JUDIKATURA

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 7 Tdo 1163/2008

Právní věty

Nejsou k dispozici

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 24. září 2008 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného M. K., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 4. 2008, sp. zn. 5 To 174/2008, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově pod sp. zn. 105 T 155/2006, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočka v Havířově ze dne 6. 3. 2008, sp. zn. 105 T 155/2006, byl obviněný M. K. uznán vinným trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. a podle § 250 odst. 3 tr. zák. mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání dvou let. Podle § 58 odst. 1, § 59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let. Podle § 49 odst. 1, § 50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu provozování živnosti podle živnostenského zákona na dobu pěti let. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o nároku poškozené na náhradu škody.

Proti tomuto rozhodnutí podal odvolání státní zástupce, a to pouze proti výroku o trestu odnětí svobody. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 23. 4. 2008, sp. zn. 5 To 174/2008, podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání státního zástupce zrušil v napadeném rozsudku výrok o trestu odnětí svobody a za podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. obviněného nově odsoudil podle § 250 odst. 3 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. ho pro výkon trestu zařadil do věznice s ostrahou. Jinak zůstal napadený rozsudek beze změn.

Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), písm. h) tr. ř., neboť má za to, že rozhodnutí soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku s odlišným hodnocením důkazů, než učinil soud prvního stupně. Obviněný uvedl, že napadá výrok odvolacího soudu týkající se uložení nepodmíněného trestu. Poukázal, že krajský státní zástupce při veřejném zasedání dne 23. 4. 2008 navrhoval přísnější trest nepodmíněný na samé spodní hranici se zařazením do věznice s dozorem. Soud druhého stupně však podle obviněného vynesl velmi přísný trest, proti kterému se dovolává k Nejvyššímu soudu. Obviněný v dovolání citoval odůvodnění rozhodnutí soudu druhého stupně v části týkající se uložení trestu. Dále obsáhle popisoval průběh své činnosti s tím, že byl dlouhou dobu nezaměstnaný, poté dostal možnost podnikat a předmětem podnikání mělo být právě zprostředkování spotřebitelských úvěrů. Vzhledem ke své finanční situaci (byl delší dobu na úřadu práce) začal podnikat. Věřil, že podnikatelskou činnost provádí správně. Zdůraznil, že si nikdy neponechal žádné finanční prostředky. Pokud je ze svého účtu vybíral, předával je v autobazaru, jak bylo dohodnuto a měl za to, že v autobazaru bude vozidlo vydáno kupujícímu a autobazar předá peníze prodávajícímu. Uvedl, že o takové spolupráci byl ubezpečován majiteli autobazaru. Obviněný je přesvědčen, že nebylo prokázáno, že si finanční prostředky ponechával pro sebe. S ohledem na své nulové zkušenosti s podnikáním, měl výše uvedený postup za správný. Neměl žádné informace o tom, že by finanční prostředky nebyly předány kupujícímu nebo prodávajícímu. O nesprávnosti postupu ve svém podnikání se obviněný dozvěděl až ve chvíli, kdy začaly problémy s nesplácenými úvěry. Obviněný uvedl, že však ničeho nečinil úmyslně. Jeho chybou bylo, že přebíral doklady, o kterých věřil a byl ubezpečován, že jsou správné, přitom tomu tak nebylo. Pokud mu byly předloženy doklady, již je nekontroloval, což jak uvedl nebylo jeho povinností a pouze je zadával centrále ke schválení. Obviněný má za to, že přístup Č. s. k poskytování úvěrů byl nezodpovědný nebo nejméně nestandardní. Zdůraznil, že on do žádné žádosti nevpisoval nepravdivé údaje. Tato situace sice podle něj nesnižuje jeho trestní odpovědnost, nicméně je přesvědčen, že s ohledem na jeho osobu bylo možné na něj ještě působit trestem podmíněným, tak jak rozhodl soud prvního stupně. Jednorázové pochybení v životě mohl prokázat řádnou prací i životem a osvědčit se. Odvolací soud však žádnou polehčující okolnost nepřijal, naopak jako přitěžující vyhodnotil, že uprchl před trestním stíháním a skrývá se.

Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a přikázal tomuto soudu nové projednání a rozhodnutí věci nebo aby Nejvyšší soud ve věci sám rozhodl. Obviněný souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že skutková zjištění nejsou v extrémním rozporu s právním posouzením jednání obviněného a tento se domáhá pouze odlišného hodnocení důkazů soudy. Pokud jde o uložený trest, státní zástupkyně se domnívá, že byl obviněnému uložen v zákonné sazbě podle § 250 odst. 3 tr. zák. a proto uplatněný dovolací důvod není důvodem podle § 265b odst. 1 tr. ř. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, jako podané z jiného důvodu než je uveden v § 265b tr. ř.

