JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 7 Tdo 125/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 27. 2. 2008 o dovolání obviněného JUDr. M. V., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 7. 2007, sp. zn. 4 To 154/2007, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 3 T 143/2005 takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného JUDr. M. V. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 25. 8. 2006, sp. zn. 3 T 143/2005, byl obviněný JUDr. M. V. uznán vinným trestným činem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 175 odst. l písm. a), odst. 2 tr. zák., ve znění účinném do 30. 6. 2002, ve stádiu pokusu podle § 8 odst. l tr. zák. a odsouzen k trestu odnětí svobody na tři roky, jehož výkon byl podle § 58 odst. l tr. zák., § 60a odst. 1, 2 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu tří roků při současném vyslovení dohledu nad obviněným.

Skutek, který byl posouzen jako pokus trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 8 odst. l tr. zák., § 175 odst. l písm. a), odst. 2 tr. zák., ve znění účinném do 30. 6. 2002, spočíval podle zjištění Okresního soudu ve Strakonicích v podstatě v tom, že obviněný JUDr. M. V. v trestní věci obviněných B. B. a F. S. , vedené u Policie ČR – Okresního úřadu ve S. pod ČVS OVST-600/99 a následně u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 20 T 22/2001, jako svědek před vyšetřovatelem Policie ČR – Okresního úřadu vyšetřování ve S. dne 10. 4. 2000 při výslechu svědka a dne 8. 2. 2001 při konfrontaci svědků a před Krajským soudem v Českých Budějovicích dne 20. 2. 2002 v hlavním líčení postupně uvedl, že A. A. , M. P. a K. Š. žádali o půjčku ve výši 1 500 000 Kč, že směnka na částku 1 500 000 Kč byla dokladem na půjčku a nikoli na případnou provizi za zprostředkování úvěru, že byl svědkem předání peněz B. B. K. Š. , že vzhledem k ručení směnkou existovala dohoda, že na směnce budou podpisy pouze fyzických osob a nikoli obchodní společnosti K. – I. ., spol. s r. o., že směnka byla předložena v den předání peněz již vyplněná K. Š. , že existovaly dvě směnky obě znějící na částku 1 500 000 Kč a první z nich byla patrně zničena, že směnka na částku 5 000 000 Kč neexistovala, že měl obdržet za částku 1 500 000 Kč od K. Š. provizi a že se K. Š. zavázal ze směnky na částku 1 500 000 Kč uhradit jednu třetinu hodnoty, tedy 500 000 Kč, přičemž ze strany obviněného JUDr. M. V. šlo o nepravdu o okolnosti, která měla podstatný význam pro rozhodnutí, a obviněný se tímto způsobem pokusil dosáhnout výplaty částky 1 500 000 Kč uvedené na směnce ve prospěch B. B. a F. S. ke škodě poškozených, když B. B. a F. S. se prostřednictvím B. B. domáhali zaplacení provize v této částce, kterou však vydávali za půjčku poté, co zjistili, že směnka trpí tak zásadní vadou, že její proplacení je pro ně nereálné. Podle dalších zjištění Okresního soudu ve Strakonicích se B. B. a F. S. dopustili pokusu trestného činu podvodu podle § 8 odst. l tr. zák., § 250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. tak, že v říjnu 1993 slíbili K. Š. , A. A. a M. P. , společníkům obchodní společnosti K. – I. , spol. s r. o., zprostředkování úvěru ve výši 120 000 000 Kč od býv. I. a P. b. , a.s., oproti příslibu vyplacení provize ve výši 1 500 000 Kč, avšak poté, co od nich obdrželi jako záruku za vyplacení provize částečně vyplněnou směnku cizí znějící na částku 1 500 000 Kč vystavenou K. Š. , která měla být po zprostředkování úvěru doplněna v rubrice, komu má být placeno, a aniž úvěr zajistili, podal dne 18. 3. 1997 B. B. žalobu o zaplacení částky 1 500 000 Kč s příslušenstvím a návrh na vydání směnečného platebního rozkazu, ovšem když Krajský soud v Českých Budějovicích ve svém rozhodnutí vyslovil názor, že směnka je neplatná a žalobce se musí uplatněného nároku domáhat v řízení, v němž bude muset dokazovat mimo jiné důvod pohledávky, B. B. změnil důvod nároku na zaplacení částky 1 500 000 Kč tak, že jde o údajné vrácení půjčky, ačkoli k uzavření smlouvy o půjčce nikdy nedošlo, a tímto způsobem se B. B. a F. S. snažili od K. Š. , A. A. a M. P. neoprávněně získat částku ve výši nejméně 1 500 000 Kč, ačkoli úvěr jim nezprostředkovali, a ke způsobení škody v uvedené výši nedošlo, protože částka 1 500 000 Kč nebyla vyplacena.

