JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 7 Tdo 1209/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 24. 9. 2008 dovolání obviněné Ing. M. B. , proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 30. 1. 2008, sp. zn. 31 To 35/2007, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 6 T 33/2004 a rozhodl t a k t o :

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 30. 1. 2008, sp. zn. 31 To 35/2007.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 2651 odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 7. 12. 2006, sp. zn. 6 T 33/2004, byla obviněná Ing. M. B. uznána vinnou trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. a odsouzena podle § 248 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody na dvě léta, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle § 59 odst. 1 tr. zák. na pět let, a podle § 49 odst. 1 tr. zák., § 50 odst. 1 tr. zák. k trestu zákazu činnosti na pět let.

Podle zjištění Okresního soudu v Liberci obviněná spáchala trestný čin v podstatě tím, že v L. v době od 4. 10. 2001 do 13. 9. 2002 jako osoba podnikající na základě živnostenského oprávnění postupně na podkladě ústně uzavřené komisionářské smlouvy podle § 577 a násl. obch. zák. přebírala zboží k dalšímu prodeji, které jí bylo po prodeji dodatečně fakturováno, zboží nevrátila ani nezaplatila a způsobila obchodní společnosti S., spol. s r. o., škodu ve výši 1.007.923,- Kč tím, že prostředky získané prodejem svěřeného zboží použila pro vlastní potřebu.

O odvolání obviněné bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 30. 1. 2008, sp. zn. 31 To 35/2007. Podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. byl rozsudek Okresního soudu v Liberci zrušen a podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněná byla uznána vinnou trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. a odsouzena podle § 248 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody na dvě léta, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu stanovenou podle § 59 odst. 1 tr. zák. na tři léta, a podle § 49 odst. 1 tr. zák., § 50 odst. 1 tr. zák. k trestu zákazu činnosti na tři léta.

Jako trestný čin posoudil Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci skutek, který podle jeho zjištění spočíval v podstatě v tom, že obviněná jako osoba podnikající na základě živnostenského listu od počátku října 2001 do konce července 2002 neuhradila zboží, které jí bylo předáno od obchodní společnosti S. P., spol. s r. o., za účelem dalšího prodeje a které jí bylo po prodeji konečným zákazníkům vyfakturováno prostřednictvím 24 faktur specifikovaných ve výroku o vině, které neuhradila, peníze použila pro vlastní potřebu a obchodní společnosti S. P., spol. s r. o., tak způsobila škodu ve výši nejméně 978.546,- Kč.

Obviněná podala prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci. Napadla výrok o vině. Odkázala na důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítla, že nezaplacením faktur nenaplnila znaky trestného činu zpronevěry. Vytkla, že Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci neposoudil správně subjektivní stránku činu, dále otázku výše škody a stupeň nebezpečnosti činu pro společnost jako materiální podmínku jeho trestnosti a celou věc označila jen za neúspěšné společné podnikání s obchodní společností S. P., spol. s r. o. Obviněná se dovoláním domáhala toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší soud přezkoumal podle § 265i odst. 3, 4 tr. ř. napadený rozsudek i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné.

Trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. se dopustí mimo jiné ten, kdo si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena, způsobí-1i takovým činem značnou škodu.

Skutek, tak jak ho Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci zjistil ve výroku napadeného rozsudku, neodpovídá zákonným znakům trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1 tr. zák. Součástí výroku o vině především není žádné zjištění, z něhož by vyplývalo, že to, co je ve výroku o vině označeno jako „zboží, které jí bylo předáno ... za účelem dalšího prodeje“, mělo z hlediska obviněné povahu cizí věci ve smyslu § 248 odst. 1 tr. zák. Dikce uvedená ve výroku o vině je nejasná v tom směru, kdo byl vlastníkem zboží. Z hlediska obviněné by šlo o cizí věc za předpokladu, že by vlastníkem zboží i po jeho předání obviněné byla obchodní společnost S. P., spol. s r. o. Toto zjištění však ve výroku o vině není. Význam naznačeného zjištění spočívá v tom, že pokud se obviněná měla dopustit trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1 tr. zák., mohlo se tak stát jen tím, že by si přisvojila toto zboží anebo částku, kterou skutečně získala jeho prodejem, a to v rozsahu, v němž byla povinna odvést ji obchodní společnosti S. P., spol. s r. o., jako vlastníku zboží. Zákonné znaky trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1 tr. zák. obviněná nemohla naplnit jen tím, že „neuhradila zboží“, ani tím, že „zboží ... jí bylo ... vyfakturováno fakturami, ... které neuhradila“. Neuhrazení zboží ani neuhrazení faktur totiž nekoresponduje se zákonným znakem trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1 tr. zák., který spočívá v tom, že pachatel si p ř i s v o j í cizí věc. Jestliže jsou u tohoto trestného činu předmětem útoku peníze, do nichž se transformovalo cizí zboží svěřené za účelem prodeje, musí jít o peníze, které pachatel prodejem zboží skutečně získal a měl je v dispozici. Z výroku o vině není jasné, zda obviněná prodejem převzatého zboží skutečně dosáhla takové tržby, aby z ní mohla uhradit částku, jež měla připadnout obchodní společnosti S. P., spol. s r. o., pokud tato společnost byla vlastníkem zboží. Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ve výroku o vině sice uvedl, že obviněná „peníze použila pro vlastní potřebu“, avšak tím, že to bezprostředně spojoval s neuhrazením faktur a že to fakticky vyvozoval z neuhrazení faktur, zůstalo nejasné, zda se jednalo o peníze, které obviněná skutečně měla ve své dispozici jako výtěžek z prodeje převzatého zboží. Ze samotné okolnosti, že obchodní společnost S., spol. s r. o., vystavila faktury a že je obviněná neuhradila, bez dalšího nevyplývá, že fakturovaná částka byla skutečným výtěžkem prodeje zboží patřícího uvedené obchodní společnosti. Z napadeného rozsudku ostatně není patrno ani to, zda a jak byla určena částka, kterou měla obviněná obchodní společnosti S., spol. s r. o., odvést, a zda obviněná tuto částku předem znala nebo se jí dověděla až z faktur.

Některé z uvedených nejasností výroku o vině Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci vysvětlil v odůvodnění napadeného rozsudku, avšak vina je konstituována jedině výrokem rozsudku, a nikoli jeho odůvodněním. Z toho vyplývá požadavek, aby skutková část výroku o vině obsahovala taková zjištění, která jsou relevantní z hlediska naplnění všech zákonných znaků trestného činu, jímž byla obviněná uznána vinnou (viz § 120 odst. 3 tr. ř.).

Z důvodů, které vyplývají z předchozích částí tohoto usnesení, je zřejmé, že napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci je rozhodnutím, které spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání obviněné zrušil napadený rozsudek, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci znovu rozhodne o odvolání obviněné proti rozsudku Okresního soudu v Liberci. Přitom se bude řídit tím, že pokud obviněná převzala za účelem prodeje cizí zboží, jehož vlastníkem nadále byla obchodní společnost S. P., spol. s r. o., může jít o trestný čin zpronevěry podle § 248 odst. 1 tr. zák. (nehledě na přísnější právní kvalifikaci) jen v případě zjištění, že obviněná si pro sebe ponechala peníze, které skutečně získala do své dispozice prodejem cizího zboží, a to v rozsahu, v němž byla povinna je odvést vlastníku zboží.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 24. září 2008

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec

Vydáno: 24. September 2008

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR





REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. pro Vás