JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 7 Tdo 1211/2006

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 11. října 2006 o dovolání obviněné Z. N., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 5. 2006, sp. zn. 2 To 20/2006, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 39 T 5/2002, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 25. 11. 2005, sp. zn. 39 T 5/2002, byla obviněná Z. N. uznána vinnou v bodech I 1, I 2, I 3, I 4, I 5, II 1, II 2, II 3, II 4, II 5, II 6, II 7, II 8, II 9, trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák., ve znění zák. č. 265/2001 Sb., a byla podle § 250 odst. 4 tr. zák., ve znění zák. č. 265/2001 Sb. a za použití § 35 odst. 1 tr. zák. odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byla podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazena do věznice s dozorem. Podle § 49 odst. 1, § 50 odst. 1 tr. zák. jí byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu funkce statutárního orgánu nebo člena statutárního orgánu obchodních společností a družstev a v zákazu provozování živnosti koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje po dobu čtyř let. Dále byla tímto rozsudkem podle § 226 písm. c) tr. zák. zproštěna obžaloby pro skutky popsané v bodě III. a IV. obžaloby, kterými měla spáchat společně s obviněným S. N., trestný čin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle § 147 odst. 1 tr. zák. Zároveň bylo tímto rozsudkem rozhodnuto o vině spoluobviněného S. N.

Proti tomuto rozsudku podala obviněná Z. N. odvolání proti všem jeho výrokům. Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 16. 5. 2006, sp. zn. 2 To 20/2006, rozhodl zčásti znovu o vině obviněného S. N., a jeho trestu a odvolání obviněné Z. N. zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.

Proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 5. 2006, sp. zn. 2 To 20/2006, podala obviněná Z. N. prostřednictvím své obhájkyně dovolání opírající se o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítla v něm, že nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu podvodu podle § 250 odst. l, 4 tr. zák., protože podle ní nelze ze skutkových zjištění dovodit její úmysl nezaplatit kupní cenu za zboží již v okamžiku jeho převzetí. Údajná trestná činnost měla být spáchána v krátkém časovém období jednoho roku, přičemž přesné hospodářské výsledky společností za uplynulý rok jí byly známy až zpětně při zpracování daňového přiznání. Připustila, že společnosti hospodařily špatně, když nevytvářely zisk, a nebyly tak schopny po určité období splácet své závazky, avšak odmítla, že by tak jednala v úmyslu obohatit sebe nebo jiného, a to ani v té míře, že by s takovým jednáním byla minimálně srozuměna. Vzhledem k tomu, že obě společnosti odebíraly zboží na faktury, předpokládala, že zboží se ziskem prodá a uhradí vzniklé závazky. Podle ní je tento způsob obchodování běžný a není trestný s ohledem na absenci úmyslu obohatit sebe nebo jiného.

Podotkla, že přesné příčiny hospodářského stavu společností měl určit znalec ve znaleckému posudku. Z jeho závěru podle obviněné vyplývá, že stav společnosti A. N.&V., spol. s. r. o., byl zapříčiněn špatnou cenovou politikou a úhradami závazků za společnost S. N. a případně i dalšími vlivy. Připomněla, že výsledky společnosti S. N. nemohly být podrobeny znaleckému zkoumání, protože její účetnictví nebylo k dispozici.

Obviněná proto navrhla, aby „Nejvyšší soud České republiky s ohledem na dovolací důvod podle § 265a odst. 2 písm. h) tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 5. 2006, sp. zn. 2 To 20/2006, kterým bylo zamítnuto její odvolání podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. a poté ji zprostil obžaloby v plném rozsahu”.

Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání uvedla, že obviněná opřela svoji právní námitku týkající se nedostatku jejího podvodného úmyslu z části o jiné, než rozhodné skutkové okolnosti a z části o vlastní domněnky, které však nejsou součástí skutkového stavu věci. Připomněla, že dovolací soud je vázán skutkovými zjištěními učiněnými v řádně vedeném trestním řízení za dodržení zásad formální logiky, a proto námitky uplatněné obviněnými v dovolání neodpovídají žádnému dovolacímu důvodu ve smyslu § 265b odst. 1 písm. a) - 1) tr. ř.