Odvolání obviněného JUDr. M. V. , podané proti výroku o vině a trestu, bylo usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 7. 2007, sp. zn. 4 To 154/2007, podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Obviněný JUDr. M. V. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích. Výrok o zamítnutí svého odvolání napadl v celém rozsahu. Odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. l písm. g) tr. ř. Namítl, že soudy v řízení vedeném proti obviněným B. B. a F. S. považovaly jeho svědeckou výpověd\' za nevěrohodnou a výpovědi jiných svědků za přesvědčivější. Z toho obviněný vyvodil, že soudy rozhodující v jeho trestní věci nemohly na podkladě týchž důkazů dojít k závěru, že jeho výpověd\' byla nepravdivá, nebot\' nevěrohodnost nemůže být považována za synonymum nepravdy. Podle obviněného nepřicházelo v úvahu, aby skutek byl kvalifikován jako pokus trestného činu, nebot\' jde o verbální delikt, který lze spáchat jen tím, že je dokonán. Obviněný poukázal na absenci příčinné souvislosti mezi svým jednáním a existencí škody. Zároveň obviněný zpochybnil správnost právního posouzení skutku názorem, že pokud by úmyslně uvedl nepravdu o tom, že B. B. a F. S. poskytli půjčku, pak by to naplňovalo znaky pomoci k trestnému činu podvodu, pro který byli stíháni. Obviněný namítl také nedostatek naplnění materiální stránky trestného činu a odkázal na to, že pokud soudy o vině B. B. a F. S. rozhodly tak, že nevycházely z jeho svědecké výpovědi, svědčí to o menším významu jeho výpovědi. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby ho zprostil obžaloby.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.

Soudy rozhodovaly ve věci znovu poté, co jejich předcházející odsuzující rozhodnutí byla zrušena usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2005, sp. zn. 7 Tdo 1103/2005. Důvodem zrušení bylo to, že soudy rozhodující o vině obviněného JUDr. M. V. v otázce, zda jeho svědecké výpovědi v řízení vedeném proti B. B. a F. S. byly nepravdivé, neučinily žádná vlastní zjištění o skutečnostech, jichž se jeho výpovědi týkaly, neprovedly ve vztahu k objasnění těchto skutečností žádné důkazy a bez dalšího vyšly ze skutkových zjištění, která učinil Krajský soud v Českých Budějovicích v řízení proti B. B. a F. S. , jimiž ve skutečnosti nebyly vázány vzhledem k tomu, jak je v ustanovení § 9 odst. l tr. ř. koncipováno posuzování předběžných otázek. Tento nedostatek soudy rozhodující o vině obviněného JUDr. M. V. v novém řízení odstranily, neboť ohledně rozhodných skutečností, k nimž obviněný vypovídal jako svědek v řízení vedeném proti B. B. a F. S. , provedly důkazy a na jejich podkladě učinily vlastní skutková zjištění, na která důvodně aplikovaly ustanovení § 8 odst. l tr. zák., § 175 odst. l písm. a), odst. 2 tr. zák. ve znění účinném do 30. 6. 2002.

Tím je vypořádána námitka obviněného, že jeho svědecká výpověd\' v řízení proti B. B. a F. S. byla považována za nevěrohodnou, což není totéž jako výpověd\' nepravdivá. Nové rozhodnutí o vině obviněného je totiž založeno na vlastních skutkových zjištěních soudů, rozhodujících v jeho věci, ohledně okolností, k nimž obviněný jako svědek vypovídal, a právě ve světle těchto zjištění, která učinil Okresní soud ve Strakonicích a s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil i Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací, se jeho svědecké výpovědi ukázaly nejen jako nevěrohodné, ale zároveň jako nepravdivé, to znamená odporující skutečnému stavu. Nic na tom nemění okolnost, že podkladem tohoto závěru byly v podstatě tytéž důkazy, jaké byly provedeny předtím v řízení proti B. B. a F. S. Ze zásady volného hodnocení důkazů, jak je stanovena v § 2 odst. 6 tr. ř., vyplývá mimo jiné to, že povolán hodnotit důkazy a vyvozovat z nich skutková zjištění je ten soud, který důkazy provedl. Tím, že Okresní soud ve Strakonicích potřebné důkazy provedl, si zároveň vytvořil předpoklady pro to, aby je mohl hodnotit a aby mohl na jejich podkladě činit skutková zjištění, aniž při tom byl vázán tím, jak tytéž důkazy hodnotil jiný soud v jiném řízení vedeném proti jiným obviněným. Výrok o vině obviněného JUDr. M. V. tudíž rozhodně nemůže být zpochybněn tím, že soudy v řízení vedeném proti němu hodnotily jeho svědecké výpovědi jako nepravdivé, zatímco jiný soud rozhodující v řízení vedeném proti B. B. a F. S. hodnotil jeho svědecké výpovědi jako nevěrohodné.

