JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 7 Tdo 12/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 16. ledna 2008 o dovolání obviněného L. V. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 8. 2007, sp. zn. 7 To 375/2007, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2 T 97/2006, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 16. 4. 2007, sp. zn. 2 T 97/2006, byl obviněný L. V. uznán vinným v bodě 1. trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák. a v bodě 2. trestným činem znásilnění podle § 241 odst. 1, 2 tr. zák. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle § 241 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon mu byl podle § 60a odst. 1, 2 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu tří let za současného vyslovení dohledu. Proti tomuto rozsudku podal obviněný L. V. odvolání proti všem jeho výrokům. Krajský soud v Brně zamítl usnesením ze dne 30. 8. 2007, sp. zn. 7 To 375/2007, odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné.

Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 8. 2007, sp. zn. 7 To 375/2007, podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je podle něj dán tím, že u obou trestných činů chybí zákonný znak jejich skutkových podstat, a to násilí, pohrůžka násilí, příp. pohrůžka bezprostředního násilí či bezbrannosti. Obviněný namítl, že nenaplnil ani subjektivní stránku trestného činu znásilnění podle § 241 odst. 1, 2 tr. zák. Dále uvedl, že na jednání popsané pod bodem 1. rozsudku si nepamatuje, protože požil alkohol, přestože užíval léky. Ke skutku v bodě 2. rozsudku namítl, že z výpovědi poškozené Z. V. je zřejmé, že ho sama požádala, aby mohla setrvat v jeho bytě a že se k němu opakovaně chovala sexuálně vyzývavě, a to i za přítomnosti svědků. Obviněný v této souvislosti odkázal na závěry znaleckých posudků PhDr. M. S. a MUDr. R. H., které poškozenou hodnotí jako citově deprivovanou osobnost.

Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky jej zprostil obžaloby v celém rozsahu, případně, aby zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 8. 2007, sp. zn. 7 To 375/2007, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 16. 4. 2007, sp. zn. 2 T 97/2006, a aby Městskému soudu v Brně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Nejvyšší státní zástupkyně se k dovolání obviněného ke dni rozhodování Nejvyššího soudu České republiky nevyjádřila.

Dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je totiž specifickým mimořádným opravným prostředkem, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další soudní instancí přezkoumávající skutkový stav věci, neboť by se tím dostal do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do postavení soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.

Za námitky primárně skutkového charakteru, které nenaplňují dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani žádný jiný důvod dovolání a není je tak možné přezkoumat v rámci řízení o dovolání, je nutno považovat jak výhrady obviněného k hodnocení věrohodnosti osoby a výpovědi poškozené Z. V. a posuzování znaleckých posudků PhDr. M. S. a MUDr. R. H., tak i výtku týkající se jeho opilosti. Nejvyšší soud připomíná, že těmito námitkami se dostatečně zabýval již soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku na č. l. 153 - 154 spisu, a proto na ně pro stručnost odkazuje.

K výtce obviněného, že u obou trestných činů chybí zákonný znak jejich skutkových podstat, a to násilí nebo pohrůžky násilí, příp. pohrůžky bezprostředního násilí či bezbrannosti, Nejvyšší soud uvádí, že jak z popisu skutku ve výroku o vině trestným činem vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák. (bod 1. rozsudku), tak z popisu skutku ve výroku o vině trestným činem znásilnění podle § 241 odst. 1, 2 tr. zák. (bod 2. rozsudku) je patrné, že obviněný svým jednáním násilím překonal odpor poškozené. V tzv. skutkové větě pod bodem 1. rozsudku soudu prvního stupně je totiž především uvedeno, že obviněný „přes aktivní odpor poškozené, která se bránila tím, že obviněného odstrkovala, kopala a svůj nesouhlas vyjadřovala i slovně … jí roztahoval nohy a strkal jí prsty do přirození“ a tzv. skutková věta pod bodem 2. rozsudku soudu prvního stupně obsahuje mimo jiné popis jednání obviněného, který „poškozené silou roztahoval nohy, dával jí prsty do přirození a následně zasunul do přirození poškozené svůj pohlavní úd, a to přes její aktivní odpor, když poškozená jej celou dobu od sebe odstrkovala a slovně vybízela, aby svého jednání zanechal.“ Z popisu obou skutků jednoznačně vyplývá násilné jednání obviněného, kterým překonal fyzický odpor poškozené. Zákonný znak „násilí“ u skutkových podstat obou trestných činů je naplněn. Subjektivní stránka obou trestných činů je zcela zřejmá z okolností uvedených v popisu skutků, když obviněný vzhledem k reakci poškozené věděl, že poškozená s jeho jednáním nesouhlasí, a přesto ve svém násilném jednání navzdory jejímu aktivnímu odporu pokračoval.

Nejvyšší soud proto v posuzované věci shledal, že obviněný naplnil jak subjektivní tak objektivní stránku trestných činů vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák. a znásilnění podle § 241 odst. 1, 2 tr. zák., jimiž byl uznán vinným rozsudkem soudu prvního stupně ve spojení s usnesením odvolacího soudu, kterým bylo odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítnuto. Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání za splnění podmínek § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř.

P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení pravný prostředek přípustný.

V Brně dne 16. ledna 2008

Předseda senátu:

JUDr. Jindřich Urbánek

Vydáno: 16. January 2008