Nejvyšší státní zástupkyně podotkla, že ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně jednoznačně vyplývá, že finanční prostředky získané za prodej zboží nebyly vloženy zpět do společností a že obviněná věděla o nepříznivých hospodářských výsledcích obou společností a spoléhala na nejistou budoucí událost ohledně dodatečného přísunu finančních prostředků prostřednictvím úvěru, když z dalších okolností musela být srozuměna s tím, že jeho poskytnutí je nereálné. Z těchto důvodů se nejvyšší státní zástupkyně plně ztotožnila se závěry soudů obou stupňů ohledně podvodného úmyslného jednání obviněné překračujícího obchodně právní dimenzi na úkor obchodních partnerů.

Navrhla proto, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněné odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. a souhlasila s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud poznamenává, že obviněná se dovoláním domáhá, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto její odvolání podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. a poté ji zprostil obžaloby v plném rozsahu, protože je dán dovolací důvod podle § 265a odst. 2 písm. h) tr. ř. Tento návrh je nesrozumitelný. Tvrzení, podle kterého bylo rozsudkem odvolacího soudu zamítnuto její odvolání podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. je nesprávné, když z výroku odvolacího soudu je zřejmé, že její odvolání bylo zamítnuto podle § 256 tr. ř. Ustanovení § 265r tr. ř. je speciálním ustanovením, podle kterého se postupuje v řízení u dovolacího soudu, a nikoli u odvolacího, konkrétně upravuje konání veřejného a neveřejného zasedání Nejvyššího soudu. Dále Nejvyšší soud upozorňuje, že § 265a tr. ř. vymezuje, proti kterým rozhodnutím a za jakých podmínek je dovolání přípustné, zatímco v § 265b tr. ř. jsou vymezeny důvody dovolání, za nichž lze dovolání podat. Podle názoru Nejvyššího soudu obsah námitek odpovídá spíše dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněná také cituje v odůvodnění svého dovolání, a proto Nejvyšší soud dospěl k závěru, že obviněná uplatnila dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a posuzoval, zda byl naplněn tento důvod dovolání.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je totiž specifickým mimořádným opravným prostředkem, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další soudní instancí přezkoumávající skutkový stav věci, neboť by se tím dostal do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do postavení soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.

Nelze přitom opomenout fakt, že námitky uplatněné obviněnou v dovolání byly již uplatňovány v předchozích stádiích trestního řízení, a zejména odvolací soud se s nimi přesvědčivě vypořádal. Opakuje-li obviněná v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (viz rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu C. H. BECK, svazek 17/2002, č. 408). K tomuto závěru dospěl Nejvyšší soud i v případě obviněné Z. N.

Nejvyšší soud připomíná, že ze skutkových zjištění uvedených v rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu, je zřejmé, že obviněná byla společnicí a jednatelkou společnosti A. N.&V., spol. s. r. o., a odpovědnou zástupkyní podnikatele S. N., ve společnosti S. N. Obviněná věděla o špatných hospodářských výsledcích obou společností, protože ji informovala svědkyně J. M., když obviněná podepisovala každý měsíc přiznání k dani z přidané hodnoty. Tato skutečnost vyplývá také z výpovědí svědků J. Š. a Ing. R. F. Obviněná Z. N. společně s obviněným S. N. odebírali od poškozených zboží, přičemž předstírali solventnost společností, přestože si byli vědomi, že společnosti nejsou schopny dostát svým závazkům a že je nereálné, aby jim byl poskytnut úvěr. Nejvyšší soud rovněž podotýká, že ze skutkových zjištění soudů obou stupňů vyplývá, že peněžní prostředky za prodané zboží nebyly použity na úhradu závazků společností, které se tak obohatily, a za této situace byly obviněné vypláceny odměny, čímž byl naplněn i zákonný znak skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 250 tr. zák., spočívající v obohacení sebe nebo jiného.

Z těchto skutkových\'zjištění vyplývá, že obviněná naplnila jak objektivní tak i subjektivní stránku trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák. Nejvyšší soud shledal námitky obviněné týkající se údajné absence subjektivní stránky trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák. nedůvodnými, neboť napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami. Z těchto důvodů dovolání obviněné odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako dovolání zjevně neopodstatněné a učinil tak v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. října 2006

Předseda senátu

JUDr. Jindřich Urbánek

Vydáno: 11. October 2006