Obstát evidentně nemůže námitka, že křivá výpověd\' je verbální delikt, který lze spáchat jen dokonáním, to znamená nikoli formou pokusu. Pokud jde o tzv. základní skutkovou podstatu trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 175 odst. l písm. a) tr. zák. ve znění účinném do 30. 6. 2002, byl tento trestný čin dokonán. Úmysl obviněného, který směřoval ke způsobení značné škody, se týkal okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby podle § 175 odst. 2 tr. zák. ve znění účinném do 30. 6. 2002. Protože však škoda nevznikla, nebyl trestný čin spáchaný za okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby dokonán, což soudy odpovídajícím způsobem vyjádřily tím, že skutek posoudily jako pokus trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 8 odst. l tr. zák., § 175 odst. l písm. a), odst. 2 tr. zák. ve znění účinném do 30. 6. 2002. (K tomu viz přiměřeně č. 2/1980 Sb. rozh. tr.)

Bez jakéhokoli opodstatnění je námitka, že mezi jednáním obviněného a hrozící škodou není příčinná souvislost. Obviněný se svou nepravdivou svědeckou výpovědí snažil ovlivnit řízení vedené proti B. B. a F. S. tak, aby jim jeho výsledek umožnil nadále uplatňovat nárok na zaplacení částky 1 500 000 Kč proti K. Š. , A. A. a M. P. z titulu půjčky, která jim ve skutečnosti nebyla poskytnuta.

Zcela nemístná je námitka, že nepravdivá svědecká výpověd\', podle níž B. B. a F. S. poskytli K. Š. , A. A. a M. P. půjčku, by byla pomocí k trestnému činu, pro který byli stíháni B. B. a F. S. Lze jen poznamenat, že pomoc k trestnému činu může spočívat pouze v jednání, které časově spadá do doby, než byl trestný čin spáchán, resp. do doby, kdy byl spáchán, a že nemůže spočívat v tom, jak osoba v postavení svědka vypovídá o okolnostech týkajících se spáchaného trestného činu v řízení, které se následně ohledně tohoto trestného činu vede.

V žádném případě nelze akceptovat námitku, že posuzovaný čin nenaplňoval materiální podmínku trestnosti. Podle § 3 odst. 2 tr. zák. čin, jehož stupeň nebezpečnosti je nepatrný, není trestným činem, i když jinak vykazuje znaky trestného činu. Úvaha o tom, že stupeň nebezpečnosti posuzovaného činu pro společnost byl nepatrný, nepřichází v úvahu, zejména ne z důvodu, že soud rozhodující v řízení vedeném proti B. B. a F. S. ze svědecké výpovědi obviněného ve svých skutkových zjištěních nevycházel. Z hlediska znaků trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 175 odst. l písm. a) tr. zák. ve znění účinném do 30. 6. 2002 a intenzity, s níž byly tyto znaky naplněny, primárně jde o význam o k o l n o s t i , o které obviněný vypovídal v postavení svědka, a nikoli o význam v ý p o v ě d i , kterou obviněný v postavení svědka učinil. V tomto ohledu je očividné, že význam okolností, jichž se svědecká výpověd\' obviněného týkala, byl zcela zásadní, nebot\' šlo o okolnosti, na nichž byla od základu založena trestní odpovědnost B. B. a F. S. I když soud rozhodující o jejich trestní odpovědnosti nakonec ze svědecké výpovědi obviněného nevycházel, protože jí nevěřil, neznamená to, že tato výpověď měla jen nějaký zanedbatelný význam. V každém případě tato výpověď komplikovala dokazování, nebot\' prohloubila závažné rozpory mezi důkazy, které proto musely být hodnoceny mnohem obezřetněji, pečlivěji, důkladněji a hlouběji. Význam svědecké výpovědi obviněného proto není možné bagatelizovat úvahou směřující k závěru o nedostatku materiální podmínky trestnosti jeho křivé výpovědi.

Nejvyšší soud neměl v dovolání obviněného žádný podklad k tomu, aby na napadeném usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích cokoli měnil a aby jakkoli zasahoval do výroku o vině, jak je uveden v rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích. Zjevně neopodstatněné dovolání obviněného proto Nejvyšší soud podle § 265i odst. l písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením § 265r odst. l písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání, aniž k tomu potřeboval souhlas obviněného a státního zástupce.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. února 2008

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec

Vydáno: 27. February 2008