztahu k otázce, kdo byl pachatelem činu, a s tím, že v tomto ohledu učinily zjištění, že osobou totožnou s pachatelem činu je on. Těmito námitkami se obviněný ocitl mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jímž je porušení h m o t n é h o práva. Ostatně sám obviněný v dovolání soudům vytýkal porušení p r o c e s n í c h ustanovení, která upravují postup orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů (§ 2 odst. 5, 6 tr. ř.), resp. rozsah dokazování (§ 89 odst. 1 tr. ř.).

Námitky obviněného svým obsahem nenaplňují deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neodpovídají mu a nejsou pod něj podřaditelné. Proto se jimi Nejvyšší soud dále nezabýval.

Námitky obviněného ve skutečnosti nemají žádný vztah ani k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. (ve znění zák. č. 200/2002 Sb.). Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Obviněný neuplatnil jedinou námitku, která by byla jakkoli relevantní v otázce úplnosti napadeného usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci a z které by bylo seznatelné, jaký výrok v napadeném usnesení chybí nebo v čem je stávající výrok napadeného usnesení neúplný. Obviněný i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. spojoval s námitkami proti skutkovým zjištěním soudů v tom směru, že byl osobou totožnou s pachatelem činu, a proti způsobu, jímž soudy v tomto ohledu hodnotily důkazy. Tyto námitky však evidentně nemají žádnou souvislost s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. a proto se jimi Nejvyšší soud dále nezabýval ani v tomto kontextu.

Z těchto důvodů Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného, aniž z jeho podnětu přezkoumal napadené usnesení a předcházející řízení podle § 265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud takto rozhodl v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 31. října 2006

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec

Vydáno: 31. October 2006