Nejvyšší soud v dané věci předně zjistil, že samotný obviněný (ani jiná oprávněná osoba v jeho prospěch) nepodal odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně a odvolací soud se ohledně něj zabýval věcí toliko z podnětu odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obviněného, a to jen do výroku o trestu.

Dovolání je mimořádný opravný prostředek proti rozhodnutí soudu druhého stupně, kterému lze vytýkat vady taxativně uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. Existence takovéto vady je ale podmíněna tím, že soud druhého stupně svým postupem pochybil některým ze způsobů tam uvedených. Dovolání je tedy přípustné, jestliže soudu druhého stupně lze vytýkat, že buď sám při rozhodování o odvolání způsobil vadu zakládající některý z důvodů dovolání, anebo že takovou vadu, kterou způsobil již soud prvního stupně, v opravném řízení neodstranil, ač tak měl a mohl učinit.

Podle § 254 odst. 1 tr. ř. odvolací řízení spočívá na principu vázanosti odvolacího soudu obsahem podaného odvolání. Z podnětu odvolání přezkoumává zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. Oddělitelným výrokem je i výrok o trestu.

Jiné než oddělitelné výroky je odvolací soud povinen přezkoumat jen tehdy, mají-li vytýkané vady svůj původ v jiném výroku než v tom, proti němuž bylo podáno odvolání, odvolatel jej mohl napadnout odvoláním a odvoláním napadený výrok na něj navazuje (§ 254 odst. 2 tr. ř.). O takovýto případ se ale v této věci nejedná a nejde ani o situaci předpokládanou v § 254 odst. 3 tr. ř., protože odvolání proti výroku o vině podáno nebylo. Dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu lze proto podat pouze v rozsahu jeho přezkumné povinnosti ve vztahu k rozsudku soudu prvního stupně, protože jen v takovém rozsahu se jedná o rozhodnutí učiněné ve druhém stupni.

V daném případě tak byla přezkumná činnost odvolacího soudu omezena výhradně na výrok o trestu rozsudku soudu prvního stupně a také toliko v tomto rozsahu je obviněný oprávněn uplatnit své dovolací námitky.

Nejvyšší soud shledal, že obviněný v dovolání uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), písm. h) tr. ř., aniž by v obsahu dovolání upřesnil, které námitky podřadil pod který z uvedených dovolacích důvodů. Obviněný sice uvedl, že dovoláním napadá výrok soudu druhého stupně týkající se uložení nepodmíněného trestu, námitkami však brojil rovněž proti skutkovým zjištěním učiněným soudem prvního stupně, namítal odlišné hodnocení důkazů a popisoval svou verzi průběhu skutkového děje. Vzhledem k výše uvedenému se Nejvyšší soud nezabýval námitkami obviněného proti výroku o vině, neboť v tomto směru jde o námitky nepřípustné a pokud by obviněný neuplatnil také námitky proti výroku o trestu, bylo by nutno dovolání odmítnout jako nepřípustné podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. (viz rozh. č. 20, publikované v sešitu č. 5/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Protože obviněný v dovolání uplatnil také námitky proti výroku o trestu, který byl oprávněn dovoláním napadnout, zabýval se Nejvyšší soud těmito námitkami a zjistil, že uplatněný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nenaplňují. Obviněný svými námitkami v podstatě vyjadřuje toliko svou nespokojenost s výší a nepodmíněností uloženého trestu, který považuje za nepřiměřeně přísný a má za to, že soudy nesprávně hodnotily všechny okolnosti případu. Uvedené námitky nespadají pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to ani pod tu jeho část, v níž je důvod dovolání vymezen jako jiné nesprávné hmotně právní posouzení, tj. jiné než právní posouzení skutku.

Samotný výrok o trestu lze napadat zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Tento dovolací důvod obviněný uplatnil, avšak v daném případě to nepřicházelo v úvahu, neboť obviněnému byl podle § 250 odst. 3 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání tří let, tedy přípustný druh trestu ve výměře spadající do rámce zákonné trestní sazby stanovené od dvou až do osmi let odnětí svobody.

Obviněnému byl tedy v trestním řízení uložen přípustný druh trestu a jeho výměra byla stanovena v rámci zákonné trestní sazby a námitky v tom smyslu, že uložený nepodmíněný trest odnětí svobody je velmi přísný, neboť podle obviněného v jeho případě by postačoval trest podmíněný, tak jak ho uložil soud prvního stupně, nelze podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. ani pod jiný důvod podle § 265b tr. ř. Účelem dovolání jako mimořádného opravného prostředku není, aby jeho cestou byl výrok o trestu napadán z důvodu „pouhé“ nepřiměřenosti, byl-li uložen přípustný druh trestu v mezích zákonné trestní sazby.

Dovolání M. K. bylo proto odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., když bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 24. září 2008

Předseda senátu:

JUDr. Michal Mikláš

Vydáno: 24. September 2008

SPISOVÁ ZNAČKA

   / 

AUTOR





REKLAMA
CZECHREADYMADE - s.r.o. na klíč