JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 7 Tdo 121/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 13. 2. 2008 o dovolání obviněného J. K., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 9. 2007, sp. zn. 7 To 270/2007, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 1 T 95/2007 t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. K. o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 25. 6. 2007, sp. zn. 1 T 95/2007, byl obviněný J. K. uznán vinným trestným činem opilství podle § 201a odst. 1 tr. zák. a odsouzen k trestu odnětí svobody na sedm let se zařazením do věznice s ostrahou. Dále bylo rozhodnuto o náhradě škody. Kromě toho bylo obviněnému uloženo psychiatrické - protialkoholní ochranné léčení ambulantní formou.

O odvolání obviněného, podaném proti všem výrokům, bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 9. 2007, sp. zn. 7 To 270/2007. Podle § 258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. byly v rozsudku Okresního soudu ve Frýdku Místku zrušeny část výroku o náhradě škody a výrok o ochranném léčení a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto jednak o náhradě škody a jednak výrokem, jímž bylo obviněnému uloženo protialkoholní ochranné léčení ambulantní formou. Jinak zůstal rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku nezměněn.

Obviněný podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě. Tento rozsudek napadl v celém rozsahu. Projevil nesouhlas s tím, že tímto rozsudkem zůstal nedotčen výrok o vině. Odkázal na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V mezích tohoto dovolacího důvodu namítl, že skutek popsaný ve výroku o vině nevykazuje všechny znaky trestného činu opilství podle § 201a odst. 1 tr. zák. Blíže tuto námitku nespecifikoval. Jinak vyjádřil výhrady proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy a jaká skutková zjištění na jejich podkladě vyvodily, zejména s ohledem na rozpory, které podle jeho názoru mezi důkazy vyvstaly. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek i další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal Krajskému soudu v Ostravě věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší soud považuje za nutné konstatovat především to, že nijak nepřihlížel k té části dovolání, která směřovala proti skutkovým zjištěním soudů a proti tomu, jak hodnotily důkazy, z nichž svá skutková zjištění vyvodily. Tato část dovolání totiž byla mimo rámec dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jímž je nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení. Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva (trestního zákona) na skutkový stav, který zjistil soud. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho soud zjistil. V dovolání je možné namítat, že skutkový stav, který zjistil soud, nemá znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Lze tedy vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem. Dovolacím důvodem ovšem nejsou s k u t k o v é námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, tím i změny či dokonce zvratu ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který je z hlediska důvodů koncipován tak, že nemá žádný skutkový dovolací důvod a nepřipouští, aby jeho cestou byl napadán skutkový základ rozhodnutí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistil soud.

Nejvyšší soud shledal, že v rozsahu, v němž se opírá o skutečný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je dovolání obviněného zjevně neopodstatněné.

Trestný čin opilství podle § 201a odst. 1 tr. zák. spáchá ten, kdo se požitím nebo aplikací návykové látky přivede, byť i z nedbalosti, do stavu nepříčetnosti, v němž se dopustí jednání, které má jinak znaky trestného činu.

Jako trestný čin opilství podle § 201a odst. 1 tr. zák. byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu ve Frýdku-Místku, s nimiž se v napadeném rozsudku ztotožnil i Krajský soud v Ostravě, spočíval v tom, že obviněný J. K. dne 27. 11. 2006 v brzkých ranních hodinách ve F.-M. v plechové boudě, postavené na parcele katastrálního území M., po předchozí konzumaci alkoholických nápojů a v úmyslu usmrtit napadl poškozenou J. K. tak, že ji železnou sekerou ťal do hlavy a způsobil jí tak sečné poranění hlavy s rozhmožděním mozku, na jehož následky poškozená na místě zemřela, přičemž byl ve stavu prosté těžké opilosti, kterou si vědomě přivodil přesto, že znal dobře vliv a účinky alkoholu na své jednání a byl schopen zabránit tomu, aby se uvedl do takového těžkého stavu opilosti, v níž byla jeho schopnost rozpoznat nebezpečnost svého činu pro společnost a schopnost ovládat své jednání zcela vymizelá. Z tzv. právní věty výroku o vině vyplývá, že u obviněného bylo shledáno úmyslné zavinění ve vztahu k tomu, že se uvedl do stavu opilosti, v němž byl nepříčetný.

Popsaný skutek evidentně naplňuje všechny znaky trestného činu opilství podle § 201a odst. 1 tr. zák. Po objektivní stránce je v uvedených skutkových zjištěních zachyceno jak to, že obviněný se požitím alkoholu, který je návykovou látkou, uvedl do stavu nepříčetnosti, tak to, že se v tomto stavu dopustil jednání, které jinak má znaky trestného činu vraždy podle § 219 odst. 1 tr. zák. Z hlediska subjektivní stránky je v uvedených skutkových zjištěních odpovídajícím způsobem vyjádřeno úmyslné zavinění obviněného ve vztahu k okolnosti, že se požitím alkoholu uvedl do stavu nepříčetnosti. Tím je okruh zákonných znaků trestného činu opilství podle § 201a odst. 1 tr. zák. vyčerpán. Námitku, že nebyly naplněny všechny znaky tohoto trestného činu, obviněný v dovolání formuloval jen paušálně bez toho, že by konkrétně uvedl, který ze zákonných znaků trestného činu nebyl skutkovými zjištěními soudů naplněn. Proto nemůže Nejvyšší soud na uvedenou námitku reagovat jinak než konstatováním, že skutek, tak jak ho soudy zjistily a jak je popsán ve výroku o vině, všechny znaky trestného činu opilství podle § 201a odst. 1 tr. zák. vykazuje.

Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. V souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl v neveřejném zasedání, aniž k tomuto postupu potřeboval souhlas obviněného a státního zástupce.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 13. února 2008

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec

Vydáno: 13. February 2008